Židé, respektive Jákob a jeho potomci se do Egypta dostali na pozvání Josefa-Jákobova milovaného syna, na kterého jeho bratři ukrutně žárlili (celkem odůvodněně) a prodali ho do otroctví. Josef ale byl chytrý a Bůh mu žehnal a tak nakonec udělal v Egyptě velkou kariéru. V Kenaánu, kde Jákobova rodina sídlila, vypukl hladomor a po pár peripetiích, kterým se budu věnovat příští rok, protože bych chtěla po Simchat Tora, kdy začne nový cyklus čtení Tóry, zkusit psát každotýdenní úvahu a výklad o aktuální paraše (týdenním oddílu Tóry), se celá Jákobova rodina usídlí v Egyptě. Daří se jim dobře a množí se jak kobylky. Až se na trůn dostane jiný faraon, který nezná Josefa. A ten se rozhodne Hebrejce zotročit a různě je utlačovat, aby se nemnožili. Také rozhodne, aby všichni novorození hebrejští chlapci byli usmrceni. Židé se to samozřejmě snaží různě sabotovat a jedna z žen se rozhodne dítě ukrývat a když už to déle nejde, pošle ho v košíku po Nilu a jeho starší sestru nechá, aby sledovala, co se s dítětem stane. Chlapec má štěstí, z Nilu ho vyloví faraonova dcera, dá mu jméno Moše (česky Mojžíš) a chlapcova sestra jí obratem nabídne, že jí sežene pro dítě kojnou (koho jiného, než chlapcovu vlastní matku, že...). Moše vyroste a jednoho dne vidí, jak egyptský dozorce týrá hebrejského otroka a tyrana zabije. Druhý den vidí, jak se dva hebrejci hádají mezi sebou a když se do jejich hádky vloží, tak se ho jeden z mužů zeptá (Exodus 2:14): "A kdo tebe nad námi ustanovil knižetem a soudcem? Přikážeš mne snad také zabít, jako jsi včera zabil toho Micrijce?" Moše vidí, že jeho čin nezůstal nepovšimnut a uprchne do Midjanu, jinak by ho faraon nechal popravit. V Midjanu potká dceru místního kněze Ciporu, ožení se s ní a pracuje u svého tchána jako pastýř ovci. Jednoho dne uvidí hořící keř, který ale oheň nestravuje. To upoutá jeho pozornost a když přijde blíž, promluví k němu Bůh. Vysvětlí mu, že je jeho úkolem, aby se vrátil do Egypta a vyvedl odtamtud hebrejský lid, protože Bůh slyšel jejich nářek a viděl jejich utrpení. Moše se sice zdráhá a svými vytáčkami Boha poněkud dopálí, ale nakonec jde. Vyvedení Židů z Egypta není jednoduchý úkol-nejen, že nespolupracuje faraon (to se celkem dalo čekat), ale dost často nespolupracují ani jeho souvěrci (a remcat budou i dalších 40 let na poušti), ale nakonec se dílo po mnoha zázracích (10 egyptských ran, rozdělení Rákosového moře, mana...) podaří. A na paměť všech těch událostí slavíme každý rok od 15. do 21. (22., ortodoxní židé žijící mimo Izrael, letos od 22.4. do 29. (30.)4.) Nisanu Pesach. Předpisy týkající se oslavy svátku jsou velmi podrobné a jde asi o nejsložitější z židovských svátků. Tóra zakazuje jíst (používat a vlastnit) cokoliv kvašeného, nebo co by i jen vzdáleně kvasit mohlo-z pěti druhů obilí (pšenice, špalda, oves, ječmen a žito, kvašení se ale nevztahuje na kvašené ovoce-takže víno a ovocné pálenky jsou povoleny, ale pivo a whisky zakázány) a přikazuje nám jíst macesy.
"A Moše řekl lidu: "Pamatuj tento den, kdy jste vyšli z Micrajim, z domova otroků, protože vás odtud Hospodin vyvedl pevnou rukou, a nejez nic kvašeného! Dnes, v jarním měsíci vycházíe, a až tě Hospodin přivede do země Kenaánců a Chetitů, Emorejců, Chivitů a Jevusejců, již dát tobě přísahal tvým otcům, do země přetékající mlékem a medem, budeš konat tuto službu tohoto měsíce. Sedm dní jez macesy a ať se ti ve tvých hranicích neukáže kynuté a kvásek. A tohoto dne pak vyprávěj svému synu, říkaje: To proto, co mi Hospodin způsobil mým východem z Micrajim." (Ex. 13:3-8)
Maces je nekvašený chléb-chléb chudoby a připomínka toho, že Židé odešli z Egypta v takovém spěchu, že ani těsto nestihlo vykvasit. Je to jediná věc z mouky, kterou o svátku smíme jíst a peče se z mouky, která je dozorovaná, aby nedošlo ke kontaktu s vlhkostí (a tím k možnému kvašení) a od zadělání těsta do upečení nesmí uplynout víc než 18 minut. Samozřejmě nechřoupeme celý týden jen suché macesy, za ty stovky let přišly židovské kuchařky s kvanty receptů z macesů (macesové knedlíčky do polévky, macesový kugl, míchaná vajíčka s macesy...). Tóra také přikazovala tzv. hod beránka-Židé přišli do Jeruzaléma a obětovali tam beránka (ročního, bez vady) a pak ho společně s rodinou a přáteli snědli, jako připomínku poslední egyptské rány, kdy Bůh pobil v Egyptě všechny prvorozené, jen Hebrejce, kteří si natřeli futra krví beránka, kterého obětovali, byli přeskočeni (na tomto místě je třeba podotknout, že egyptský bůh Chnum byl vyobrazován s beraní hlavou a lze předpokládat, že Egypťané mohli mít velký problém s touto obětí, kterou vykonali Hebrejci, četla jsem i výklad, který říká, že všechny egyptské rány jsou mířené proti jednotlivým egyptským božstvům) .
"A Moše svolal starší Jisraele a řekl jim: " Vyberte a vezměte pro své rodiny z bravu pesach, obět přeskoku, a zařízněte ji. Pak vezměte svazek yzopu a namočte ho do krve, která je na prahu, a tou krví na prahu označte překlad na dveřích a obě veřeje, a žádný z vás až do rána ať nevyjde ze vchodu svého domu! A až bude Hospodin procházet, aby ranil Micajim, a uvidí tu krev na překladu a obou veřejích, přeskočí u vchodu a zhouba nebude moci vaše domy ranit. Toto slovo zachovávejte pro sebe a pro své syny navěky jako svůj zákon! A až přijdete do té země, již vám Hospodin dá, jak řekl, dodržujte tuto službu! A řeknou-li vám vaši synové: Čím je pro vás tato služba, řekněte: Je to oběť přeskoku Hospodina, jenž přeskočil domy synů Jisraele v Micrajim, a když porážel Micrajim, uchránil naše domy!" (Ex 12:21-27)
Ježíšova poslední večeře je právě popisem první večeře o svátku Pesach (tzv. sederu, o něm příště), takže je jisté, že se podávalo pečené jehněčí, hořké byliny, víno a macesy (proto je hostie vlastně takový malý maces)... Protože Chrám byl v roce 70 n.l. zbořen, hod beránka se už neprovádí (není kde obětovat, nicméně Samaritáni hod beránka stále praktikují) a připomíná jej jen jehněčí kost pečená v popelu na sederovém stole.
O sederu a dalších pesachových náležitostech příště...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire