Lag ba-omer

Lag ba-omer je třicátý třetí den omeru. Tak a teď by to chtělo vysvětlit, cože je to ten omer. Omer je biblická jednotka na počítání objemu zrní a tato jednotka se používala, když byly do Chrámu přinášeny oběti ve formě obilí. O Pesachu byla přinesena do Chrámu obět z ječmene (jehož sklizeň připadá právě na ten čas-v Izraeli, samozřejmě!) a od druhého dne svátku Pesach se začne počítat 7 x 7 týdnů (tedy 49 dní) a padesátý den je Šavuot (letnice), kdy byla do Chrámu přinesena oběť z pšenice (protože to byl čas její sklizně, v dobách existence Jeruzalémského Chrámu měly svátky i významný zemědělský charakter).
Takže když počítáme těch 49 dní, počítáme tzv. omer. Každý večer řekneme požehání a pak větu: "Dnes je x dnů, což je y týdnů a z dnů omeru."(paříklad "Dnes je 31 dnů, což jsou 4 týdny a 3 dny omeru."). Existují různá "počítadla", která nám mají pomoct nezapomenout a počítat poctivě každý den, ať už různé kalendáře, upomínky do telefonu nebo počítače až po něco, co velmi připomíná adventní kalendář :-)

Nahoře historický, ručně vyrobený omerový kalendář, dole novodobý doma vyrobený, zacílený na děti :-) oboje uloveno na netu

Omer sice dávno ztratil zemědělský význam. ale to neznamená, že bychom přestali počítat. Navíc se stal polosmutečním obdobím, kdy se nekonají svatby ani žádné jiné veselice a muži se neholí (pokud to není nutné v jejich zaměstnání nebo pro "šalom bajit"-domácí pohodu/mír, tedy v případě, že se manželce její zarostlý choť nelíbí). Podle talmudu totiž vypukla v tomto období mezi žáky rabiho Akivy epidemie moru a ti po tisících umírali. Historikové to vidí trochu jinak a z umírání žáků rabiho Akivy neviní mor, ale Římany, kteří se snažili zpacifikovat povstalce během Bar Kochbovy revolty. No a 33. dne omeru prý ten mor ustal (a podle mystiků v tento den zemřel Šimon Bar Jochaj, údajný autor Zoharu). A proto v tento den se naopak svatby slaví, chasidé se shromaždují u hrobky Šimona bar Jochaje a v Izraeli se pálí vatry. Oheň prý symbolizuje záři, kterou svým učením rabi Šimon světu přinesl (koneckonců Zohar znamená záře, nicméně z historického hlediska je z autorství Zoharu podezírám Moše z Leonu ve 13. století). V ultraortodoxních kruzích je také zvykem na Lag ba-omer poprvé stříhat vlasy tříletým chlapečkům (a nechat jim samozřejmě charakteristické pejzy).

Vzhledem k tomu, že nejsme chasidé, tak s Elim žádnou oslavu neplánujeme, pokud se teda za oslavu nepočítá to, že jsem mu slíbila upéct v kečeři pizzu a že si otevřeme víno...:-) Ale počítáme!

O antisemitismu

Nelze mluvit o židovství, aniž by člověk vcelku záhy nenarazil na problém antisemitismu. A podle Talmudu je bejt din povinnen se konvertity zeptat, zda ví, že antisemitismus existuje a co může přinést (taky se mě zeptali).
Antisemitismus je definován jako nepřátelství nebo předpojatost vůči židům jakožto představitelům židovského náboženství nebo rasy (hahaha) a nebo občanů státu Izrael. pokud nemáte rádi nějakého konkrétního žida, protože je to bídák, nebo kritizujete politiky státu Izrael, nejste antisemita. Pokud nemáte rádi židy jako celek a myslíte si, že stát Izrael by neměl existovat, pak se obávám, že do škatulky spadáte.
Antisemitismus má několik forem-ta nejstarší je antijudaismus-nepřátelství vůči židům založené na jejich odlišném náboženství a předsudcích o něm. Když se žid dal pokřtít/odříkal šahádu, byl z toho venku. Až do začátku 19. století to byl převládající směr antisemitismu a vedl k řadě tragédií. Existují náznaky, že antisemitismus se vyskytoval už ze strany starověkých Řeků a Egypťanů, ale neexistují pro to dostatečné podklady.
Obvinění z bohovraždy a antisemitismus jako takový se v křesťanství objevil vcelku brzy a lze ho přičíst na vrub snaze křesťanů vymezit se proti judaismu, ze kterého vzešli, ukázat, že oni jsou těmi nositeli "Nové smlouvy". Kolektivní obvinění židů z vraždy Ježíše sice nepratřilo nikdy do katolického dogmatu a znovu to bylo potvrzeno na 2. vatikánském koncilu, ale to v praxi málokoho pálilo (nemálo papežů i dalších církevních hodnostářů se snažilo židy chránit, ale obvykle bez většího úspěchu). A z obvinění z bohovraždy časem vypučelo i několik nechutných výhonků-démonizování (obvinění ze spolčení s ďáblem), obvinění z rituální vraždy (poslední případ u nás byla hilsneriáda, v roce 1899!!! židé vůbec nekonzumují krev, tak proč by ji, navíc lidskou!!, měli míchat do macesů?!), znesvěcování hostií a křížové výpravy (hlavně první tři). Ty sice byly primárně zaměřené proti muslimům ovládajícím Svatou zemi, ale proč cestou nepovraždit židy, kteří žijí v Evropě a jsou taky nevěřící? Důsledkem hysterie během morových epidemií bylo obvinění židů z trávení studní, tady ve Štrasburku upálili něco kolem 1000 lidí ještě dřív, než mor do města dorazil, a zakázali židům ve Štrasburku bydlet. Zákaz vydržel až do francouzské revoluce. Samozřejmě, že se mor Štrasburku nevyhnul.
Křesťanská majorita také využívala jinakosti židů k jejich hospodářské diskriminaci, čímž se zbavovala nežádoucí konkurence. Židům nakonec zbýval pouze drobný obchod, výběr daní a půjčování peněz. Že nám to na popularitě nepřidalo, to je asi nabíledni. Půjčování peněz byl hodně nejistý podnik, zvlášť předlužení panovníci mívali sklony dluhy buď jednoduše zrušit, v horším případě věřitele nechat zatknout, nebo nechat vypuknout pogrom (mimochodem, to se týká i Karla IV.

popesachový komentář...

Ve svém článku o sederu jsem se zmiňovala o dvou písních, které k sederové večeři neodmyslitelně patří, ale jejichž spojení s Pesachem není úplně zřejmé-Echad mi jodea? a Chad gadja...
Ale rabín při komunitním seder mluvil o symbolice těchto dvou písní a bylo to opravdu zajímavé, takže se podělím...
Echad mi jodea, tedy v překladu Jednoho kdo zná je taková ta klasická "počítací" píseň, kdy každou sloku přidáme další číslo (tady se počítá až do třinácti)

jedna-Bůh (v židovství nic překvapivého, zajímavé ale je, že tahle píseň a právě její první sloka sloužila španělské inkvizici k rozeznání tzv. marranos, tedy lidí, kteří z donucení konvertovali ke křesťanství, ale potají dál pratikovali židovství. Protože na rozdíl od křesťanství, v židovství je jedinost Boha naprosto jasná. Jaké následky mělo dopadení inkvizicí si asi všichni dovedou představit...)

dva-dvě desky smlouvy-tedy dvě desky, na kterých bylo napsané desatero

tři-Abrahám, Izák, Jákob, otcové židovského národa

čtyři-Sára, Rebeka, Ráchel a Lea, matky židovského národa

pět-Pět knih Mojžíšových

šest-Šest pořádků Mišny (Zeraim (=semena, zabývá se různými požehnáními, oddělováním desátků, provotinami a tak podobně), Moed (=stanovené časy, předpisy pro šabat a svátky), Našim (=ženy, svatby, rozvody a tak dál, holt Mišnu psali muži...), Nezikin (=škody, občanské a trestní právo, svědectví, přísahy), Kodašim (=svaté věci, předpisy vztahující se k Chrámu a obětní bohoslužbě), Tohorot (=čistoty, týká se otázek rituální nečistoty a očišťování. Rituální nečistota nemá nic společného se špínou, ale s tím, zda můžete nebo nemůžete jít do Chrámu, který už 2000 let nestojí. Dnes se z téhle části dodržuje, alespoň v ortodoxních kruzích, rituální nečistota ženy během menstruace. Ta ovšem nebrání tomu, aby žena šla do synagogy, nebo se dotkla Tóry, týká se pouze sexuálních styků s manželem. A pak ještě několik málo předpisů týkajících se kohenů.)

sedm-dní v týdnu

osm-osmého dne po porodu jsou obřezáni novorození židovští chlapci

devět-devět měsíců těhotenství

deset-desatero

jedenáct-jedenáct hvězd v Josefově snu (Josefovi se zdálo, že se mu klaní slunce (t.j. jeho otec), měsíc (matka) a 11 hvězd (jeho 11 bratrů), tenhle sen rozčílil i jeho otce, ale nakonec došel naplnění, když celá rodina přišla hledat záchranu před hladomorem do Egypta, kam byl Josef svými bratry prodán do otroctví a kde udělal velkou kariéru

dvanáct-dvanáct hebrejských kmenů, tohle číslo je spíš symbolické, Jákob sice měl dvanáct synů, od svých 4 žen (Lea, Ráchel a jejich služby Bilha a Zilpa), ale Josef získal prostřednictvím svých synů Efraima a Manaseho jakoby dvojnásobný podíl-dva kmeny...často se ale ve výčtu nezmiňuje kmen Levi, který neměl svoje území, protože jeho úkolem byla služba v Chrámu

třináct-božích atributů, najdeme je v knize Exodus (34:6-7, tam kde Mojžíš požádá Boha, že by ho rád viděl a ten mu na to řekne, že nikdo nemůže vidět Boha a zůstat živý, ale že pro něj¨může udělat to, že se Mojžíš ukryje v průrvě skály a Bůh kolem něj projde a on uvidí jeho zádad (jedná se samozřejmě o šílený antropomorfismus, který je třeba chápat přeneseně-tedy, že nikdo z nás nemá kapacitu na to pochopit Boha, který je zcela mimo naši představivost, smyslové vnímání a mozkovou kapacitu, i ti největší proroci, tedy Mojžíš, neviděli nic, než odlesk Boží slávy-dokázali vnímat Boží přítomnost a tuto svou zkušenost zprostředkovat svým současníkům a dalším generacím, ale ani oni nemohli říct, že Bohu rozumí, Jeho cesty nejsou naše cesty...). Takže co přesně Exodus říká: Adonaj, Adonaj, El rachum ve-chanun erech apajim ve-rav chesed ve-emet. Notzer chesed la-alafim nose avon va-feša ve-chataa ve nake.  „Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, dlouho ovládající svůj hněv a velký milostí a pravdou! Schraňující milost pro tisíce pokolení, odpouštějící vinu a špatnost a hřích a zprošťující viny"

1. Adonaj— soucitný předtím, než zhřešíme (Adonaj, nebo mimo liturgii Hašem (takto čteme tetragramaton) je jméno Boží vyzdvihující soucit a milosrdenství)
2. Adonaj — soucitný potom, co jsme zhřešili
3. El — soucitný se všemi živými tvory, které stvořil (El, nebo Elohim je jméno Boží zdůrazňující jeho roli Stvořitele všeho živého a všech přírodních zákonů, ve starověkých semitských jazycích to bylo generické označení boha)
4. rachum— soucitný
5. ve-chanun a milostivý
6. erech apajim — dlouho ovládající svůj hněv
7. ve-rav chesed — a velký milostí
8. ve-emet — a pravdou
9. nocer chesed la-alafim — schraňující milost pro tisíce pokolení
10. nose avon — odpouštějící vinu
11. va-feša — a špatnost
12. ve-chataa — a hřích
13. ve-nake — a zprošťující viny

 Tak to bychom měli Echad mi jodea a teď je na řadě Chad gadja-píseň o tom, jak táta koupil za dva zuzy kůzle, to sežrala kočka, kočku zakousl pes, psa ubila hůl, hůl sežehl oheň, oheň uhasila voda, vodu vypil býk, býka zabil šochet (řezník), pro šocheta si přišel Anděl smrti a Anděla smrti srazil Svatý, budiž požehnán. Jedna z nejčastějších interpretací je taková, že to jedno kůzle, co táta koupi za dva zuzy, je Izrael (erec Jisrael) a ty dva zuzy jsou dvě desky desatera. A kočka, pes a tak dál jsou všichni dobyvatelé, kteří Izrael obsadili a okupovali (Asýrie, Babylónie, Persie, Řekové, Římani, Arabové, Křižáci a Turci).
A také, dva zuzy se rovnají půl šekelu a to je částka, kterou byl každý dospělý žid povinen odvádět Chrámu na provoz, takže je to vlastně "cena židovské duše". :-)

Jom ha-acmaut

Jak jsem psala minule, přesně týden po Jom ha-šoa slavíme 5. ijaru Jom ha-acmaut (Den nezávislosti Izraele), ale protože vyhlášení a vybudování Izraele se neobešlo (a stále bohužel neobchází) bez obětí, den před Jom ha-acmaut si připomínáme všechny padlé během Jom ha-zikaron. Tyto dva dny jsou spolu provázané tak, že měl-li by jeden z nich kolidovat se šabatem, přesouvají se oba dva. Takže letos je Jom ha-acmaut přesunutý už na 4.ijar (a Jom ha-zikaron na 3.ijar), tedy od dnešního do zítřejšího večera. Tady ve Štrasburku se chystáme oslavit Jo ha-acmaut komunitní večeří v izraelském stylu, hummus, pita, salát a falafel (na mě padlo to smažení falafelu). Ještě typičtější by byla grilovačka pod širým nebem, jako se to dělá v Izraeli, ale jednak počasí ještě není úplně vypočitatelné a druhak náš komunitní standard jsou vegetariánská jídla (tedy, že pokud máme nějakou společnou večeři, jíme jen vegetariánská jídla, kde nehrozí konflikty ohledně kašrutu).

Státu Izrael přeju k 68. narozeninám vše nejlepší, ať překoná všechny problémy, ať už přicházejí z vnějšku nebo zevnitř (extrémisté palestinští i ve vlastních řadách) a snad se postupně podaří najít společnou řeč s Palestinci a dohodnout řešení, které povede k trvalému míru, amen.


P.S. omlouvám se, ale nestíhám napsat nic delšího ani složitějšího...:-(

UPDATE: takhle vypadal stůl s jídlem v naší synagoze na Jom ha-acmaut, než přišlo spousta dalších lidí a přinesli spoustu dalšího jídla..:-)

Jom ha-šoa

Dnes, 5.5., alias 27. nisanu je Jom ha-šoa (Jom ha zikaron ve-la-šoa ve-la-gvura, den památky šoa a hrdinství). Datum bylo vybráno izraelským parlamentem v roce 1951, původní návrh byl, že by Jom ha-šoa připadlo na 14. nisan, kdy začalo povstání ve varšavském ghetu, ale to koliduje se začátkem svátku Pesach. Proto bylo vybráno datum týden před Jom ha-acmaut-vyhlášením Státu Izrael.
Protože jde pořád o hodně čerstvé události, liturgie a způsob trávení tohoto dne se ještě neustálil. Sedmdesát let je málo, jak dlouho asi trvalo, než se vžila liturgie pro Tiša be-av (9. av, připomínka zničení Chrámu v Jeruzalémě). Ultraortodoxní židé obvykle připomínají oběti šoa právě na Tiša be-av a nebo na 10.tevet (obklíčení Jeruzaléma Nabukadnesarovými vojsky), část ortodoxních židů se kloní k ultraortodoxní praxi, část akceptovala Jom ha-šoa jako speciální den pro připomínání obětí. Konzervativní rabíni vytvořili Megilat šoa-speciální čtení právě pro Jom ha-šoa (tak, jako se o Tiša be-av čte Pláč Jeremjášův-Ejcha). Reformní židé vydali knihu Six days of destruction, na které se podílel Elie Wiesel. Je zvykem zapálit svíčku, čtou se básně tematicky se vztahující k šoa, říkáme/zpíváme El male rachamim a Ani maamin. Část konzervativních, reformních a rekonstruktivních židů (včetně mě) se v tento den postí. Tuhle praxi mám od svého rabína, který byl zodpovědný za moji konverzi (zatím stále jediného českého reformního rabína, rabínujícího v Německu).
Také je zvykem číst na náměstích v jednotlivých zemích jména deportovaných. V ČR se čte vždy přesně na Jom ha-šoa (v Praze na Náměstí Míru, v Liberci na Náměstí Edvarda Beneše), tady ve Štrasburku se čte v neděli po Jom ha-šoa (letos 8.5.).

Mimochodem, v ČR vyšla zajímavá kniha Židovská teologie a holokaust, která pojednává o různých teologických přístupech k šoa.