Maraton v synagoze

Tak maraton v synagoze máme za sebou. Ne, neběhali jsme, ale bylo to velmi intenzivní:

Ve středu erev Roš Hašana a pak večeře v osmi lidech u nás doma-drobná poznámka-gefilte fiš, které jsme koupili od místního pekaře a lahůdkáře bylo dobré, ale krájené na tak silné plátky, že nebylo v našich silách sníst kus na osobu, taktéž bramborové knedlíky pro 8 lidí stačí uvařit tak z cca 1,2 kg brambor. Medovník podle Kusance je vynikající, ale použijete-li jako odměrný hrnek váš hrneček na ranní čaj, budete mít medovník pro celou armádu.

Ve čtvrtek ráno bohoslužba pro první den Roš Hašana, náš klavírista, který měl zároveň zpívat tu a tam v průběhu bohoslužby přišel tak ochraptělý, že sotva sípal, takže zpěv padl na mě.
Večer jsme měli společnou večeři/seder. Byla jsem tak unavená a bolel mě žaludek (kachna, medovník, hodně medovníku a cibulový quiche a k tomu spousta stresu si vybrali svou daň), že jsem odešla hned po symbolických pokrmech.

V pátek ráno byla bohoslužba pro druhý den Roš Hašana, náš chazan dostal výborný nápad, že bych mohla vést první část bohoslužby až po Barechu. No, nemůžu říct, že bych na svůj výkon byla nějak zvlášť hrdá, ale dá se to svést na nedostatek času na přípravu a textové změny, které se hojně vyskytují v našem ultraliberálním machzoru (vydaný ženevskou liberální komunitou). Čtení z Tóry se mi ale celkem povedlo (první den četl Izák a bylo to ohromující, jestli se mi jednou podaří číst alespoň z poloviny dobře, jako on, budu naprosto spokojená). Na čtvrteční i páteční bohoslužbě bylo kolem 35 lidí, takže velký úspěch (na to, že jsme do poslední chvíle s Elim trnuli, jestli budeme mít minjan...že bychom konečně překročili magickou hranici a měli stabilní minjan???). Obě bohoslužby byly velmi povedené, byť jsou kratší než v ortodoxních obcích, byly momenty, kdy člověk mohl cítit, že mráz po zádech neběhá jen jemu, ale i všem okolo-když chazan zpíval Avinu Malkenu (používáme tuhle melodii), Unetane tokef, když jsme se (téměř) všichni poklonili až k zemi během velkého Alejnu a samozřejmě během troubení na šofar.

V pátek večer byl kabalat šabat, během kterého se představil kluk, který měl v sobotu ráno bar micva a zároveň to byl také poslední šabat s rabi Berkowitzem, takže přišlo hodně lidí, kteří se s ním chtěli rozloučit. Na všechny akce samozřejmě psal Eli proslovy (dohromady jich měl 5 a jeho proslov pro rabiho Berkowitze na rozloučenou měl velký úspěch, ale i jeho draši k Roš Hašana byly povedené).

Sobotní bar micva byla náročná, chlapec se sice snažil, ale...ale zvládli jsme to všichi a nakonec to bylo vcelku povedené (až na to, že rodina nějak nevzala na vědomí, že v synagoze jsou povolené pouze pokrmy mléčné a parve a přinesli masové pohoštění, sice košer bejt-din, ale masové...ach jo).

A dneska večer začínám pomalu s praktickou přípravou (duchovní přípravu provozuji už od Roš Hašana) na Jom Kipur, letos chci jako předpostní jídlo vyzkoušet hovězí polévku s kreplach, shodli jsme se s Elim, že přežrat se těsně před začátkem postu nám nedělá dobře, protože pak máme příšernou žízeň. Hovězí polévku nejíme, jak je rok dlouhý, protože mívám pravidelně kuřecí skelety z kuřat, která naporcuji, ale hovězí na polévku musím koupit speciálně za tímto účelem (takže ho nekupuji). A kreplach jsou přesně ten typ jídla, který jsem ochotná dělat jednou za rok. Takže i taková hovězí polívka může být velmi sváteční jídlo...

Gmar chatima tova!

Haazinu (Deut. 32:1-32:52)

Parašu Haazinu jsme četli o tomto šabatu, který navazoval na Roš Hašana a tím pádem jsem nestihla ani ten nejkratší z krátkých komentářů. Paraša Haazinu obsahuje jednu z písní, kterou v Tóře najdeme (další známou písní je Píseň moře, Širat ha-jam, která má také zvláštní grafickou podobu). Píseň v paraše Haazinu má sloužit jako svědek a prostředek k zachování Tóry v dalších pokoleních, něco, co si budou všichni pamatovat, co se bude předávat z generace na generaci a tak učení Tóry nikdy zcela nezmizí, ani v časech, kdy to bude vypadat, že vše bylo zapomenuto. Je ale zajímavé, že je to Píseň moře, která se dostala do každodenní liturgie, kterou zpíváme každý den v rámci psukej de-zimra (žalmy a biblické pasáže před formálním zahájením hlavní části modlitby-Barechu). Nejspíš to bude tím, že Píseň moře je o dost optimističtější-je to chvalozpěv zpívaný bezprostředně po vyvedení z Egypta a zkáze egyptského vojska ve vodách Rákosového moře. Zatímco píseň Haazinu, Mojžíšova píseň, kromě připomenutí Hospodinových skutků a požehnání, kterého se dostane těm, kdo ho následují, obsahuje opět velmi deprimující vizi Izraele, který zradil smlouvu a draze zato zaplatil a vize nápravy asi nebyla dost silná, aby se píseň dostala do sidurů.
Ale zdá se, že ačkoliv se Mojžíšova píseň nedostala do sidurů a každodenní liturgie, fungovala, protože učení Tóry ani po třech a půl (?) tisíci letech nebylo zapomenuto.

Gmar chatima tova! Nechť jste zpečetěni k dobrému!

ŠANA TOVA 5778!

ŠANA TOVA všem, kdo čtou tenhle blog. Ve středu večer začíná Roš Hašana (židovský Nový rok) a kdo četl můj minulý krátký příspěvek ví, že se to na mne momentálně valí ze všech stran a nestíhám vůbec nic. Komentář k paraše Haazinu, kterou budeme číst o šabatu (šabat šuva, tedy šabat návratu/pokání, který je mezi Roš Hašana a Jom Kipur) dodám příští týden, tenhle týden to opravdu nezvládám. Navíc ještě Roš Hašana plynule navazuje na šabat, o to víc práce, která musí být včas hotová (a to samé platí pro první dva dny Sukot a Šmini Aceret/Simchat Tora)...ještě se musím podívat, jak správně udělat eruv tavšilin (talmudická právní klička, jak zařídit, abychom během svátku mohli vařit jídlo na šabat, normálně totiž během svátku můžeme vařit pouze to, co je potřeba během svátku).

Všem tedy přeji

KTIVA VE CHATIMA TOVA! 

NECHŤ JSTE ZAPSÁNI A ZPEČETĚNI K DOBRÉMU!

Meditace před Roš Hašana

Za týden, přesněji řečeno ve středu 20.9. večer začíná Roš Hašana, židovský Nový rok. V tomto čase je zvykem se věnovat zpytování svědomí (a s ještě větší intenzitou pak ve dnech mezi Roš Hašana a Jom Kipur). Nemůžu říct, že by se mi to letos moc dařilo, protože mám spoustu práce a málo času (občas se mi večer podaří si alespoň chvíli číst v knize rabiho Telushkina: A Code of Jewish Ethics, doufám, že se to dá započítat jako duchovní příprava na svátky). Takže moje předrošhašanové přemítání probíhá tak, že řeším následující rovnici o mnoha neznámých: na večeři první večer Roš Hašana nás bude osm, budu servírovat gefilte fiš, kachnu s bramborovým knedlíkem, červeným a bílým zelím a smaženou cibulkou, cimes a medovník. Kolik čeho je třeba koupit/uvařit, víme-li, že Eli a Izák si rádi přidají, bude-li co, Cecilia, Elijahu a Lucy toho moc nesnědí, Ester je vegetariánka a o Joshových stravovacích návycích nevím vůbec nic. Nechci, aby někdo trpěl haldy a zároveň nechci mít lednici plnou zbytků.
A do toho se ještě věnuju přípravě na čtení z Tóry (jako vloni čtu obětování Izáka) a přípravě na konkurz, jehož druhé a poslední kolo proběhne 27.9. a pokud ho nevyhraju, budu od 13.10. nezaměstnaná, protože to je moje židle, která je v konkurzu (ale pokud ho vyhraju, pak budu do konce života v pohodě, protože budu státní zaměstnanec-mizerně placená, ale téměř nevyhoditelná, příležitostně napíšu nějaký "francouzský" článek, ať se také pobavíte...).

Nicavim-Vajelech (Deut. 29:9-31:30)

Tento týden čteme spojené dvě krátké paraši, aby nám to dobře vyšlo do Simchat Tora, po kterém začne zase nový cyklus čtení Tóry (ale nikoliv mého pravidelného komentování, protože mám pár jiných věcí, o kterých bych ráda psala, ale kvůli každotýdenním komentářům mi nezbýval čas).
V obou spojených parašách najdeme motiv zrazení smlouvy ze strany Izraele po Mojžíšově smrti a osídlení Erec Jisrael. Paraša Nicavim je ovšem poněkud optimističtější a prorokuje také pokání Izraele a jeho návrat ke smlouvě a do země Izraelské, zatímco paraša Vajelech předznamenává píseň, kterou budeme číst v příští paraše (Haazinu), která má být "svědkem proti hřešícímu Izraeli". A, protože nikdy nebude dětmi Izraele zapomenuta, pomůže k návratu předpovězenému v paraše Nicavim.
V paraše Nicavim také najdeme jednu z důležitých pasáží Tóry (Deut. 30:11-19)-tedy apel na židy, aby volili život a dobro, kterým je dodržování Hospodinovy smlouvy, která není nějakým abstraktním, nepochopitelným a nesplnitelným ideálem, ale je to "slovo, které je ve tvých ústech a je ve tvém srdci, abys je vykonával". Ale stále jde o volbu, Hospodin chce, abych si vybrali život a dobro, ale přesto si můžeme vybrat zlo a smrt a nést následky svojí volby. Je nám nabízeno požehnání, ale my jím můžeme pohrdnout a zaplatit za to. Nejvyšší nám však stále nechává možnost se změnit a začít volit správně. Teď před Roš Hašana a Jom Kipur je to obzvlášť aktuální téma...

Ki tavo (Deut. 26:1-29:8)

Paraša Ki tavo je skutečným "zpečetěním" smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem (26:17-18) a obsahuje požehnání, kterého se lidu dostane, bude-li smlouvu dodržovat a kletby, které ho stihnou, pokud smlouvu dodržovat nebude. Nutno podotknout, že část obsahující kletby je o dost delší, než část obsahující požehnání. Ale myslím, že to tak nějak odpovídá lidské nátuře-pokud jde všechno dobře, málokdo se rozplývá nad tím, jak dobře věci fungují, ale běda, začne-li to někde zadrhávat.
V prvním díle tetralogie Altschulova metoda říká jedna postava, že ta smlouva s Hospodinem, je strašně špatně vymyšlená-protože, pokud židé smlouvu dodržují, daří se jim dobře a všichny ostatní národy jim závidí. A víme, jak taková závist vypadá. No a když smlouvu nedodržují, tak je Hospodin prostřednictvím těch národů potrestá (jak říká paraša tohoto týdne).
Je celkem zřejmé, že ve výčtu kletem rezonuje zkušenost se zkázou Izrealského království a následně zničení prvního Chrámu v Jeruzalémě (zejména ta pasáž o kanibalismu silně připomíná analogickou pasáž z Jeremijášova Pláče), ale nemyslím si, že je důležité, jaká historická zkušenost se v textu objevuje. Také text vychází z teorie odměny a trestu, ale všichni víme, že tak jednoduché to v životě zase není. I když budu pečlivě plnit všechny micvot, pořád můžu třeba onemocnět nějakou chorobou, kterou tato paraša vyhradila hříšníkům. Pokud ale budu žít ve společnosti, která dodržuje micvot a která nezavírá oči před utrpením druhých, pak moje stonání bude nejspíš snesitelnější, než když budu žít ve společnosti dalších hříšníků, kteří se třeba (navzdory naší paraše) mají jako "prasata v žitě", ale micvot a utrpení bližního jsou jim lhostejné.
Pro mě jsou dva důležité momenty v této paraše-fakt, že mezi Hospodinem a Izraelem je smlouva jako mezi dvěma partnery-my se zavázali ji dodržovat a Hospodin se také zavázal ji dodržovat (26:17-18) a také fakt, že dodržovat smlouvu vyžaduje úsilí. Že je potřeba smlouvu studovat a nastudované převádět do praxe, že je potřeba to činit soustavně. Neflákat to.

Lernen

Lernen, jak mu rozumíme v jidiš znamená studium-studium Tóry v nejširším slova smyslu (t.j. psané i ústní a všech možných komentářů a komentářů komentářů) s tím, že studium nemá jiný účel než právě studium (hebrejsky se tomu říká Tora lišma).
Jak už jsem se zmiňovala, do naší komunity zjara přibyl jeden ex-charedi žid, který byl odmala vychováván ve striktně ortodoxní rodině, posílán výhradně do židovských škol a strávil 5 let v Izraeli v různých ješivách litevského typu.  A přestože se v posledních letech věnuje sekulárnímu studiu a jeho praxe koresponduje s průměrem v naší liberální komunitě (do které dobře zapadl), studium Tóry a Talmudu pro studium samé mu chybělo. A tak se při jedné šabatové večeři u nás doma zrodila myšlenka vytvořit malou (a pro začátek uzavřenou) skupinu, která by o šabatových odpoledních společně studovala Talmud. Izák, vzhledem k tomu, že má se studiem mnohaleté zkušenosti, byl pověřen vybráním vhodného traktátu a řekněme vedením studia (nedělá přednášku, je to skutečně studium ve skupině, ale hlídá, aby se diskuze nezvrhla, a je schopný nás směrovat k dobrým otázkám). Izák vybral kapitolu 2 z traktátu Baba Mecia, druhým traktátem ze sederu Nezikin (škody), která se zabývá nalezenými předměty a co s nimi. Jak Izák podotkul, tohle byla první kapitola Talmudu, kterou studoval, když mu bylo 10 let...zřejmě nás chtěl povzbudit, že když to zvládne desetileté dítě, tak my taky :-)
Na tomto místě je dobré podotknout, že Talmud není nutné studovat od první kapitoly prvního traktátu. Je to oceán bez konce a začátku a jestli začnete plavat v New Yorku, v Portu nebo třeba v Singapuru je celkem jedno. Ale je rozumné nepřepálit začátek a začít něčím snazším, jako třeba tato kapitola, která patří k těm snadněji pochopitelným, byť se jedná o civilní právo a dalo by se říct něco velmi "suchého".
Náš studijní kroužek zahájil svou činnost tento šabat a bylo to moc fajn, uvidíme, jak se bude studium vyvíjet a v jaké fázi eventuálně budeme moci otevřít tuto možnost i dalším zájemcům (nechtěli jsme to otevřít hned zkraje, potřebujeme mít představu, jak to bude fungovat ve skupině, která sice studium Talmudu neovládá, ale má jisté počáteční znalosti judaismu, halachy a podobně a je eventuálně ochotná provádět i nějakou domácí přípravu).