Brit olam?

 Židovskými a posléze i některými nežidovskými médii proběhla zpráva o americké organizaci Bruchim, která chce zlepšit přijetí rodin, které nechtějí nechat obřezat své syny, v židovských komunitách. Je to velmi kontroverzní téma, protože obřízka (brit mila, nebo zkráceně jen brit) je rituál, který velmi často udržují i rodiny, které jsou jinak jakékoliv jiné náboženské praxi velmi vzdálené. Je to micva, je to znak smlouvy a je to spojení s celou židovskou historií a s ostatními židy. Je to znak "příslušnosti ke kmeni", který v minulosti mohl být i rozsudkem smrti. Jistě, pro rodiče je to těžké svěřit svoje malé miminko do ruky mohela s vědomím, že mu poteče krev. Když měl brit Šmuli, mě tekly slzy a Eli byl bílý jako stěna. Když měl o dva týdny později brit jiný chlapeček, syn našeho kamaráda Dana, už jsme mohli vesele rozdávat rozumy a zpívat "David melech Jisrael..." a zelený byl pro změnu Dan. Pro to miminko to také jistě není vůbec nic příjemného, už jen proto, že malá miminka obecně nerada opouští náruč maminky, i když se najdou i chlapečci, kteří celou proceduru klidně prospí. Šmuli se rozplakal, až když mu zase nandavali plínku...pak se u mně v náručí uklidnil a po týdnu bylo všechno zahojené. 

Z hlediska halachy je to micva jako každá jiná, do chlapcovy bar micva leží povinnost nechat syna obřezat na jeho otci (eventuálně na jeho matce, pokud otec není žid) a potom je to už na něm. I bez obřízky bude dotyčný pořád žid, ovšem žid s deficitem v důležité micvě. Asi není třeba říkat, že v pozdějším věku je potřeba značné motivace k tomu, aby se dotyčný odhodlal. Konzervativní židovství má předpis, který neumožňuje neobřezaným chlapcům zorganizovat jejich oficiální bar micva v synagoze. Tohle rozhodnutí není otázkou halachy, ale politiky. Jak v článku říká jeden konzervativní rabín-brit je znak příslušnosti k židovské komunitě a Abrahámovy smlouvy, bar micva je znak příslušnosti ke komunitě dodržující micvot. Takže nedává smysl, aby chlapec vstupoval do micvot s tím, že tu základní dodržovat nebude. Vzpomínám si, jak rabi Berkowitz rád novým bar- a bat-micva říkal, že odteď jsou vázáni všemi micvot a jak jeden chlapec z ne příliš židovsky angažované rodiny zbělel, když rabi dodal. "třeba se postít na Jom Kipur". Jak moc by asi chlapec zbělal, kdyby k tomu patřilo i nechat se obřezat?

Organizace Bruchim žádá, aby rodiny, které se rozhodly nenechat obřezat své syny, byly akceptovány stejně, jako byly v minulých letech akceptovány osoby LGBT+. Z mého pohledu tohle srovnání poněkud kulhá. Ano, v progresivních komunitách není zvykem odpírat přístup k poctám jako je vyvolání k Tóře těm, kdo z jakéhokoliv důvodu nedodržují micvot. A když je neodpíráme těm, kdo jsou na štíru s dodržováním šabatu, proč je odpírat těm, kdo nemohou nebo nechtějí dodržovat micvu jinou (nehledě na to, že v případě LGBT+ osob lze vzpomenout na verš Tóry, který říká, že není dobře člověku samotnému). Ale jak v článku říká jeden rabín-jistě mnoho členů jeho kongregace, možná všichni, nějakým způsobem porušují šabat. To je potřeba brát jako fakt a akceptovat jejich volbu. Ale to neznamená, že začne říkat, že nedodržování šabatu je super a v rámci židovství je to volba zcela legitimní. A ačkoliv si to mnozí ortodoxní židé myslí, progresivní židovství není holubník a ani tady neprojde všechno.