Dneska začneme rovnou tím, co všechny stejně nejvíc zajímá-jak je to s tou elektřinou o šabatu. Kdo si chce přečíst celou diskuzi problému, doporučuji konzervativní responsum, kde v jeho první části jsou dopodrobna rozebrány problémy, které se se zařazením elektřiny do nějaké kategorie práce řadí. Pro upřesnění, budeme se bavit o elektřině, kterou bychom chtěli použít k nějaké práci, která sama o sobě o šabatu zakázaná není. Pokud je totiž nějaká práce zakázána o šabatu, jako třeba mletí kávy, nebo sekání trávy, pak je tato práce zakázána i za použití elektrického přístroje a to i v případě, že bychom došli k tomu, že elektřina per se je o šabatu povolena. Budeme tedy mluvit hlavně o elektrickém osvětlení a budu se snažit ukázat, proč někteří konzervativní židé (včetně mě) o šabatu klidně rozsvěcí a zhasínají. Na druhou stranu bych ráda upozornila na to, že pro ortodoxní (a část konzervativního) židovství je použití elektřiny zakázané a zůstane zakázané i kdyby se nakrásně všichni ortodoxní rabíni shodli na tom, že do žádné kategorie práce nespadá. Pořád by zůstalo všednodenní aktivitou, které je potřeba se vyhýbat, aby byla zachována atmosféra šabatu, tedy aby to byl den, který je úplně jiný, než ostatní dny. Dále je třeba poznamenat, že i konzervativní židé, kteří elektřinu o šabatu používají, ji používají skutečně jen omezeně a hlavně právě na svícení. Například televize, počítač nebo mobilní telefon jsou zakázány právě s odvoláním na atmosféru šabatu (trochu s tím zamíchal covid a streamování šabatových bohoslužeb, nicméně ve stejném duchu, jako kdysi bylo schváleno velmi kontroverzní responsum o ježdění autem do synagogy o šabatu-nebylo vydáno jako povolení jezdit kamkoliv, ale pouze pro cestu tam a zpět a pro ty, kdo prostě bydlí příliš daleko a pokud chtějí do synagogy, nemají na výběr). Konzervativní židé, kteří elektřinu v principu povolují jsou si vědomi toho, že jde o kráčení po tenkém ledě.
Takže ke kategorii práce, do které vlastně elektřina může patřit. Všeobecně známé zařazení je to, že se jedná o rozdělávání ohně (mavir, מבעיר) při rozsvícení a zhášení ohně (m´chabe, מכבה) při zhasnutí. Toto zařazení propagoval zejména rabi Šlomo Zalman Auerbach (a odvolával se při tom na Rambama) a s fyzikální realitou žárovky nemá mnoho společného. Rabi Auerbach přirovnává rožhavení drátu v žárovce k tavení kovu za účelem slévání (to je ta práce, kterou diskutuje Rambam v Mišne Tora). Rabi Goren tuto argumentaci vrátil, ale použití žárovek nepovolil.
Další kategorií, která se nabízí je bišul (vaření), které jsme viděli v první části. Rabi Karelitz (Chazon Iš) psal, že zahřívání drátu, který vede elektřinu, zlepšuje jeho vodivost a tím pádem patřit do této kategorie. Problém ovšem je, že zahřívání vodiče není vůbec žádoucí vedlejší efekt (vzpomeňte si na hodiny fyziky na základní škole). Navíc se drát nezahřívá na teplotu, od které hovoříme o vaření (jad soledet bo-teplota, při které při dotyku rukou ucukneme). A navíc, co se jednou uvařilo, nemůže se vařit znovu (ejn bišul achar bišul), takže po prvním použití už by stejně byl drát "uvařený" a nemohl by se s dalšími sepnutími obvodu dál "vařit". Otázka vysoké teploty se objevuje pouze v případě klasické žárovky, ale opět platí, že teplo je nežádoucí vedlejší produkt a navíc kov nežhavíme za účelem jeho tavení a slévání (viz výše). V dnešní době už je navíc použití klasických žárovek minimální-používají se halogenové a LED. Tenhle argument tedy nefunguje, ale přináší jinou otázku-použití elektrického vařiče o šabatu, kdy žhavíme odporový drát a teplo je žádoucí vedlejší produkt. Pro vaření podle halachy totiž potřebujeme oheň. Už v Talmudu se všem objevuje diskuze o tom, zda je povoleno o šabatu vařit třeba v horkém písku nebo termálních pramenech. Dnes panuje shoda na tom, že vaření na elektrickém vařiči tvoří podkategorii (tolada) bišul a je zakázáno.
Další kategorie, která přichází do úvahy je bone (stavění, בונה). I tuto kategorii navrhoval rabi Karelitz s tím, že sepnutí obvodu se podobá sestavení už dříve existujících částí. Nicméně již výše zmíněný rabi Auerbach kontroval, že sepnutí obvodu je spíš jako otevírání dveří nebo oken, než jako skutečné stavění.
Poslední kategorie z 39 melachot, která přichází do úvahy je všeobjímající poslední úder kladiva (make be-fatiš, מכה בפטיש). Jak říká mišna Šabat (12.1): "každý, kdo udělá práci a výsledek je trvalý, nebo přetrvá, o šabatu, se provinil". Tato kategorie má podkategorii příprava nástroje (mitaken mana). Nicméně elektrická zařízení jsou sestavena již ve výrobě a co se přípravy týče, asi by se tam dala zařadit výměna baterií, zapojení do zásuvky nebo nabíjení baterií. Ale zmáčknutí vypínače se tam dá napasovat jen velmi ztuha.
Existuje ještě halachický princip, který nespadá do 39 melachot, ale řídí naše uvažování o pracech zakázaných na šabat. Jmenuje se molid (מוליד) a znamená to vytváření něčeho nového. Molid není zákaz z Tóry ale rabínský (de-rabanan). Nicméně argument, že sepnutím obvodu a průchodem elektrického proudu se zařízení stane nějak "novým" také není zrovna přesvědčivý, nicméně bychom asi mohli říci, že by zařízení nemělo být použito poprvé na šabat.
Tím jsme prošli otázku elektřiny. Jak jsem psala hned na začátku-otázka v dnešní době není ani tak to, zda se nám podaří nacpat použití elektřiny do nějaké kategorie práce, ale zda pro oddělení šabatu od ostatních dní týdne má význam se na den zříci mačkání spínačů. Protože použití časových spínačů je povoleno...
Teď ještě malý přehled prací spojených se stavbou domu:
Stavění (bone, בונה) a jeho protiklad soter (סותר) zahrnují nejen stavění a bourání nové stavby, ale i různé opravy a vylepšování stavby již existující. Není možné stavět ani stan, i když to není pevná struktura a pod tuto kategorii patří i otevírání deštníku, které jsem zmínila v úvodním článku a které je častým zdrojem nedorozumění. Nicméně, nevztahuje se to na stříšku u kočárku-dítě je možné chránit před sluncem i deštěm. Stejně tak je možné skládat a rozkládat židle, stoly nebo složený kočárek, protože celá struktura už existuje a není potřeba k ní nic přidávat nebo dokončovat. Kategorie bone je skutečně velmi široká a konstrukce se může týkat třeba i složitých účesů nebo splétání copů.
Další dvojicí je zhášení (m´chabe, מכבה) a zapalování (mavir, מבעיר) ohně. Nebudeme rozebírat otázku hašení požáru, ale jen šabatových svíček. Zapalování šabatových svíček má symbolický význam, mimo jiné proto, že je to poslední oheň, který před šabatem zapálíme. Havdalová svíčka je potom první oheň, který zapálíme po skončení šabatu. Šabatové svíčky nesmíme uhasit a musíme dávat pozor, aby nebyly na takovém místě, kde by je mohl uhasit průvan. Šabatové svíčky jsou mukce (o tomto pojmu více příště) a nesmíme je o šabatu přemísťovat, ať už hořící, nebo vyhořelé. Z požárního hlediska je také potřeba je umístit tak, aby nedošlo k podpálení něčeho dalšího a nenechávat je bez dozoru. Což se lehko řekne, ale hůř dělá, pokud třeba v zimě zapálíte doma svíčky a do synagogy jdete až později. Někdo dbá požádních předpisů a svíčky nezapaluje, pokud si není jistý, že nedohoří před jeho odchodem (z halachického hlediska je lepší je nezapálit, tedy nesplnit pozitivní micvu, než je o šabatu sfouknout). Někdo radši nikam nejde (nebo jde do synagogy jen jeden člen rodiny a druhý je doma). Někdo riskuje. Nikdo rozumný, ani ten, kdo to sám dělá, vám nedoporučí, abyste svíčky nechali doma hořet a šli pryč. Takže asi tak.
Poslední kategorie práce je ten kouzelný poslední úder kladiva (make be-fatiš, מכה בפטיש), pod kterým se schovává dokončení nějaké činnosti, vylepšení nějakého objektu, který už existuje a jeho různé opravy. Patří tam také zákaz hraní na hudební nástroje o šabatu z obavy, že nástroj bude potřeba opravit (třeba natáhnout novou strunu) nebo naladit. Nicméně, na konci 19. a začátku 20. století měly i ortodoxní synagogy varhany (byť s obvykle nežidovským varhaníkem, alespoň na šabat). Přeci jen, pravděpodobnost, že varhany budou potřeba o šabatu naladit nebo opravit je skutečně mizivá. V dnešní době se ortodoxní synagogy od používání varhan o šabatu odklonily (a používají je maximálně o svatbách a podobných příležitostech, kde není problém s použitím hudebních nástrojů), v liberálních synagogách hudební nástoje používány bývají, pokud je k dispozici někdo, kdo na ně umí hrát...Ta samá úvaha o možné nutnosti opravy platí i pro jízdu na kole-pokud by bylo potřeba nasadit spadlý řetěz, patřilo by to do této kategorie práce. Existují ale rabínské autority, které v principu (alespoň tam, kde je eruv) jízdu na kole povolují a třeba rabi Nathan Lopes Cardozo lobuje za to, aby se toto povolení dostalo také do praxe (protože všeobecnou ortodoxní praxí je kolo o šabatu nepoužívat).
Teď nás čeká poslední kategorie-přřenášení předmětů, o které bude celý příští post.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire