Tak jako jsme to viděli v předchozích případech, kategorie prací, které směřují k nějakému výsledku začínají opravdu hodně od píky. Tentokrát budeme vyrábět svitek Tóry, který je, jak asi všichni víte, napsaný na pergamenu. Ten se vyrábí z hovězí nebo jehněčí kůže, takže první kategorie práce-chytání divokých zvířat (cad, צד) tam zdánlivě nepatří, protože krávy ani ovce nejsou divoké. Jenže tady přijde vhod uvažovat i o pracech spojených se stavbou Miškanu, na které byly potřeba kůže tachašů (ať už je tachaš jakékoliv zvíře, nepanuje v tom mezi rabíny shoda) a chilazon (možná nějaký druh ostranky, mořského plže také není úplně jasné, o co přesně šlo), který se používal na barvení cicit. A tady se tedy jednalo o chytání divokých zvířat, které je na šabat zakázáno. Z takových běžnějších situací se nabízí třeba problém otevření klece, ve které žije papoušek a nelíbí se mu tam a při každé příležitosti se snaží uletět...zatímco otevřít klec (t.j. pustit zvíře z pasti) je povoleno, zavřít klec je zakázáno (s určitými výjimkami, které je ovšem nutné znát). Taktéž není povoleno (de-rabanan) přiklopit mouchu skleničkou a tak podobně. Pasti na myši, které byly nalíčeny před začátkem šabatu ale mohou zůstat, jak jsou, protože je nebudeme o šabatu obsluhovat a navíc není jisté, že se do nich nějaká myš chytí.
Chycené zvíře bylo následně zabito (šochet, שוחט) a tato kategorie se vztahuje na jakéhokoliv tvora, i na komáry a podobnou havěť. Výjimkou jsou situace, kdy je reálně ohrožen náš život-je tedy možné zabít třeba škorpiona, který je smrtelně jedovatý. Zvíře, které není takto jedovaté, ale jeho kousnutí nebo bodnutí je bolestivé, může být chyceno například do skleničky. Ačkoliv to je kategorie cad, účelem zde není chytit zvíře, ale zabránit zvířeti, aby nám způsobilo bolest.
Podle Tosafistů má melacha šochet podkategorii (tolada) chovel, pouštění krve. Tato podkategorie zakazuje jakékoliv jednání, které by způsobilo krvácení člověku nebo zvířeti, nebo vznik modřiny (tedy podkožní krvácení). Samozřejmě v případě odběrů krve a nitrožilních infuzí není o čem diskutovat, pokud je dotyčný ohrožen na životě.
Dalším krokem je stažení z kůže (mafšit, מפשט), pokud jako já nemáte rádi kůži na pečeném kuřeti, zůstaňte klidní, na vařené nebo pečené maso se tento zákaz nevztahuje. Staženou kůži je třeba vyčinit (meabed, מעבד), tedy naložit do různých chemikálií, aby vydržela stovky let. Málokdo si doma činí kůže, ale pod tuto melachu spadá i třeba napouštění kůže olejem nebo nakládání zeleniny do slaného nebo octového láku. Kůže je dál vyhlazena (memachek, ממחק)-je z ní oškrábána srst a nerovnosti. Tato kategorie je překvapivě široká, spadá do ní jakékoliv vyhlazování povrhu třeba smirkovým papírem nebo něčím podobným, leštění stříbra pomocí abrazivních materiálů a broušení nožů. Navíc má tato kategorie i podkategorii memareach, která zahrnuje natírání nějaké substance na povrch tak, aby vznikla homogenní vrstva, nebo natírání substance za účelem vyhlazení povrchu. Ano, chopili jste to správně, patří tam natírání se různými krémy. Koho téma zajímá více, doporučuji opět web Deracheha, který se této otázce věnoval dopodrobna-v rozhodování, zda se natřít nebo nenatřít totiž bude hrát roli viskozita daného kosmetického produktu...
Na vyčiněnou a vyhlazenou kůži byly vyryty rýhy (mesartet, משרטט), které usnadnily rovné psaní a následně byla kůže nařezána (mechatech, מחטך) na kusy, které už byly vhodné k psaní. Tyto dvě melachot se nevztahují na potraviny, takže klidně si můžete na dortu nejdřív naznačit nožem, jak ho budete krájet a pak ukrojit jednotlivé porce.
Na závěr se dostáváme k samotnému psaní (kotev, כותב) a mazání napsaného (mochek, מוחק). Psaní se týká písmen, číslic i jakýchkoliv jiných symbolů. Navíc zahrnuje i fotografování, nahrávání zvuku a natáčení videa (přímý přenos je trochu něco jiného, tady jde trvalý záznam). V dnešní době je to celkem výzva, třeba pro rodiny, které nejsou nijak zvlášť praktikující, ale v synagoze (často i liberální! i když tam to není nutně založeno na zákazu melachy kotev, jako na otázce šabatové atmosféry) nemohou o šabatu fotit třeba během bar micva jejich syna. Což je událost, na kterou by samozřejmě pyšní rodiče rádi měli památku. Proto je celkem rozšířený zvyk (alespoň tady ve Francii) dělat i slavnostní první nasazení tefilin v synagoze, často v pondělí nebo ve čtvrtek, kdy se čte z Tóry. Sice je to v pracovní den, ale můžete si potomka klidně vyfotit na bimě i se svitkem Tóry. Dost velký problém tento zákaz představuje i pro židovské studenty ve Francii, kde ve vyšších ročnících střední školy a na univerzitách jsou často hodiny a přednášky i v sobotu a třeba v případě písemných zkoušek nebo přijímacích zkoušek je to skutečně často velmi komplikované a je potřeba žádat o náhradní termín, který ovšem nemusíte dostat...
Svitek Tóry jsme napsali a příště budeme stavět a rozdělávat oheň a to znamená jediné...diskuzi o elektřině!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire