Seder

První (a eventuálně druhý) večer svátku Pesach máme pesachový seder. Seder znamená pořádek, uspořádání (ze stejného kořene je i slovo sidur-modlitební kniha=pořádek modliteb). Jde o večeři, během které připomínáme vyvedení Židů z otroctví pomocí přesně daného rituálu. Večeře je to dlouhá a není dobré na ni přijít úplně hladový, protože to celkem trvá, než se konečně začne jíst. Abychom věděli, jak správně vést seder, máme pesachovou Hagadu. Hagada znamená vyprávění, v tomto případě tedy o vyvedení Židů z Egypta. V současnosti je s českým překladem dostupná jen Nová pražská pesachová Hagada, kterou přeložil rabi Sidon. Na světě ale existují mraky Hagad, které mají stejnoý základ, ale různá zpracování, doplňující komentáře a kladou důraz na různé interpretace. Jsou i "alternativní Hagady", které reflektovaly šoa, vznik státu Izrael, existovala dokonce "rudá Hagada", kterou sestavili ve 20. letech v Sovětském Svazu...
Než ale přistoupíme ke čtení Hagady, je třeba prostřít stůl. Na sederovém stole musí být mísa se třemi macesy vyskládanými na sobě (symbolizují tři složky židovského národa-koheny, levity a běžné izraelity a obvykle jsou od sebe odděleny ubrouskem) a mísa s dalšími symbolickými pokrmy.

zeroa-opečená beránčí kost v popelu, symbolizuj pesachovou oběť beránka, kterou už po zničení Chrámu nelze provádět

bejca-vejce vařené natvrdo-pripomíná sváteční oběť v Chrámu, kterou už také není možné provádět. Protože ale vejce nikdy nepatřilo k obětním potravinám, je možné ho věhem sederu sníst.

maror-hořké byliny, v našich podmínkách obvykle křen, nebo salát, připomínají hořkost otroctví

karpas-zelenina, petržel, vařený brambor, celer, prostě cokoliv jiného než maror

majim-slaná voda, může pripomínat Rákosové moře, které se rozdělilo, nebo slzy otroků v Egyptě a nebo taky fakt, že Římané (tedy svobodní lidé) si jako předkrm dávali například celer máčený ve slané vodě. Do slané vody namáčíme během sederu právě karpas.

charoset-to nejlepší ze sederové mísy, směs strouhaných jablek, oříšků, mandlí, vína (někde se dávají i datle a fíky), který má připomínat hlínu, ze které hebrejští otroci hnětli v Egyptě cihly

Na stole také nesmí chybět sklenice na víno, protože během sederové hostiny vypije každý účastník 4 skleničky vína. Máme prostřeno a jdeme na to.

Kadeš-zapálíme sváteční svíčky a uděláme požehnání nad vínem, které má speciální text právě pro Pesach. Po požehnání vypijeme první pohár vína (už víte, proč není rozumné přijít na seder úplně vyhladovělý?)

Urchac-ten, kdo seder vede (a nebo všichni) si jde umýt ruce, ale neříká u toho žádné požehnání

Karpas-všichni účastníci si vezmou kousek karpasu (zeleniny), namočí jej do slané vody a sní jej

Jachac-je odlomen kus prostředního macesu a dán stranou s tím, že bude použit jako zákusek. Děti tradičně afikoman (tak se tenhle kousek macesu jmenuje) "ukradnou", schovají a na konci hostiny za něj požadují "výkupné" ve formně sladkostí. Seder je dlouhý a děti je potřeba udržet bdělé a neznuděné.

Magid-vyprávění, jeho délka závisí na tom, kdo vede seder, dá se zvládnout za půl hodinky, ale může se taky vléct nekonečně. Jeho součástí je pozvání k účasti na sederu, slavné čtyři otázky (které klade obvykle nejmladší účastní sederu, který je zvládne odříkat)-Ma ništana (Co odlišuje tuto noc od ostatních nocí? Že totiž každé jiné noci jíme jak kvašený, tak nekvašený chléb, a tuto noc jenom macesy? Že každé jiné noci jíme všechnu zeleninu, ale dnešní noci pouze hořkou? Že každé jiné noci ani jednou neponořujeme (do slané vody), a této noci podvakrát? Že každé jiné noci jíme, hovíce si i nehovíce, a této noci si všichni hovíme? citace z Nové pražské pesachové Hagady). K tomu se pojí vypravování o 4 synech-učené, vzpurném, prosťáčkovi a takovém, který se ani neumí zeptat a rodiče mu musí napovědět. Některé moderní hagady navíc zahrnují i pátého syna-takového který na seder ani nepřišel. A když byly otázky položeny, začne se s vyprávěním o východu z Egypta-je to směs citací z Tóry a Talmudu a je zahrnut i výčet všech 10 egyptských ran (při tomhle výčtu si při každé ráně namočíme malíček do vína a odkápneme na ubrousek nebo talíř, rabi Abravanel to vysvětluje tak, že nemůžeme být úplně dokonale šťastní, když někdo jiný trpí). Jaké pohromy tedy přišly na Egypt: krev, žáby, štěnice, mouchy, mor vředy, krupobití, kobylky, tma a pobití prvorozených. Po výčtu ran následuje píseň Dajejnu (i to by nám bylo stačilo)-o tom, že i kdyby Bůh udělal jen zlomek toho, co pro Židy v Egyptě udělal, stačilo by nám to (píseň je malinko v rozporu s tím, jak Židé na poušti remcali a vzdychali, že to v Egyptě tak hrozné nebylo...asi umělecká licence :-) ).

 

Tenhle vtípek jsem si prostě nemohla odpustit. Překlad: čtyři sederové otázky: "Můžeme jíst?" "Už jíme?" "Kdy budeme jíst?" "Budeme vůbec někdy jíst?"

Vypijeme druhý pohár vína.

Rachac-rituální mytí rukou s požehnáním (provádí se vždy před jedením chleba, nejen o Pesachu)

Moci-požehnání nad chlebem (v tomto případě nad macesy)

Maca-snědení kousku macesu

Maror-požehnáme hořké byliny a sníme je s kouskem charosetu

Korech-uděláme si malý sendvič ze dvou kousků macesů a dovnitř dáme maror a charoset. Takhle prý jedl maror a charoset rabi Hillel zhruba před 2000 lety, jen tam měl navíc ještě kus pečeného beránka, protože v té době ještě stál Chrám. Hillel je jeden z důležitých rabínů často citovaný v Mišně a Talmudu.

Šulchan Orech-doslova prostřený stůl, alias hostina, teď se všichni konečně nadlábnou

Tzafun-snědení toho odloženého kousku macesu ze začátku celého sederu, který děti schovali a dospělí od nich museli vykoupit zpět. Afikoman je poslední jídlo tohoto večera...eee...spíš noci. Touhle dobou je minimálně půl jedenácté.

Barech-požehnání po jídle, následuje třetí pohár vína (víno, které jsme vypili během hostiny se nepočítá do povinných 4 pohárů!). Také nalijeme pohár pro proroka Eliáše, kdyby náhodou přišel a oznámil, že Mesiáš už je na cestě...

Halel-zpívá/recituje se Halel-žalmy 113-118, halel znamená chvála, haleluja znamená chvalte Hospodina

Nirca-modlitba za kladné přijetí všech modliteb pronesených během sederu. Zakončujeme přáním: "Le-šana haba bi-Jerušalajim!" (Příští rok v Jeruzalémě!), které vyjadřuje naději, že letos už to fakt klapne a Mesiáš dorazí nebo konečně nastane ta mesiášská doba :-) (podle vašeho osobního přesvědčení). Následují písně, jejichž spojitost s Pesachem mi stále uniká (ale jako zábava pro děti i dospělé ideální): Chad gadja (Pro jedno kůzle) a Echad mi jodea? (Jednoho kdo zná?), ti, kdo trpí nespavostí mohou přidat ještě Píseň písní, která se obvykle čte o Šabatu během Pesachu.

Protože nejsme ortodoxní, slavíme Pesach jen 7 dní tak, jak se slaví v Izraeli. Ale přesto máme dva sedery (ačkoliv bychom správně měli mít jen ten první)-první je v rodině (my jsme se s Elim pozvali k jedněm známým protože na samostatné vedení sederu se ještě necítíme, ale příští rok bych byla ráda, kdybychom to zkusili, sice budu muset vařit, ale zas nebudeme muset řešit problém, jak vypít předepsané 4 poháry vína a pak řídit domů?! Ehm, správně bychom tedy o svátku a navíc zároveň o šabatu řídit neměli, ale tuhle vzdálenost pěšky fakt nedáme...) a druhý je komunitní (vloni nás bylo asi 100 a byla to legrace, jen rabín trochu pěnil, protože značná část účastníků zcela ignorovala jeho snahu o vedení sederu).

Jak jsem se už někde zmiňovala, o východu z Egypta máme vyprávět tak, jako kdybychom my osobně byli z Egypta vyvedeni. Vyvedení z Egypta nemusíme chápat doslovně, každá generace a každý člověk někomu nebo něčemu otročí a tohle je příležitost, aby si to uvědomil a zkusil s tím něco udělat.