39 melachot: závěr

 Myslím, že tahle krátká a velmi, velmi stručná série o pracech zakázaných na šabat si zaslouží malé shrnutí.

Jak jsem psala na začátku a průběžně opakovala-tenhle souhrn byla jen ochutnávka, jen malý úvod do problému, který měl za cíl ukázat, které práce jsou zakázané, nastínit, jakým způsobem rabíni uvažují a do jakých detailů jsou schopni zajít. Také jsem v průběhu psaní vysvětlila pár základních pojmů, i když se v celé sérii některé z nich neobjevily, třeba švut-tedy koncept odpočinku na šabat, kdy bychom neměli dělat ani činnosti, které striktně vzato nejsou práce, ale nejsou ani zrovna odpočinek. Velmi málo jsem řešila otázku pikuach nefeš, tedy záchranu života, která odsouvá jiné micvot. Doufám, že vás ta série trochu navnadila dozvědět se o šabatu a jeho dodržování víc. Pro ty, kdo umí anglicky (nebo hebrejsky) jsou tu již na začátku zmíněné Peninej halacha rabiho Melameda, spoustu informací také najdete v konzervativních responsech.

Podle Tóry je za veřejné porušení šabatu trest smrti a za neveřejné karet (vytětí z lidu, ať už to znamená cokoliv). Zdá se to možná přehnané, ale šabat je naprostý základ židovství, jak říká Talmud Jerušalmi (Nedarim 3:9), šabat je ekvivalentem všech micvot Tóry. Žid, který přestane dodržovat šabat (teď dejme stranou jak přesně) se postupně vzdálí svému židovství. Žid, který veřejně znesvěcuje šabat roztáčí spirálu, která ostatní ponouká také přestat dodržovat šabat-když si vzpomeneme na toho sběrače dřeva, o kterém vypráví Tóra (Num. 15:32-36). Kdo si jde nasbírat dříví když ostatní jsou doma a drží šabat, získává konkurenční výhodu, může ho třeba prodat...a ostatní to vidí a pravděpodobně si řeknou, že se na ten šabat příště taky mohou vybodnout a budou se mít lépe. Šabat, den kdy přerušíme naše tvůrčí aktivity, slouží jako bariéra naší chamtivosti. Alespoň jeden den v týdnu nic nevytváříme, nesyslíme, nevylepšujeme. Ale naše chtivost je obrovská. Proto Tóra předepisuje za veřejné znesvěcení šabatu trest smrti. Ne proto, abychom vyrazili házet kameny (spravedlnost v židovství vždy patří do rukou bej-dinu, navíc trest smrti byl tak omezen, že je v podstatě neaplikovatelný), ale proto, abychom pochopili, jak moc důležité jeho dodržování je.

Když se vrátíme k tomu hypotetickému scénáři, který nás provázel celou sérií-tedy že vás někdo ortodoxní pozve na šabat, ať už na večeri nebo na oběd, tak bych k tomu ráda dodala ještě pár poznámek. Źádný slušně vychovaný ortodoxní žid vám nebude dělat kázání o šabatu, pokud něco spletete, nebo pokud něco prostě děláte/neděláte o šabatu. Jistě není zrovna zdvořilé vyprávět vašemu hostiteli, jak jste nemohli najít místo k parkování, ale i tak vám na to pravděpodobně nic neřekne, zvlášť pokud ví, že se tím autem chystáte zase o šabatu odjet. Z ortodoxního hlediska je samozřejmě ideální, pokud lidé šabat dodržují, ale pokud to nedělají, je pořád lepší, když to dělají proto, že nevědí, že je to zakázané. Bez ohledu na to, zda vy sami víte, nebo nevíte, že je něco zakázané, ve chvíli kdy vám to váš hostitel řekne, už to vědět zcela jistě budete...

Liberální přístup k micvot je jiný a člověk by měl udělat poučené rozhodnutí v tom, co a jak bude nebo nebude dělat. Problém je samozřejmě v tom poučeném rozhodnutí, protože jen malá část liberálních židů skutečně studuje tak, aby mohla opravdu poučené rozhodnutí udělat.

Můj osobní názor je ten, že halacha je závazná a nemůžeme si z ní vybírat jen to, co se nám hodí nebo líbí, ale na druhou stranu věřím, že je halacha mnohem flexibilnější, než jak to na první pohled vypadá, že mírné výklady (kulot) jsou úplně v pořádku a také, že mohou existovat situace, kdy je potřeba vyvažovat reálné možnosti s požadavky halachy. Dám příklad-pokud by se stalo, že by ve Štrasburku nebyl eruv, nebo bychom se třeba přestěhovali do Prahy, netrávila bych šabaty zavřená doma. Promyslela bych, co jsou skutečně předměty, které potřebuju přenášet-tedy v první řadě určitě kočárek a ty prostě dál používala (třeba i s nějakým šabatovým šinujem), i když to není halachicky správné. Ale tohle porušení zákazu přenášení předmětů by pro mě nebylo automatické povolení nošení čehokoliv kamkoliv. Byla by to výjimka, nutná pro to, abych mohla do synagogy a aby šabat byl skutečně dnem svátečním. 

Dalším bodem k úvaze v dnešní době by měla být i ekologie a dopad našeho dodržování šabatu-nastavení maximálního množství elektrických zařízení na časovače, abychom zbytečně nesvítili a netopili, maximální omezení předmětů na jedno použití, jakkoliv nám halachicky usnadňují život...a samozřejmě bychom neměli spoléhat na "šábes goje". Ale to by tady snad nikoho ani nenapadlo...

Ať už je váš přístup jakýkoliv, přeji vám šabat šalom a mnoho krásných šabatů!

39 melachot: část 5, přenášení předmětů

 Poslední melacha, která nám ještě zbývá, je přenášení předmětů. Samotná melacha je definována jako přenášení předmětů ve veřejném prostoru na vzdálenost více než 4 amot (loktů) a přenášení předmětů ze soukromého prostoru do veřejného a naopak. Nicméně pod tuto melachu se obvykle také zahrnuje zákaz jít o šabatu dál, než je techum šabat-2000 amot za hranici města, ve kterém se nacházíme. A já do tohoto článku přidám i diskuzi o mukce, což je předmět, který o šabatu nesmíme přemisťovat, bez ohledu na to, kde se nacházíme.

Začneme od konce. Mukce-objekt, který nemá povolené použití na šabat, je nesmírně důležitý koncept, který se vztahuje k dodržování šabatu a věřím, že někteří z vás si klepali na čelo, jak můžu napsat 4 díly seriálu o melachot a zmínit mukce až na konci 4. dílu...Rabíni zakázali přemisťování objektů, které jsou mukce ze dvou důvodů-aby šabat byl skutečně dnem, který je odlišný od šesti pracovních dnů, a aby postavili plot kolem Tóry a zabránili tomu, aby člověk omylem porušil šabat. Mukce má několik kategorií a je důležité mít na paměti, že roli v tom, zda nějaký předmět je nebo není mukce má i to, k čemu ten předmět slouží a v jaké situaci. Některé věci jsou mukce naprosto jednoznačně-jejich použití je jednoznačně spojeno s porušením šabatu-třeba peníze. Ale třeba písek je zakázáno použít o šabatu, abychom zakryli něco nechutného a tím pádem je mukce. Ale písek, který je v pískovišti pro děti na hraní, mukce není. Teď k těm kategoriím-první kategorií jsou předměty, které jsou mukce samy o sobě-třeba mince, kameny, zvířata (!), potraviny, které jsou v současném stavu nejedlé (třeba syrové fazole), odpadky...Pak tu máme kategorii cenných předmětů, na které jsme vždycky opatrní, aby se neztratily, nebo nepoškodily. Sem patří hudební nástroje, elektronika, bankovky, důležité dokumenty, obrazy...nicméně drahé předměty typu hodinek, které jsou o šabatu běžně používány, mukce nejsou. 

Dále tu máme přenos "mukcovitosti"-pokud položíme na stůl, který sám o sobě mukce není, peníze s tím, že tam zůstanou ležet celý šabat, i stůl se na tento šabat stane mukce a nesmíme ho přemisťovat. Pokud tam ty peníze zapomeneme omylem, stůl se mukce nestane, ale obvyklá praxe i tak je stůl nepřemisťovat. Co se stane ve chvíli, kdy bude třeba na tácu víc různých objektů a některé z nich budou mukce a jiné ne? Pak záleží na hodnotě obou objektů. Pokud na tácu leží chala a stříbrný svícen, pak je tác mukce. Pokud na talíři leží skořápky od arašídů, pak ty skořápky jsou sice mukce, ale na talíř se ta "mukcovitost" nepřenese, protože jeho hodnota je nesrovnatelně větší, než hodnota skořápek od arašídů.

Poslední kategorie jsou předměty, které jsou běžně používané pro práce zakázané na šabat, ale lze je stejně dobře použít na práci o šabatu povolenou-třeba kladivo. Zatloukání hřebíků je o šabatu jednoznačně zakázáno, ale kladivem můžeme i louskat ořechy a spousta lidí to běžně dělá. Nebo nůžky-stříhat látku je zakázáno, ale otevřít nůžkami krabici s mlékem je povoleno. Tyto předměty lze o šabatu použít na povolenou práci a také přesunout, pokud nám někde překážejí.

Jak vidíte, otázka, co zda předmět je nebo není mukce, je dost složitá a tohle bylo skutečně jen takové lehké nakouknutí. Kromě toho , ani povolené předměty nemůžeme přemisťovat jen pro nic za nic. Studiem otázky přemisťování předmětů o šabatu lze strávit skutečně hodně času. Pokud přijdete k někomu na návštěvu, je prostě dobrý nápad nesundávat obrazy ze zdi, nebo odkládat peněženku na stůl...ale to tak nějak koresponduje s dobrým vychováním. A nemusíte se bát, i když je pes mukce, pořád je možné ho vyvenčit...

Vymezování techum šabat je také nesmírně komplikované (mimochodem, techum je čtvercový, nekopíruje tedy přesně tvar hranice města nebo sídla), ale zkusím ten koncept trochu vysvětlit na příkladu vesnických židů, jakých bylo ještě v 19. století mnoho. Často byla jedna synagoga pro několik vesnic. Kolem vesnice, kde byla synagoga si představme čtvercový techum šabat. Pokud se tento techum protíná s techumem sousední vesnice, pak židé ze sousední vesnice mohou bez problémů přijít o šabatu do synagogy. Pokud se tyto techumy neprolínaly, pak dotyčný stále mohl do synagogy přijít, za předpokladu, že si připravil něco, čemu se říká eruv techumim. Ale i tak se dala vzdálenost natáhnout pouze o dalších 2000 amot. Kdo bydlel dál, ten o šabatu do synagogy přijít nemohl (respektive mohl přijít před začátkem šabatu a odejít zpátky domů po jeho skončení).

A teď k samotnému nošení předmětů ve veřejném prostoru a mezi prostorem soukromým a veřejným. Přesněji-existuje soukromý prostor-třeba váš dům. Existuje veřejný prostor-třeba široká ulice, nebo náměstí, kde chodí opravdu hodně lidí (někteří rabíni říkaji 600 000 denně), dnes tedy ulice v opravdových megapolích, nebo třeba dálnice. A pak existuje něco, čemu rabíni říkají karmelit-běžná ulice v naprosté většině dnešních měst, kde sice platí stejný zákaz nošení, jako ve veřejném prostoru, ale dá se tu snáz vyrobit eruv (o tom později). Poslední kategorie je mekom petur-nedefinované místo-místo ve veřejném nebo soukromém prostoru, které je samo o sobě nepoužitelné-třeba velký kámen. Je možné přemístit objekt z veřejného prostoru do mekom petur a naopak.

Eruv je ohraničení prostoru, díky kterému se veřejný prostor (nebo karmelit) stane prostorem soukromým a je tedy možné v něm přenášet předměty. Jak jsem naznačila výš, přeměnit veřejný prostor v eruv je mnohem obtížnější, než takto přeměnit karmelit. Nicméně, otázka eruvů mimo Izrael je velmi výbušná a je nesmírně obtížné vytvořit eruv nový. Něco málo o štrasburském eruvu jsem psala zde. Ve chvíli, kdy eruv nemáte (nebo z nějakého důvodu si myslíte, že není košer), nemůžete přenášet jakékoliv předměty ve veřejném prostoru, kromě oblečení, co máte na sobě a některých dalších věcí, které "jsou vaší součástí"-brýle, hole eventuálně invalidní vozík, pokud se dotyčný dokáže pohybovat sám (pokud ne, je možné požádat nežidovského ošetřovatele, aby ho tlačil). Dítě, dětský kočárek, sidur, kabelka, klíče od bytu...to všechno jsou věci, které o šabatu nemůžete nosit ven (třeba do synagogy), pokud nemáte eruv. S těmi klíči se dá ještě vymyslet nějaké řešení, jak se mohou stát součástí vašeho oblečení, ale s kočárkem to fakt nejde...Když se ale vrátíme k našemu hypotetickému scénáři, že jdete na návštěvu k někomu ortodoxnímu, pak obecně je dobré přijít o šabatu s prázdnou. Uděláte mu tím radost. Pokud v místě není eruv, pak prostě nic "legálně" přinést nemůžete. Pokud eruv je, pak je potřeba dbát na to, aby předmět nebyl mukce. Problém řezaných květin jsme nakousli už v pracech spojených s výrobou jídla. Pravděpodobnost, že někde uděláte chybu, je dost velká, pokud nejste v otázkách halachy zběhlí. Takže úplně nejlepší je prostě přijít s prázdnou, váš ortodoxní hostitel to ocení.

Tím jsme prošli všech 39 melachot, ale ještě si myslím, že by bylo dobré k celé minisérii napsat závěr...

39 melachot: 4 část, práce spojené se stavěním domu

 Dneska začneme rovnou tím, co všechny stejně nejvíc zajímá-jak je to s tou elektřinou o šabatu. Kdo si chce přečíst celou diskuzi problému, doporučuji konzervativní responsum, kde v jeho první části jsou dopodrobna rozebrány problémy, které se se zařazením elektřiny do nějaké kategorie práce řadí. Pro upřesnění, budeme se bavit o elektřině, kterou bychom chtěli použít k nějaké práci, která sama o sobě o šabatu zakázaná není. Pokud je totiž nějaká práce zakázána o šabatu, jako třeba mletí kávy, nebo sekání trávy, pak je tato práce zakázána i za použití elektrického přístroje a to i v případě, že bychom došli k tomu, že elektřina per se je o šabatu povolena. Budeme tedy mluvit hlavně o elektrickém osvětlení a budu se snažit ukázat, proč někteří konzervativní židé (včetně mě) o šabatu klidně rozsvěcí a zhasínají. Na druhou stranu bych ráda upozornila na to, že pro ortodoxní (a část konzervativního) židovství je použití elektřiny zakázané a zůstane zakázané i kdyby se nakrásně všichni ortodoxní rabíni shodli na tom, že do žádné kategorie práce nespadá. Pořád by zůstalo všednodenní aktivitou, které je potřeba se vyhýbat, aby byla zachována atmosféra šabatu, tedy aby to byl den, který je úplně jiný, než ostatní dny.  Dále je třeba poznamenat, že i konzervativní židé, kteří elektřinu o šabatu používají, ji používají skutečně jen omezeně a hlavně právě na svícení. Například televize, počítač nebo mobilní telefon jsou zakázány právě s odvoláním na atmosféru šabatu (trochu s tím zamíchal covid a streamování  šabatových bohoslužeb, nicméně ve stejném duchu, jako kdysi bylo schváleno velmi kontroverzní responsum o ježdění autem do synagogy o šabatu-nebylo vydáno jako povolení jezdit kamkoliv, ale pouze pro cestu tam a zpět a pro ty, kdo prostě bydlí příliš daleko a pokud chtějí do synagogy, nemají na výběr). Konzervativní židé, kteří elektřinu v principu povolují jsou si vědomi toho, že jde o kráčení po tenkém ledě.

Takže ke kategorii práce, do které vlastně elektřina může patřit. Všeobecně známé zařazení je to, že se jedná o rozdělávání ohně (mavir, מבעיר) při rozsvícení a zhášení ohně (m´chabe, מכבה) při zhasnutí. Toto zařazení propagoval zejména rabi Šlomo Zalman Auerbach (a odvolával se při tom na Rambama) a s fyzikální realitou žárovky nemá mnoho společného. Rabi Auerbach přirovnává rožhavení drátu v žárovce k tavení kovu za účelem slévání (to je ta práce, kterou diskutuje Rambam v Mišne Tora). Rabi Goren tuto argumentaci vrátil, ale použití žárovek nepovolil.

Další kategorií, která se nabízí je bišul (vaření), které jsme viděli v první části. Rabi Karelitz (Chazon Iš) psal, že zahřívání drátu, který vede elektřinu, zlepšuje jeho vodivost a tím pádem patřit do této kategorie. Problém ovšem je, že zahřívání vodiče není vůbec žádoucí vedlejší efekt (vzpomeňte si na hodiny fyziky na základní škole). Navíc se drát nezahřívá na teplotu, od které hovoříme o vaření (jad soledet bo-teplota, při které při dotyku rukou ucukneme). A navíc, co se jednou uvařilo, nemůže se vařit znovu (ejn bišul achar bišul), takže po prvním použití  už by stejně byl drát "uvařený" a nemohl by se s dalšími sepnutími obvodu dál "vařit". Otázka vysoké teploty se objevuje pouze v případě klasické žárovky, ale opět platí, že teplo je nežádoucí vedlejší produkt a navíc kov nežhavíme za účelem jeho tavení a slévání (viz výše). V dnešní době už je navíc použití klasických žárovek minimální-používají se halogenové a LED. Tenhle argument tedy nefunguje, ale přináší jinou otázku-použití elektrického vařiče o šabatu, kdy žhavíme odporový drát a teplo je žádoucí vedlejší produkt. Pro vaření podle halachy totiž potřebujeme oheň. Už v Talmudu se všem objevuje diskuze o tom, zda je povoleno o šabatu vařit třeba v horkém písku nebo termálních pramenech. Dnes panuje shoda na tom, že vaření na elektrickém vařiči tvoří podkategorii (tolada) bišul a je zakázáno.

Další kategorie, která přichází do úvahy je bone (stavění, בונה). I tuto kategorii navrhoval rabi Karelitz s tím, že sepnutí obvodu se podobá sestavení už dříve existujících částí. Nicméně již výše zmíněný rabi Auerbach kontroval, že sepnutí obvodu je spíš jako otevírání dveří nebo oken, než jako skutečné stavění.

Poslední kategorie z 39 melachot, která přichází do úvahy je všeobjímající poslední úder kladiva (make be-fatiš, מכה בפטיש). Jak říká mišna Šabat (12.1): "každý, kdo udělá práci a výsledek je trvalý, nebo přetrvá, o šabatu, se provinil". Tato kategorie má podkategorii příprava nástroje (mitaken mana). Nicméně elektrická zařízení jsou sestavena již ve výrobě a co se přípravy týče, asi by se tam dala zařadit výměna baterií, zapojení do zásuvky nebo nabíjení baterií. Ale zmáčknutí vypínače se tam dá napasovat jen velmi ztuha.

Existuje ještě halachický princip, který nespadá do 39 melachot, ale řídí naše uvažování o pracech zakázaných na šabat. Jmenuje se molid (מוליד) a znamená to vytváření něčeho nového. Molid není zákaz z Tóry ale rabínský (de-rabanan). Nicméně argument, že sepnutím obvodu a průchodem elektrického proudu se zařízení stane nějak "novým" také není zrovna přesvědčivý, nicméně bychom asi mohli říci, že by zařízení nemělo být použito poprvé na šabat.

Tím jsme prošli otázku elektřiny. Jak jsem psala hned na začátku-otázka v dnešní době není ani tak to, zda se nám podaří nacpat použití elektřiny do nějaké kategorie práce, ale zda pro oddělení šabatu od ostatních dní týdne má význam se na den zříci mačkání spínačů. Protože použití časových spínačů je povoleno...

Teď ještě malý přehled prací spojených se stavbou domu:

Stavění (bone, בונה) a jeho protiklad soter (סותר) zahrnují nejen stavění a bourání nové stavby, ale i různé opravy a vylepšování stavby již existující. Není možné stavět ani stan, i když to není pevná struktura a pod tuto kategorii patří i otevírání deštníku, které jsem zmínila v úvodním článku a které je častým zdrojem nedorozumění. Nicméně, nevztahuje se to na stříšku u kočárku-dítě je možné chránit před sluncem i deštěm. Stejně tak je možné skládat a rozkládat židle, stoly nebo složený kočárek, protože celá struktura už existuje a není potřeba k ní nic přidávat nebo dokončovat. Kategorie bone je skutečně velmi široká a konstrukce se může týkat třeba i složitých účesů nebo splétání copů. 

Další dvojicí je zhášení (m´chabe, מכבה) a zapalování (mavir, מבעיר) ohně. Nebudeme rozebírat otázku hašení požáru, ale jen šabatových svíček. Zapalování šabatových svíček má symbolický význam, mimo jiné proto, že je to poslední oheň, který před šabatem zapálíme. Havdalová svíčka je potom první oheň, který zapálíme po skončení šabatu. Šabatové svíčky nesmíme uhasit a musíme dávat pozor, aby nebyly na takovém místě, kde by je mohl uhasit průvan. Šabatové svíčky jsou mukce (o tomto pojmu více příště) a nesmíme je o šabatu přemísťovat, ať už hořící, nebo vyhořelé. Z požárního hlediska je také potřeba je umístit tak, aby nedošlo k podpálení něčeho dalšího a nenechávat je bez dozoru. Což se lehko řekne, ale hůř dělá, pokud třeba v zimě zapálíte doma svíčky a do synagogy jdete až později. Někdo dbá požádních předpisů a svíčky nezapaluje, pokud si není jistý, že nedohoří před jeho odchodem (z halachického hlediska je lepší je nezapálit, tedy nesplnit pozitivní micvu, než je o šabatu sfouknout). Někdo radši nikam nejde (nebo jde do synagogy jen jeden člen rodiny a druhý je doma). Někdo riskuje. Nikdo rozumný, ani ten, kdo to sám dělá, vám nedoporučí, abyste svíčky nechali doma hořet a šli pryč. Takže asi tak.

Poslední kategorie práce je ten kouzelný poslední úder kladiva (make be-fatiš, מכה בפטיש), pod kterým se schovává dokončení nějaké činnosti, vylepšení nějakého objektu, který už existuje a jeho různé opravy. Patří tam také zákaz hraní na hudební nástroje o šabatu z obavy, že nástroj bude potřeba opravit (třeba natáhnout novou strunu) nebo naladit. Nicméně, na konci 19. a začátku 20. století měly i ortodoxní synagogy varhany (byť s obvykle nežidovským varhaníkem, alespoň na šabat). Přeci jen, pravděpodobnost, že varhany budou potřeba o šabatu naladit nebo opravit je skutečně mizivá. V dnešní době se ortodoxní synagogy od používání varhan o šabatu odklonily (a používají je maximálně o svatbách a podobných příležitostech, kde není problém s použitím hudebních nástrojů), v liberálních synagogách hudební nástoje používány bývají, pokud je k dispozici někdo, kdo na ně umí hrát...Ta samá úvaha o možné nutnosti opravy platí i pro jízdu na kole-pokud by bylo potřeba nasadit spadlý řetěz, patřilo by to do této kategorie práce. Existují ale rabínské autority, které v principu (alespoň tam, kde je eruv) jízdu na kole povolují a třeba rabi Nathan Lopes Cardozo lobuje za to, aby se toto povolení dostalo také do praxe (protože všeobecnou ortodoxní praxí je kolo o šabatu nepoužívat).

Teď nás čeká poslední kategorie-přřenášení předmětů, o které bude celý příští post.