Jak je možné, že o Pesachu oslavujeme vyvedení z egyptkého otroctví, když Tóra otroctví povoluje???

Pesach je oslavou našeho vyvedení z otroctví, mnoho micvot v Tóře je zdůvodněno větou: "protože jste sami byli otroky v Micrajim", samotné první přikázání se na vyvedení z Egypta odvolává. Zdálo by se tedy, že svoboda je v judaismu naprosto zásadní hodnota, jak je tedy možné, že Tóra otroctví povoluje?

V první řadě je třeba chápat Tóru v kontextu doby, kdy vznikla, a i když se v mnoha ohledech jedná o převratný dokument, nesnaží se o rychlou revoluci, ale umožňuje evoluci, která mívá přeci jen o dost lepší výsledky, než revoluce (ani Řím nebyl postaven za den a Židé taky museli pochodovat 40 let pouští, než byli způsobilí přijít do země zaslíbené). To, že bylo možné za určitých okolností držet otroky ve starověku neznamená, že je žádoucí v tom pokračovat donekonečna. Zejména, když v tom starověku měly zákony ohledně otroctví mnozí mocní a bohatí na háku (hlavně povinné propouštění otroků, jak si stěžují proroci Jeremiáš, Joel a Amos). Jak trefně poznamenává Plautův komentář k Tóře, Tóra chápe otroctví jako realitu své doby, neobhajuje ho, ani jednoznačně neodmítá (i když je na mnoha místech cítit, že autor/autoři Tóry a Bible jako celku měli s existencí otroctví problém). Tóra svými zákony hledá cestu, jak v realitě doby postavení otroků zlepšit. A nikde neříká, že by vlastnění otroků bylo dobré, nebo snad povinné.
Tóra jednoznačně říká, že otrok nepřestává být člověkem. Pokud někdo zabije otroka, je souzen jako za jakoukoliv jinou vraždu. Otroci nepracují během šabatu a svátků (to je přímo v desateru). Uprchlý otrok není vracen svému původnímu majiteli (protože měl určitě dobrý důvod k útěku). Tóra ovšem rozlišuje dva druhy otroků-židovského a nežidovského. Židovský otrok je vlastně takový neplacený sluha. Majitel ho musí po šesti letech služby propustit (pokud by nastal ovšem dřív Jubilejní rok, musí ho propustit v Jubilejním roce, pokud majitel zemřel, židovský otrok se také stává svobodným, nemůže být předmětem dědictví), nesmí se k němu chovat hrubě, musí mu zajistit stejné životní podmínky jako má sám-jídlo, oblečení, místo ke spaní. Jak trefně poznamenává Talmud v traktátu Kidušin (20a): "Kdo si koupí hebrejského otroka, kupuje si nad sebou pána.", česky bychom asi řekli, že si na sebe plete bič. Co se židovských dívek týče, žena nemůže sama sebe prodat do otroctví, pouze otec ji může prodat, pokud je mladší 12 let a neobjevily se u ní ještě známky puberty, a to jako poslední možnost před tím, než dotyčný otec prodá do otroctví sám sebe. Pro dívku pak platí stejná pravidla jako pro jiného hebrejského otroka s tou výjimkou, že v okamžiku, kdy se u ní objeví známky puberty (nebo dosáhne věku 12 let a 1 den) musí ji majitel buď propustit, nebo se s ní oženit (nebo ji vdát za svého syna) a ona se tak stane řádnou židovskou manželkou. Z hlediska Tóry je zotročení žida jev nežádoucí a do otroctví se člověk dostal pokud byl tak chudý, že mu nic jiného nezbývalo (nebo nebyl schopný zaplatit náhradu škody pokud něco například ukradl), ale nemělo se jednat o trvalý stav. Úkolem žida je sloužit Bohu nikoliv jinému člověku a je-li člověk otrok, těžko může plnit svoje náboženské povinnosti.
Co se nežidovských otroků týče, ti to měli horší. Tóra vyžaduje, aby všichni muži v židovském domě byli obřezaní a to včetně otroků (..."za peníze koupený nebo doma rozený"), aby mohli jíst z Pesachové oběti (toho beránka o kterém jsem mluvila v článku o Sederu), na nežidovského otroka se nevztahuje šestiletá lhůta ani Jubilejní rok a může být předmětem dědictví. Pokud by mu majitel ublížil a způsobil trvalou újmu na zdraví (vyrazil zub, oko...), musí ho propustit na svobodu. Otrok se může z otroctví vyplatit, nebo ho může vyplatit někdo jiný, nebo ho majitel může propustit z vlastního rozhodnutí.
Otroctví v židovství vymizelo spolu s tím, jak vymizelo v ostatní společnosti (možná o trochu dřív, ale nemám k tomu reference). V raném středověku byli židé často obchodníci a někteří obchodovali i s otroky (mimochodem Praha byla v 10. století významným centrem takového obchodu), nicméně křesťanští vládci proti tomu brzy začali vydávat edikty, protože bylo nepřijatelné, aby žid vlastnil křesťanského otroka (a ještě k tomu ho třeba i obřezal). Co se dovozu otroků do Jižní a Střední Ameriky týče, někteří conversos (španělští a portugalští židé násilím konvertovaní ke křesťanství, kteří potají zachovávali některé židovské zvyky) se obchodu účastnili a nebo byli vlastníky plantáží. Otázkou je, zda je možné je považovat za židy. V Severní Americe byl podíl židů na dovozu, obchodování a vlastnění otroků zanedbatelný. Naopak nezanedbatelný byl jejich podíl v abolicionistickém hnutí (hnutí žádající zrušení otroctví v USA) a následně v hnutí za práva afroameričanů (například rabi Abraham Joshua Heschel se účastnil s Martinem Lutherem Kingem pochodů za rovná občanská práva).

Poslední předpesachové přípravy

Do Pesachu zbývají dva dny (respektive 48 hodin) a přípravy jdou do finále. V místním košer obchodě nestíhají doplňovat zboží do regálů, protože jak už jsem psala, Pesach je svátek, který často v nějaké formě dodržují i židé, kteří jinak mají svoje židovství dost na háku a ortodoxní nakupují, jak kdyby se obchod chystal nadobro zavřít. Já jsem začala s nakupováním už před 14 dny, takže dneska jsem už jen doplnila to, co jsem minule zapomněla a kdyby nám náhodou něco chybělo, obchod bude mít během chol ha-moed (polosváečních dní uprostřed svátku, tedy v tomto případě od pondělí do čtvrtka) otevřeno, takže hlady opravdu neumřeme. Četla jsem letos na webu několik vášnivých diskuzí ohledně kitnijot (to jsou ty luštěniny a jiné obilninám více či méně podobné plodiny), protože konzervativní rabinát (Rabbinical Assembly) povolil jejich konzumaci pro aškenázské židy, kteří je jinak mají tradičně zakázané (už asi 800 let). Diskutovali převážně američtí židé, kteří jsou právě převážně aškenázští a tím pádem dostupnost potravin, které jsou košer le-pesach a zároveň obsahují kitnijot, mizivá. Tady ve Francii takové problémy neřešíme. Vzhledem k tomu, že je tady velká komunita sefardských židů, kteří kitnijot o Pesachu vždy jedli, nabízí košer obchody potraviny košer le-pesach-kitnijot (tedy na obalu je označeno, zda daná potravina kitnijot obsahuje a nebo ne, a každý se rozhodne podle toho, kterou tradicí se řídí).
Zítra večer nás čeká úklid jídelny a vykošerování kuchyně (i když nějaké přípravy uděláme už dneska) a už teď se mi z té představy ježí chlupy na zádech. Ale na druhou stranu se u na svátek moc těším a bez těch příprav by to prostě nebylo ono....

Jak se košeruje kuchyň na Pesach? Záleží, jak moc přísnými pravidly se řídíte a kolik nádobí speciálně na Pesach máte. My se řídíme postupem vydaným konzervativním Rabbinical Assembly a nádobí máme dost, takže musím "jen" vyklidit a vymýt kovové police, které běžně používám jako špajz, všechno, co přes Pesach prodáme dát do krabice, vykošerovat myčku, dřez a sporák, přikrýt pracovní desku plastovou fólií (pořídila jsem na to takový ten plastikový "ubrus", který budeme moct používat i další roky, takže budeme ekologičtí, plýtvání hliníkovými foliemi a plastem je jedna z věcí, které nerada vidím). A nakonec nanosit nádobí a uzavřít skřínky s nádobím, které nebudeme během svátku používat.

A pak už všem popřeju jen PESACH KOŠER VE-SAMEACH! VESELÝ A KOŠERNÝ PESACH!

Seder

První (a eventuálně druhý) večer svátku Pesach máme pesachový seder. Seder znamená pořádek, uspořádání (ze stejného kořene je i slovo sidur-modlitební kniha=pořádek modliteb). Jde o večeři, během které připomínáme vyvedení Židů z otroctví pomocí přesně daného rituálu. Večeře je to dlouhá a není dobré na ni přijít úplně hladový, protože to celkem trvá, než se konečně začne jíst. Abychom věděli, jak správně vést seder, máme pesachovou Hagadu. Hagada znamená vyprávění, v tomto případě tedy o vyvedení Židů z Egypta. V současnosti je s českým překladem dostupná jen Nová pražská pesachová Hagada, kterou přeložil rabi Sidon. Na světě ale existují mraky Hagad, které mají stejnoý základ, ale různá zpracování, doplňující komentáře a kladou důraz na různé interpretace. Jsou i "alternativní Hagady", které reflektovaly šoa, vznik státu Izrael, existovala dokonce "rudá Hagada", kterou sestavili ve 20. letech v Sovětském Svazu...
Než ale přistoupíme ke čtení Hagady, je třeba prostřít stůl. Na sederovém stole musí být mísa se třemi macesy vyskládanými na sobě (symbolizují tři složky židovského národa-koheny, levity a běžné izraelity a obvykle jsou od sebe odděleny ubrouskem) a mísa s dalšími symbolickými pokrmy.

zeroa-opečená beránčí kost v popelu, symbolizuj pesachovou oběť beránka, kterou už po zničení Chrámu nelze provádět

bejca-vejce vařené natvrdo-pripomíná sváteční oběť v Chrámu, kterou už také není možné provádět. Protože ale vejce nikdy nepatřilo k obětním potravinám, je možné ho věhem sederu sníst.

maror-hořké byliny, v našich podmínkách obvykle křen, nebo salát, připomínají hořkost otroctví

karpas-zelenina, petržel, vařený brambor, celer, prostě cokoliv jiného než maror

majim-slaná voda, může pripomínat Rákosové moře, které se rozdělilo, nebo slzy otroků v Egyptě a nebo taky fakt, že Římané (tedy svobodní lidé) si jako předkrm dávali například celer máčený ve slané vodě. Do slané vody namáčíme během sederu právě karpas.

charoset-to nejlepší ze sederové mísy, směs strouhaných jablek, oříšků, mandlí, vína (někde se dávají i datle a fíky), který má připomínat hlínu, ze které hebrejští otroci hnětli v Egyptě cihly

Na stole také nesmí chybět sklenice na víno, protože během sederové hostiny vypije každý účastník 4 skleničky vína. Máme prostřeno a jdeme na to.

Kadeš-zapálíme sváteční svíčky a uděláme požehnání nad vínem, které má speciální text právě pro Pesach. Po požehnání vypijeme první pohár vína (už víte, proč není rozumné přijít na seder úplně vyhladovělý?)

Urchac-ten, kdo seder vede (a nebo všichni) si jde umýt ruce, ale neříká u toho žádné požehnání

Karpas-všichni účastníci si vezmou kousek karpasu (zeleniny), namočí jej do slané vody a sní jej

Jachac-je odlomen kus prostředního macesu a dán stranou s tím, že bude použit jako zákusek. Děti tradičně afikoman (tak se tenhle kousek macesu jmenuje) "ukradnou", schovají a na konci hostiny za něj požadují "výkupné" ve formně sladkostí. Seder je dlouhý a děti je potřeba udržet bdělé a neznuděné.

Magid-vyprávění, jeho délka závisí na tom, kdo vede seder, dá se zvládnout za půl hodinky, ale může se taky vléct nekonečně. Jeho součástí je pozvání k účasti na sederu, slavné čtyři otázky (které klade obvykle nejmladší účastní sederu, který je zvládne odříkat)-Ma ništana (Co odlišuje tuto noc od ostatních nocí? Že totiž každé jiné noci jíme jak kvašený, tak nekvašený chléb, a tuto noc jenom macesy? Že každé jiné noci jíme všechnu zeleninu, ale dnešní noci pouze hořkou? Že každé jiné noci ani jednou neponořujeme (do slané vody), a této noci podvakrát? Že každé jiné noci jíme, hovíce si i nehovíce, a této noci si všichni hovíme? citace z Nové pražské pesachové Hagady). K tomu se pojí vypravování o 4 synech-učené, vzpurném, prosťáčkovi a takovém, který se ani neumí zeptat a rodiče mu musí napovědět. Některé moderní hagady navíc zahrnují i pátého syna-takového který na seder ani nepřišel. A když byly otázky položeny, začne se s vyprávěním o východu z Egypta-je to směs citací z Tóry a Talmudu a je zahrnut i výčet všech 10 egyptských ran (při tomhle výčtu si při každé ráně namočíme malíček do vína a odkápneme na ubrousek nebo talíř, rabi Abravanel to vysvětluje tak, že nemůžeme být úplně dokonale šťastní, když někdo jiný trpí). Jaké pohromy tedy přišly na Egypt: krev, žáby, štěnice, mouchy, mor vředy, krupobití, kobylky, tma a pobití prvorozených. Po výčtu ran následuje píseň Dajejnu (i to by nám bylo stačilo)-o tom, že i kdyby Bůh udělal jen zlomek toho, co pro Židy v Egyptě udělal, stačilo by nám to (píseň je malinko v rozporu s tím, jak Židé na poušti remcali a vzdychali, že to v Egyptě tak hrozné nebylo...asi umělecká licence :-) ).

 

Tenhle vtípek jsem si prostě nemohla odpustit. Překlad: čtyři sederové otázky: "Můžeme jíst?" "Už jíme?" "Kdy budeme jíst?" "Budeme vůbec někdy jíst?"

Vypijeme druhý pohár vína.

Rachac-rituální mytí rukou s požehnáním (provádí se vždy před jedením chleba, nejen o Pesachu)

Moci-požehnání nad chlebem (v tomto případě nad macesy)

Maca-snědení kousku macesu

Maror-požehnáme hořké byliny a sníme je s kouskem charosetu

Korech-uděláme si malý sendvič ze dvou kousků macesů a dovnitř dáme maror a charoset. Takhle prý jedl maror a charoset rabi Hillel zhruba před 2000 lety, jen tam měl navíc ještě kus pečeného beránka, protože v té době ještě stál Chrám. Hillel je jeden z důležitých rabínů často citovaný v Mišně a Talmudu.

Šulchan Orech-doslova prostřený stůl, alias hostina, teď se všichni konečně nadlábnou

Tzafun-snědení toho odloženého kousku macesu ze začátku celého sederu, který děti schovali a dospělí od nich museli vykoupit zpět. Afikoman je poslední jídlo tohoto večera...eee...spíš noci. Touhle dobou je minimálně půl jedenácté.

Barech-požehnání po jídle, následuje třetí pohár vína (víno, které jsme vypili během hostiny se nepočítá do povinných 4 pohárů!). Také nalijeme pohár pro proroka Eliáše, kdyby náhodou přišel a oznámil, že Mesiáš už je na cestě...

Halel-zpívá/recituje se Halel-žalmy 113-118, halel znamená chvála, haleluja znamená chvalte Hospodina

Nirca-modlitba za kladné přijetí všech modliteb pronesených během sederu. Zakončujeme přáním: "Le-šana haba bi-Jerušalajim!" (Příští rok v Jeruzalémě!), které vyjadřuje naději, že letos už to fakt klapne a Mesiáš dorazí nebo konečně nastane ta mesiášská doba :-) (podle vašeho osobního přesvědčení). Následují písně, jejichž spojitost s Pesachem mi stále uniká (ale jako zábava pro děti i dospělé ideální): Chad gadja (Pro jedno kůzle) a Echad mi jodea? (Jednoho kdo zná?), ti, kdo trpí nespavostí mohou přidat ještě Píseň písní, která se obvykle čte o Šabatu během Pesachu.

Protože nejsme ortodoxní, slavíme Pesach jen 7 dní tak, jak se slaví v Izraeli. Ale přesto máme dva sedery (ačkoliv bychom správně měli mít jen ten první)-první je v rodině (my jsme se s Elim pozvali k jedněm známým protože na samostatné vedení sederu se ještě necítíme, ale příští rok bych byla ráda, kdybychom to zkusili, sice budu muset vařit, ale zas nebudeme muset řešit problém, jak vypít předepsané 4 poháry vína a pak řídit domů?! Ehm, správně bychom tedy o svátku a navíc zároveň o šabatu řídit neměli, ale tuhle vzdálenost pěšky fakt nedáme...) a druhý je komunitní (vloni nás bylo asi 100 a byla to legrace, jen rabín trochu pěnil, protože značná část účastníků zcela ignorovala jeho snahu o vedení sederu).

Jak jsem se už někde zmiňovala, o východu z Egypta máme vyprávět tak, jako kdybychom my osobně byli z Egypta vyvedeni. Vyvedení z Egypta nemusíme chápat doslovně, každá generace a každý člověk někomu nebo něčemu otročí a tohle je příležitost, aby si to uvědomil a zkusil s tím něco udělat.

O židech a knihách (2.)

Je na čase, abych sem hodila odkaz na méo oblíbeného rabiho Jonathana Sackse. Rabi lord Jonathan Sacks je bývalý vrchní rabín britského Commonweathu (samozřejmě ortodoxní) a poměrně plodný autor. Do čestiny byla bohužel přeložena jen jedna jeho kniha O svobodě a náboženství, kteroui jsem nečetla.
Tematicky se rabi Sacks hodně věnuje problematice úlohy náboženství (s důrazem na židovství, samozřejmě) v moderním světě, vztahu vědy a náboženství, vztahu různých abrahamovských náboženství. Všechny tyto knihy je radost číst, autor před tím, než se stal rabínem, vystudoval filozofii na univerzitě v Cambridge a Oxfordu a má opravdu velký všeobecný přehled (a taky mluví úžasnou britskou angličtinou). Kdo by si od něj něco chtěl přečíst v angličtině (čte se to dobře, píše tak, aby mu porozumnělo co nejvíc lidí), doporučila bych asi jeho poslední knihu Not in God´s Name (Ne v Božím jméně-týká se, nepřekvapivě, náboženského fundamentalismu a nábožensky motivovaného násilí v moderní době a přináší zajímavý pohled na čtení zásadních příběhů Tóry, které mají určující vliv v abrahámovských náboženstvích-židovství, křesťanství a islámu) a pak také jeho knihu o vztahu mezi náboženstvím a vědou Great Partnership, kde se snaží ukázat, že věda s náboženství nejsou v rozporu, protože se zabývají každá jinými otázkami a dávají jiné odpovědi.

Existuje ale jedna oblast jeho psaní, kde s ním dost nesouhlasím a to když se pustil do neortodoxních židovských denominací. Jeho kniha One People? mě většinu času dost nasírala, ale statečně jsem ji celou přečetla. Souhlasím naprosto s Menachemem Kellnerem, že kdyby ortodoxie přestala rajtovat na Maimonidových Třinácti článcích víry, problém mezi ortodoxními a neortodoxními židy by sice úplně nezmizel, ale rozhodně by byl menší a hlavně řešitelnější. Řešení, které rabi Sacks nabízí, tedy že z hlediska ortodoxie jsou neortodoxní židé něco jako děti vychované pohany a tedy "nevědí, co dělají", může fungovat na někoho, kdo opravdu nemá téměř žádné židovské vzdělání, ale pro vzdělaného praktikujícího neortodoxního žida, který ví, proč to či ono dělá nebo nedělá, je to naprosto neakceptovatelné.

Rabi Sacks také na svém webu publikuje každý týden komentář k aktuální paraše (oddílu Tóry, který se ten týden čte) a většinou jsou to moc povedená zamyšlení. Tenhle týden k paraše Mecora.

Pesachové přípravy jsou v plném proudu

Před Pesachem vypukají v židovských domácnostech hotové manévry. Jak jsem už psala,na Pesach je zakázáno jíst, používat a vlastnit cokoliv, co kvasilo, nebo by kvasit mohlo. Tedy takzvaný chamec. Je třeba důkladně vysmýčit místnosti, kde jste kdy snědli byť jen jedinou sušenku, vykošerovat nádobí (nebo přinést z půdy/sklepa/garáže/kumbálu speciální nádobí používané jen o Pesachu), vykošerovat troubu, myčku, ledničku a další kuchyňské spotřebiče a kuchyňskou linku. Dojíst všechno kvašené (a nebo to pak ve vhodný čas "prodat"), co sice není chamec, ale jíst to o Pesachu nebudeme, protože to spadá do kategorie kitnijot (ale "prodat" to nemusíme), vytřídit, co ve spíži je "košer le-pesach" a co je potřeba nakoupit, co všechno musí mít certifikaci košer le-pesach a co je možné použít bez certifikace (třeba zrnkovou kávu). Nezapomenout vyluxovat auto a uklidit svůj pracovní stůl v práci. Není toho málo.
Pro hladký průběh svátku je dobré si udělat předem celkem podrobný plán-kdo kdy co uklidí a vykošeruje, co budeme celý týden jíst (budeme OBA potřebovat každý den oběd do práce!), co a kdy je třeba nakoupit. Pak by se nemělo stát, že ve čtvrtek večer (t.j. den před začátkem Pesachu) budete narychlo uklízet, když v té době už má být uklizeno a má se dělat jen bedikat chamec (hledání chamecu-když jsou v rodině děti, tak obvykle rodiče schovají pár kousků chamecu a pak je večer se svíčkou v ruce s dětmi hledají. Nalezený chamec je pečlivě smeten na lopatku a druhý den dopoledne spálen-v bytech obvykle ožahnut nad svíčkou a spláchnut do záchoda.). Po bedikat chamec slavnostně prohlašujeme, že pokud jsme nějaký chamec v bytě přehlédli, tak jako by neexistoval.
S Elim jsme se dohodli, že až na pár věcí nebudeme košerovat nádobí-dva sety skleněných talířů a dva sety příborů, které jsem do našeho bytu přinesla já, jsem už předem vykošerovala na Pesach a uložila do krabic, v IKEA jsem nakoupila pár nejlevnějších hrnců, plech a pánev (budou sloužit jen jeden týden v roce, tak není důvod kupovat nějakou extra kvalitu), nůž, prkýnka a pár dalších nezbytností. Dohodli jsme se, že vařit budu během Pesachu jen masové a nebo parve (neutrální) pokrmy, pokud bude nějaký pokrm mléčný, bude to jen studená kuchyně (to není žádný problém, protože sýry vyžadují certifikaci košer le-pesach a jestli to náhodou nevíte, košer sýry nejsou nic moc, zvlášť když se jinak po celý rok cpete sýry z normální francouzské produkce). Takže nepotřebuju dvě sady hrnců (mléčné a masové), ale stačí jedna. Stejně tak nebudu z kuchyně vystěhovávat normální nádobí, prostě skřínky zůstanou zavřené a pesachové nádobí naskládám do kovových polic, kde běžně přechovávám chamec. Prostě metoda minimax-minimální úsilí-maximální výsledky.

Tenhle vtípek asi nepotřebuje překlad, snad jen, že Passover znamená Pesach.

Účelem předpesachového úklidu není jen zbavit se "hmatatelného" chamecu, ale při gruntování v bytě si vygruntovat také v sobě. Chamec-tedy kvašené, je symbolem nadutosti a hříchu. Hospodyně, která předpisově vydrhne byt málem až na podezdívku a pak úkosem kouká na ostatní a během Pesachu by nejedla u nikoho jiného, protože podezřívá ostatní, že nevaří a neuklízí tak košer jako ona, ten pesachový vnitřní úklid moc nezvládla.

Co se slaví o Pesachu

Pesach je jeden z nejvýznamnějších židovských svátků. Existuje spousta sekulárních židů, kteří dlabou na všechno, kromě Jom Kipuru a právě Pesachu (i když ani jedno třeba nedodržují přesně podle halachy). Pesach oslavuje vyvedení Židů z egyptského otroctví-příběhem, kterému se z velké části věnuje biblická kniha Exodus (v hebrejštině Šemot). Právě vyvedením z Egypta (alias Micrajim) se Židé zformují jako národ a teprve když jsou svobodní, dostanou od Nejvyššího Tóru. Jinak by to nefungovalo.

Židé, respektive Jákob a jeho potomci se do Egypta dostali na pozvání Josefa-Jákobova milovaného syna, na kterého jeho bratři ukrutně žárlili (celkem odůvodněně) a prodali ho do otroctví. Josef ale byl chytrý a Bůh mu žehnal a tak nakonec udělal v Egyptě velkou kariéru. V Kenaánu, kde Jákobova rodina sídlila, vypukl hladomor a po pár peripetiích, kterým se budu věnovat příští rok, protože bych chtěla po Simchat Tora, kdy začne nový cyklus čtení Tóry, zkusit psát každotýdenní úvahu a výklad o aktuální paraše (týdenním oddílu Tóry), se celá Jákobova rodina usídlí v Egyptě. Daří se jim dobře a množí se jak kobylky. Až se na trůn dostane jiný faraon, který nezná Josefa. A ten se rozhodne Hebrejce zotročit a různě je utlačovat, aby se nemnožili. Také rozhodne, aby všichni novorození hebrejští chlapci byli usmrceni. Židé se to samozřejmě snaží různě sabotovat a jedna z žen se rozhodne dítě ukrývat a když už to déle nejde, pošle ho v košíku po Nilu a jeho starší sestru nechá, aby sledovala, co se s dítětem stane. Chlapec má štěstí, z Nilu ho vyloví faraonova dcera, dá mu jméno Moše (česky Mojžíš) a chlapcova sestra jí obratem nabídne, že jí sežene pro dítě kojnou (koho jiného, než chlapcovu vlastní matku, že...). Moše vyroste a jednoho dne vidí, jak egyptský dozorce týrá hebrejského otroka a tyrana zabije. Druhý den vidí, jak se dva hebrejci hádají mezi sebou a když se do jejich hádky vloží, tak se ho jeden z mužů zeptá (Exodus 2:14): "A kdo tebe nad námi ustanovil knižetem a soudcem? Přikážeš mne snad také zabít, jako jsi včera zabil toho Micrijce?" Moše vidí, že jeho čin nezůstal nepovšimnut a uprchne do Midjanu, jinak by ho faraon nechal popravit. V Midjanu potká dceru  místního kněze Ciporu, ožení se s ní a pracuje u svého tchána jako pastýř ovci. Jednoho dne uvidí hořící keř, který ale oheň nestravuje. To upoutá jeho pozornost a když přijde blíž, promluví k němu Bůh. Vysvětlí mu, že je jeho úkolem, aby se vrátil do Egypta a vyvedl odtamtud hebrejský lid, protože Bůh slyšel jejich nářek a viděl jejich utrpení. Moše se sice zdráhá a svými vytáčkami Boha poněkud dopálí, ale nakonec jde. Vyvedení Židů z Egypta není jednoduchý úkol-nejen, že nespolupracuje faraon (to se celkem dalo čekat), ale dost často nespolupracují ani jeho souvěrci (a remcat budou i dalších 40 let na poušti), ale nakonec se dílo po mnoha zázracích (10 egyptských ran, rozdělení Rákosového moře, mana...) podaří. A na paměť všech těch událostí slavíme každý rok od 15. do 21. (22., ortodoxní židé žijící mimo Izrael, letos od 22.4. do 29. (30.)4.) Nisanu Pesach. Předpisy týkající se oslavy svátku jsou velmi podrobné a jde asi o nejsložitější z židovských svátků. Tóra zakazuje jíst (používat a vlastnit) cokoliv kvašeného, nebo co by i jen vzdáleně kvasit mohlo-z pěti druhů obilí (pšenice, špalda, oves, ječmen a žito, kvašení se ale nevztahuje na kvašené ovoce-takže víno a ovocné pálenky jsou povoleny, ale pivo a whisky zakázány) a přikazuje nám jíst macesy.

"A Moše řekl lidu: "Pamatuj tento den, kdy jste vyšli z Micrajim, z domova otroků, protože vás odtud Hospodin vyvedl pevnou rukou, a nejez nic kvašeného! Dnes, v jarním měsíci vycházíe, a až tě Hospodin přivede do země Kenaánců a Chetitů, Emorejců, Chivitů a Jevusejců, již dát tobě přísahal tvým otcům, do země přetékající mlékem a medem, budeš konat tuto službu tohoto měsíce. Sedm dní jez macesy a ať se ti ve tvých hranicích neukáže kynuté a kvásek. A tohoto dne pak vyprávěj svému synu, říkaje: To proto, co mi Hospodin způsobil mým východem z Micrajim." (Ex. 13:3-8)

Maces je nekvašený chléb-chléb chudoby a připomínka toho, že Židé odešli z Egypta v takovém spěchu, že ani těsto nestihlo vykvasit. Je to jediná věc z mouky, kterou o svátku smíme jíst a peče se z mouky, která je dozorovaná, aby nedošlo ke kontaktu s vlhkostí (a tím k možnému kvašení) a od zadělání těsta do upečení nesmí uplynout víc než 18 minut. Samozřejmě nechřoupeme celý týden jen suché macesy, za ty stovky let přišly židovské kuchařky s kvanty receptů  z macesů (macesové knedlíčky do polévky, macesový kugl, míchaná vajíčka s macesy...). Tóra také přikazovala tzv. hod beránka-Židé přišli do Jeruzaléma a obětovali tam beránka (ročního, bez vady) a pak ho společně s rodinou a přáteli snědli, jako připomínku poslední egyptské rány, kdy Bůh pobil v Egyptě všechny prvorozené, jen Hebrejce, kteří si natřeli futra krví beránka, kterého obětovali, byli přeskočeni (na tomto místě je třeba podotknout, že egyptský bůh Chnum byl vyobrazován s beraní hlavou a lze předpokládat, že Egypťané mohli mít velký problém s touto obětí, kterou vykonali Hebrejci, četla jsem i výklad, který říká, že všechny egyptské rány jsou mířené proti jednotlivým egyptským božstvům) .

"A Moše svolal starší Jisraele a řekl jim: " Vyberte a vezměte pro své rodiny z bravu pesach, obět přeskoku, a zařízněte ji. Pak vezměte svazek yzopu a namočte ho do krve, která je na prahu, a tou krví na prahu označte překlad na dveřích a obě veřeje, a žádný z vás až do rána ať nevyjde ze vchodu svého domu! A až bude Hospodin procházet, aby ranil Micajim, a uvidí tu krev na překladu a obou veřejích, přeskočí u vchodu a zhouba nebude moci vaše domy ranit. Toto slovo zachovávejte pro sebe a pro své syny navěky jako svůj zákon! A až přijdete do té země, již vám Hospodin dá, jak řekl, dodržujte tuto službu! A řeknou-li vám vaši synové: Čím je pro vás tato služba, řekněte: Je to oběť přeskoku Hospodina, jenž přeskočil domy synů Jisraele v Micrajim, a když porážel Micrajim, uchránil naše domy!" (Ex 12:21-27)

Ježíšova poslední večeře je právě popisem první večeře o svátku Pesach (tzv. sederu, o něm příště), takže je jisté, že se podávalo pečené jehněčí, hořké byliny, víno a macesy (proto je hostie vlastně takový malý maces)... Protože Chrám byl v roce 70 n.l. zbořen, hod beránka se už neprovádí (není kde obětovat, nicméně Samaritáni hod beránka stále praktikují) a připomíná jej jen jehněčí kost pečená v popelu na sederovém stole.

 

O sederu a dalších pesachových náležitostech příště...