Parašu Haazinu jsme četli o tomto šabatu, který navazoval na Roš Hašana a tím pádem jsem nestihla ani ten nejkratší z krátkých komentářů. Paraša Haazinu obsahuje jednu z písní, kterou v Tóře najdeme (další známou písní je Píseň moře, Širat ha-jam, která má také zvláštní grafickou podobu). Píseň v paraše Haazinu má sloužit jako svědek a prostředek k zachování Tóry v dalších pokoleních, něco, co si budou všichni pamatovat, co se bude předávat z generace na generaci a tak učení Tóry nikdy zcela nezmizí, ani v časech, kdy to bude vypadat, že vše bylo zapomenuto. Je ale zajímavé, že je to Píseň moře, která se dostala do každodenní liturgie, kterou zpíváme každý den v rámci psukej de-zimra (žalmy a biblické pasáže před formálním zahájením hlavní části modlitby-Barechu). Nejspíš to bude tím, že Píseň moře je o dost optimističtější-je to chvalozpěv zpívaný bezprostředně po vyvedení z Egypta a zkáze egyptského vojska ve vodách Rákosového moře. Zatímco píseň Haazinu, Mojžíšova píseň, kromě připomenutí Hospodinových skutků a požehnání, kterého se dostane těm, kdo ho následují, obsahuje opět velmi deprimující vizi Izraele, který zradil smlouvu a draze zato zaplatil a vize nápravy asi nebyla dost silná, aby se píseň dostala do sidurů.
Ale zdá se, že ačkoliv se Mojžíšova píseň nedostala do sidurů a každodenní liturgie, fungovala, protože učení Tóry ani po třech a půl (?) tisíci letech nebylo zapomenuto.
Gmar chatima tova! Nechť jste zpečetěni k dobrému!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire