Brit olam?

 Židovskými a posléze i některými nežidovskými médii proběhla zpráva o americké organizaci Bruchim, která chce zlepšit přijetí rodin, které nechtějí nechat obřezat své syny, v židovských komunitách. Je to velmi kontroverzní téma, protože obřízka (brit mila, nebo zkráceně jen brit) je rituál, který velmi často udržují i rodiny, které jsou jinak jakékoliv jiné náboženské praxi velmi vzdálené. Je to micva, je to znak smlouvy a je to spojení s celou židovskou historií a s ostatními židy. Je to znak "příslušnosti ke kmeni", který v minulosti mohl být i rozsudkem smrti. Jistě, pro rodiče je to těžké svěřit svoje malé miminko do ruky mohela s vědomím, že mu poteče krev. Když měl brit Šmuli, mě tekly slzy a Eli byl bílý jako stěna. Když měl o dva týdny později brit jiný chlapeček, syn našeho kamaráda Dana, už jsme mohli vesele rozdávat rozumy a zpívat "David melech Jisrael..." a zelený byl pro změnu Dan. Pro to miminko to také jistě není vůbec nic příjemného, už jen proto, že malá miminka obecně nerada opouští náruč maminky, i když se najdou i chlapečci, kteří celou proceduru klidně prospí. Šmuli se rozplakal, až když mu zase nandavali plínku...pak se u mně v náručí uklidnil a po týdnu bylo všechno zahojené. 

Z hlediska halachy je to micva jako každá jiná, do chlapcovy bar micva leží povinnost nechat syna obřezat na jeho otci (eventuálně na jeho matce, pokud otec není žid) a potom je to už na něm. I bez obřízky bude dotyčný pořád žid, ovšem žid s deficitem v důležité micvě. Asi není třeba říkat, že v pozdějším věku je potřeba značné motivace k tomu, aby se dotyčný odhodlal. Konzervativní židovství má předpis, který neumožňuje neobřezaným chlapcům zorganizovat jejich oficiální bar micva v synagoze. Tohle rozhodnutí není otázkou halachy, ale politiky. Jak v článku říká jeden konzervativní rabín-brit je znak příslušnosti k židovské komunitě a Abrahámovy smlouvy, bar micva je znak příslušnosti ke komunitě dodržující micvot. Takže nedává smysl, aby chlapec vstupoval do micvot s tím, že tu základní dodržovat nebude. Vzpomínám si, jak rabi Berkowitz rád novým bar- a bat-micva říkal, že odteď jsou vázáni všemi micvot a jak jeden chlapec z ne příliš židovsky angažované rodiny zbělel, když rabi dodal. "třeba se postít na Jom Kipur". Jak moc by asi chlapec zbělal, kdyby k tomu patřilo i nechat se obřezat?

Organizace Bruchim žádá, aby rodiny, které se rozhodly nenechat obřezat své syny, byly akceptovány stejně, jako byly v minulých letech akceptovány osoby LGBT+. Z mého pohledu tohle srovnání poněkud kulhá. Ano, v progresivních komunitách není zvykem odpírat přístup k poctám jako je vyvolání k Tóře těm, kdo z jakéhokoliv důvodu nedodržují micvot. A když je neodpíráme těm, kdo jsou na štíru s dodržováním šabatu, proč je odpírat těm, kdo nemohou nebo nechtějí dodržovat micvu jinou (nehledě na to, že v případě LGBT+ osob lze vzpomenout na verš Tóry, který říká, že není dobře člověku samotnému). Ale jak v článku říká jeden rabín-jistě mnoho členů jeho kongregace, možná všichni, nějakým způsobem porušují šabat. To je potřeba brát jako fakt a akceptovat jejich volbu. Ale to neznamená, že začne říkat, že nedodržování šabatu je super a v rámci židovství je to volba zcela legitimní. A ačkoliv si to mnozí ortodoxní židé myslí, progresivní židovství není holubník a ani tady neprojde všechno.

Pár poznámek k Ericu Zemmourovi

 Nemám úplně ve zvyku komentovat tady na blogu politiku, ale tenhle článek si neodpustím, protože v něm bude mít hlavní roli jeden "našinec"-Eric Zemmour. Nevím, jak moc sledujete francouzskou politiku, v Čechách navíc filtrovanou hlavně iDnes, který nevynechá jedinou příležitost setřít Macrona a celkem nepokrytě fandí Le Penové. Na jaře budou ve Francii prezidentské volby. Kampaň sice oficiálně nezačala, ale kandidáti se začínají hlásit. Čekal se tradiční duel Macron-Le Pen, ale vypadá to, že by do toho mohl hodit vidle Eric Zemmour, který svou prezidentskou kandidaturu ještě ani oficiálně neohlásil a průzkumy už mu začínají ukazovat víc procent než Le Penové. Takže jsem si řekla, že by bylo fajn k tomu něco napsat, abyste měli pohled také z jiného úhlu, než ten zprostředkovaný iDnesem (pro který je Zemmour také mnohem atraktivnější než Macron) nebo i jinými médii, která možná nemají potřebu Zemmoura vychvalovat, ale moc nechápou nebo nezdůrazňují, proč je nebezpečný (tady jsem vám odemkla článek na iHned).

Eric Zemmour je "našinec"-je to potomek židovských migrantů z Alžírska, přesněji z Constantine. Novinář, esejista, televizní komentátor, který už měl nemálo oplétaček se soudy kvůli svým velmi sporným výrokům, mířícím hlavně proti muslimským přistěhovalcům, ale nejen jim. Jeho politické přiřazení je extrémní pravice. Marine Le Pen vedle něj vypadá jako vcelku umírněná politička (!) a starý Le Pen ho okomentoval, že Zemmour říká to, co říkal on, ale protože je Žid, tak mu to projde a nikdo ho neobviňuje z antisemitismu. Jeho teze jem že prostě nemůžete být dobrý Francouz a zároveň mít silnou vazbu na svou zemi původu, vaše francouzskost musí být jednoznačná, už od výběru jména, které dáte svému dítěti až po to, kde se necháte pohřbít. Pro Zemmoura nebyly děti, které chodily do ortodoxní židovské školy v Toulouse a staly se obětí teroristy Mohammeda Meraha "opravdoví Francouzi", neboť byly pohřbeny v Izraeli (a jejich rodiče, kteří je tam nechali pohřbít tím pádem také). A musíte také schvalovat vše francouzské, včetně historie, na kterou hlavně nesmíte pohlížet kriticky. Takže Zemmour se jal očišťovat maršála Petaina s tím, že francouzským Židům se ve Vichystické republice dařilo dobře a Petain je chránil a vydal nacistům "jen" cizí židy, tedy uprchlíky z jiných zemí. Což není pravda, jak historický výzkum jasně ukazuje. Třetina deportovaných (obvykle do Osvětimi) Židů z Francie byli Židé, kteří se jako Francouzi buď rovnou narodili, nebo občanství získali dlouho před válkou. Člověku se chce zvracet z toho, že mu přijde "normální" vydat uprchlíky, kteří hledají záchranu. A rozum zůstává stát nad tím, jak může Žid takhle lehkomyslně dodávat munici náckům.

A tím se dostáváme k nebezpečí, které Zemmour představuje. Vynechme teď dost děsivou vizi, že by se takový šílenec mohl stát prezidentem. Ještě pořád Francouzům natolik věřím, že i kdyby prošel do druhého kola, tak ho nezvolí. Ale už jen jeho přítomnost v prezidentské kampani má potenciál značně otrávit veřejnou debatu, rozdělit společnost, znormalizovat a propagovat temné vize o převzetí Evropy muslimskými migranty, které mají všechny znaky "wishful thinking". A nejspíš lze také očekávat nárůst antisemitismu, který bude z části "legitimizovaný" právě Zemmourem.

Avi: Parašat Berešit (Berešit 1,1 -6,8)

   Tento týden začínáme číst Tóru znovu od začátku. Opět čteme: „ Berešit bara Elohim et ha-šamajim veet ha-arec“, atd (I. Kniha Mojžíšova - Berešit 1,1). Slavili jsme Simchat Tora, svátek radosti z Tóry. Tóra je ohromný dar, který Bůh svěřil Svému lidu. Máme ji krasopisně, předepsaným způsobem, zapsanou soferem, písařem, na pergamenu, stočenou, svázanou, uschovanou v krásném, historickém pláštíku, uvnitř aron ha-kodeš, na čestném místě v synagoze. To je všechno pěkné a v pořádku. Ale co pro nás osobně Tóra znamená? Je na čestném místě i v našem srdci, věnujeme se jejímu studiu tak, aby její myšlenky mohly ovlivnit náš život? Je pro nás opravdu tak vzácná, že se před její moudrostí skloníme a budeme ochotní podle ní formovat své chování? Dlouhé generace Židů se o to pokoušely a zanechaly nám k dispozici kromě obou Talmudů i ohromnou knihovnu literatury komentářů, která je skutečnou pokladnicí moudrosti a zbožnosti.

  I díky těmto  moudrým víme, že je v Tóře 613 přikázání. Řada z nich už kvůli zboření Chrámu není aktuální. Ale i z toho, co zbývá, se můžeme hodně naučit. Už první přikázání zní velice sympaticky a přijatelně: „ Buďte plodní a množte se“ (Berešit 1,28). Ano, proč ne. Zhruba uprostřed Tóry je přikázání, které se vztahuje k sázení stromů (III. Kniha Mojžíšova – Vajikra 19,23). A tou úplně poslední micvou je napsat Sefer Tora (V. Kniha Mojžíšova – Dvarim 31,19). To znamená přepsat Tóru pro sebe, i kdybych ji měl, zdědil, nebo něco podobného. Tato tři přikázání jakoby ve zkratce shrnovala celý lidský život: mládí a jeho možnosti a radosti, potom to, co tu po sobě zanecháme v tom fyzickém nasazení, jako výsledek naší práce. Ale korunu tomu všemu nasazuje to, co nás všechny přesahuje a dává smysl našim životům – Tóra jako Boží vzkaz pro nás. Nestačí si Tóru jen přečíst, i kdyby to bylo  hebrejsky.  Nejde o pouhé doslovné čtení, ale studium, poznávání do hloubky, pochopení, interpretace textu, tak jak to dělali naši předchůdci před námi.

  A tak se teď pojďme podívat aspoň na část dnešního textu s tímto záměrem. Čteme, že: „Bůh řekl“. Už tady spouští palba komentátorů. Rambam, který se snaží zbavit Tóru všech antropomorfismů, mluví spíše o Boží vůli, a stejně tak i některé překlady znějí: „Bůh chtěl … a stalo se.“ To je to, co je pro nás těžko představitelné.  Nás  něco napadne, pak si o tom povíme a nakonec to třeba i uděláme, uskutečníme. Bůh je jiný, naprosto převyšuje naše představy. U Něj probíhají všechny tyto procesy naráz, současně.

  První, co Bůh podle Tóry stvořil, bylo světlo. Muselo to být zvláštní světlo. Jako o jediné věci se         o něm píše bezprostředně,  přímo, že bylo dobré. Všude jinde se už jen obecně píše, že to bylo dobré. Slovo or má v gematrii (číselné hodnotě písmen) stejnou hodnotu jako slovo raz – tajemství. Podle výkladů to bylo duchovní světlo, protože o stvoření nebeských těles, která mají osvětlovat zemi, se píše až během třetího dne. Toto duchovní světlo je určitou metaforou, která zahrnuje celé myšlení, moudrost. Podle některých tradičních výkladů má být toto světlo k dispozici spravedlivým na Příštím Světě. Tam to podle těchto představ nebude nějaký hedonismus, nějaké tělesné požitky, nejlepší dortíčky, ale skutečné potěšení z moudrosti Boží. A to je tak intenzivní zážitek, že musel Bůh toto světlo odložit pro Příští Svět, jinak bychom nechtěli dělat nic jiného. To je velice krásná představa. V Žalmu se píše, že Bůh „vytvořil  livjátana, aby v něm dováděl“ (Žalm 104,26). Podle Talmudu má Boží den 12 hodin. Tři hodiny Bůh soudí svět, 3 hodiny se stará, aby lidé měli všechno, co potřebují, tři hodiny studuje Tóru a 3 hodiny si hraje s livjátanem. Rašba (komentátor ze 13. stol.) to vysvětluje tak, že slovo livjatan se má číst livjatchen – stejně jako se to píše v knize Přísloví, kde stojí, že: (moudrost) „Ti vloží na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.“ (Mišlej- Přísloví 4,9). Stejně tak si můžeme vybavit, jak Mojžíšovi zářila tvář po příchodu z hory Sínaj. Moudrost, kterou přináší světlo Tóry rozjasňuje tvář. I čeština má k tomu blízko, když používá slova, která vyjadřují světlo pro chápání, porozumění: vyjasnil, objasnil, osvětlil, rozsvítilo se mu, atd.

  Na konci stvoření je ustanoven den odpočinku, šabat. Všechny ostatní  dny jsou jmenovány pouze tak, jak jdou za sebou: den jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, ten šestý a potom šabat. Šabat tak má mimořádný význam. V midraši se píše, že prvních šest dní vytvořilo dvojice, jen šabat zůstal osamocený. A tak k sobě dostal partnera – lid Jisraele. Midraše bývají psané takovým pohádkovým stylem, ale protože se podrobně a hluboce zamýšlejí nad textem Tóry, je v nich obsažena také veliká moudrost. Šabat je velikým a zvláštním zastavením v běhu času. Písmena slova šabat jsou stejná, jako ve slově tšuva – pokání, návrat. I my se v čase šabatu vracíme k době, kdy bylo všechno dobré, necháváme na sebe působit světlo Tóry, která nám za to prozrazuje něco ze svých tajemství. Šest dní stvoření je pro někoho příliš rychlá práce, a tak se uvažuje i o šesti historických epochách. Není to podstatné, ale kdo by kvůli tomu nemohl spát, tak tu ještě Rambam nabízí další, kabalistické řešení: že jde totiž o šest sefír – Božích emanací- od sefíry Chesed po Jesod. Ať je to jak chce, tak slovo šabat a tšuva se dá číst ještě jako tašuv hej- návrat k hej. Jako hej je v kabale označována sefira Bina, která stojí nad těmi šesti už jmenovanými. Symbolizuje pochopení v době, kdy už svět není jednotou, ale rozdělenou, složitou realitou. Šabat je tím odděleným časem, který nám nejenom připomíná stvoření, ale je taky zastavením, kdy všechny zmatky všedního dne můžeme poměřit moudrostí Tóry.

  Člověk je stvořen podle celem Elohim. Někdy se to překládá jako –podle podoby Boží. Ale Bůh nemá fyzickou podstatu, a tak moudří přemýšleli, čím se liší člověk od ostatních stvoření a čím by mohl být podobný Bohu. A nacházeli různá řešení – člověk jako bytost medaber, mluvící, nebo také se schopností myslet, zhodnotit své činy, napravit své kroky. Člověk, který je schopen etického chování. Člověk se nerodí zbožným,  ale může k tomu dospět, pokud mu na cestu bude svítit světlo Tóry.

  Slyšel jsem vyprávět krásný příběh o jednom cadikovi, spravedlivém, svatém muži. Ten se díky svému studiu Tóry a pokroku ve změně charakteru dostal až na andělskou úroveň. Když pak potkal anděla, pozdravil ho: „Šalom alejchem !“ Ten mu odpověděl: „Alejchem šalom! Co jsi zač?“ Ten cadik se moc divil, že ho anděl nepoznává. Ale celý vtip byl v tom, že ten cadik dělal tak ohromné pokroky v duchovním růstu, že ho ani anděl nepoznal. Kouzelný příběh.  No, já myslím, že se tu ještě příští týden nejspíš poznáme, ale i tak nám všem přeju, aby se nám Tóra stala tím vzácným světlem, ke kterému se budeme vracet, a které nás bude proměňovat.