V úvodním článku jsme rozdělili práce podle jejich výsledku a dneska se podíváme na první část z nich-práce, které vedou od zrna až po bochník chleba. Jak jsem psala minule, účelem článku není dávat návod jak to či ono dělat nebo nedělat, ale získat představu, co všechno do zakázaných prací může spadat. A trochu se podívat, jak funguje rabínské myšlení. Protože to, že něco v principu do dané kategorie prací patří, neznamená, že daná práce je rovnou zakázaná...
První prací je orání (חורש, choreš)-tedy příprava půdy pro následné setí a sázení. Kromě celkem evidentní orby pluhem a vybírání kamenů na poli, do toho spadá i jakékoliv jiné hloubení v zemi, třeba jehlovým podpatkem. Na druhou stranu, ne každé "hloubení v zemi" spadá do této kategorie-pokud je v místě eruv a můžeme tedy tlačit kočárek, rýhy v blátě od kočárku nejsou problém, protože půdu nekypří, ale naopak udusávají.
Pod kategorii setí (זורע, zorea) nespadá jen prosté zasazení semínek nebo sazenic do země, ale jakákoliv činnost, která vede k tomu, že se rostlinám bude dařit a budou růst. Nebo třeba jenom vyklíčí-jako když si chcete naklíčit třeba mungo fazole k jídlu. Týká se také řezaných květin-obecně není dobrý nápad někomu nosit na šabat řezanou květinu, když pomineme otázku nošení předmětů ve veřejném prosttranství, pro příjemce květiny, je-li ortodoxní, vzniká problém, co s ní? Pokud jsou v kytici ještě nerozkvetlé květy, nebo větvičky s poupaty, pak když je dáme do vázy s vodou, dojde k rozvinutí květů a to spadá pod kategorii zorea. Takže vaše krásná kytice může skončit ve váze bez vody a to vás jako dárce asi úplně nepotěší.
Utrhnutí nebo uříznutí rostliny nebo její části spadá do kategorie kocer (קוצר). Nicméně, jde o utržení ze zdroje růstu-není tedy možné utrhnout jablko ze stromu, ale pokud jsme před šabatem uřízli větev jabloně i s jablkem, je možné toto jablko o šabatu utrhnout, protože ta uřízlá větev už není zdroj dalšího růstu. Je ale v pořádku chodit po trávníku, i když možná botou nechtíc nějakou rostlinku poškodíte nebo vytrhnete, protože to není váš záměr. Rabíni také odvodili, že vybírání medu z včelího úlu spadá do této kategorie, i když se to netýká rostlin-prostě to až příliš připomíná sklizeň.
Meamer (מעמר) zahrnuje vázání obilí do snopů a shromažďování úrody na hromadu v místě, kde se obvykle vyskytuje-třeba spadaných jablek pod stromem. Když se vám doma vysypou jablka z mísy, klidně je ale zase můžete sebrat, protože je zcela evidentní, že je nesklízíte.
Zbavování jídla jeho přirozeného obalu je definicí mlácení (דש, daš). Asi málokdo vyrazí na pole vyloupávat zrnka obilí (matně si pamatuji, že na jednom talmudickém semináři jsme k tomu měli úryvek z Nového zákona, kde se mluvilo o tom, že farizejové kritizovali Ježíše a jeho učedníky, že si o šabatu na poli utrhli klasy, vydrobili z nich zrnka a snědli je, ale nedaří se mi najít referenci, každopádně šlo o porušování této kategorie práce a také kategorie kocer), ale úplně stějně do této kategorie patří i vyloupávání hrášku z lusků. Na druhou stranu do toho nespadá louskání ořechů a buráků, protože je to "louskání pro vlastní okamžitou potřebu". Podkategorie (tolada) mefarek zahrnuje další oddělování "jedlého z obalu": vymačkávání džusu z pomerančů nebo třeba dojení. Samozřejmě nemůžeme nechat zvíře trpět a buď je k dispozici nějaký ne-žid, kterého můžeme požádat, aby krávu podojil (a v tom případě můžeme mléko po šabatu prodat nebo konzumovat), nebo ji musíme podojit sami (a v tom případě mléko vylít). V dnešní době automatizace už je tenhle problém v podstatě vyřešený, ale úplně ten samý problém nastává u žen, které kojí a potřebují odsávat přebytečné mléko. Docela by mne zajímalo, kolik žen ho dokáže následně vylít...
Provívání (זורה, zore) fungovalo tak, že jste po vymlácení zrna se zbytky slámy a slupek vyhazovali nějakou lopatou do vzduchu, vítr odfoukl lehké slupky a slámu a zrno spadlo na zem. V dnešní době to není zrovna aktuální melacha. Spadlé zrní obsahovalo kamínky, které následně byly ručně vybírány (בורר, borer)-jde tedy o vybírání nežádoucího obsahu z žádoucího celku. Po umletí byla mouka přesívána (מרקד, meraked) a docházelo tedy k oddělování žádoucího obsahu (mouky) a otruby zůstávaly v sítu. Kategorie borer a meraked tvoří významnou část halachy týkající se šabatu, protože ať už si to uvědomujeme nebo ne, pořád něco třídíme a oddělujeme. Vytahujeme sáček čaje z hrnku, vybíráme pecky z melounu, nechutnají nám třeba olivy, tak je vyndáme na stranu, spadne nám vinná muška do vína, pijeme kafe turka... Borer je přímo odpovědný za vznik gefilte fiš, protože z rozmixovaných rybích knedlíčků není potřeba vybírat kosti. Obecný halachický názor sice je, že když jíte rybu a narazíte na kost, prostě tu kost vyndáte a pokračujete v jídle, protože to je běžný způsob, jakým se ryby jí, ale ten přísnější názor říká, že i vyndavání kostí z ryby je borer a výsledkem jsou gefilte fiš...jestli je to dobře nebo špatně nechám na vašem posouzení. Obecně lze shrnout, že je povoleno oddělovat to, co chceme od něčeho, co nechceme (když nechci olivy v salátu, sním salát a olivy nechám), nepoužívat speciální nástroje (třeba síto) a oddělovat těsně před samotnou konzumací.
Mletí (טוחן, tochen) se netýká jen mouky, ale také kávy nebo pepře. V minulosti se léky připravovaly třením směsí bylin a jiných složek v třecí misce s tloučkem a jednalo se tedy také o proces mletí. Proto rabíni zakázali léčbu lehkých onemocnění o šabatu (v případech, kdy léčba mohla počkat do konce šabatu bez ohrožení pacienta). V dnešní době průmyslově vyráběných léků už to nepředstavuje žádný problém, přesto mnozí rabíni nechtějí úplně zrušit zákaz a říkají, že dokud jsou zdravotní obtíže "jen" obtěžující, ale nezpůsobují bolest, člověk by měl počkat s léky až po šabatu.
Už jsme se tedy dopracovali k přesáté mouce a teď je potřeba udělat těsto. Kategorie hnětení (לש, laš) je definována jako smíchání suchého, sypkého materiálu a kapaliny (i viskózní) za účelem vytvoření kompaktní hmoty. Kromě přípravy těsta tam spadá i míchání hlíny s vodou pro přípravu cihel. Výsledek by měl být skutečně kompaktní (takže příprava umělého mléka pro kojence nebo zamíchání cukru do kafe je bez problému) a jednolitá (takže majonéza s kousky tuňáka je taky v pohodě). V diskuzích týkajících se této kategorie také velmi často narazíme na slovo šinuj. Tóra totiž zakazuje vykonávání práce normálním způsobem-když nežiji v eruvu a vynesu ven třeba knihu a vynesu ji v ruce, poruším tím přikázání Tóry. Ale co kdybych ji nesla třeba na hlavě? Nebo v zubech? Rabíni zakázali takové obcházení zákona (Babylónský Talmud 92a) a tím "postavili plot kolem Tóry". Tomuhle vykonávání práce jinak, než je obvyklé se říká šinuj a občas se hodí-v případě, že opravdu potřebujeme nějakou práci vykonat a nejsme si jistí, zda můžeme, je dobré ji vykonat neobvyklým způsobem a tím porušit "jen" rabínský zákaz.
Nakonec se dostáváme k nesmírně složitému zákazu vaření a pečení (ofe/bišul, אופה/ בישול). Řeknete si asi, co je na zákazu vaření tak složitého, prostě je zakázáno vařit. Tečka. Jenže na šabat je potřeba mít sváteční jídlo, nejen v pátek večer, ale i v sobotu v poledne. Někdo si po jídle dá rád i kávu nebo čaj. Kdybychom se museli omezit jen na studené pokrmy, tak zvlášť v zimě by to moc sváteční nebylo. Navíc, kdo by se vyhýbal jakémukoliv teplému jídlu o šabatu, byl by podezřelý, že je karaita. Karaité zákaz aplikují tak, jak ho chápeme na první čtení-žádné vaření, žádné teplé jídlo. Rabínský judaismus chápe vaření jako proces přípravy jídla s použitím ohně (nebo jeho ekvivalentu), kdy dochází ke zlepšení chuti (nebo poživatelnosti, v případě jídel, které se zasyrova jíst nedají). Rabíni navíc přidali ploty kolem Tóry a zakázali i cokoliv, co by vaření připomínalo a manipulaci s intenzitou plamene.
Vaření samotné je tedy zakázáno, ale ohřívání již uvařeného je povoleno, za předpokladu, že máte nějaký zdroj tepla, který nebudete o šabatu nijak regulovat. Je také možné nechat dovařit na takovém zdroji tepla něco, co se začalo vařit už před šabatem-to je základ aškenázského šouletu a sefardské dafiny: v pátek začnete vařit a jídlo se před začátkem šabatu dostane do stavu, kdy už je jedlé, ale nemusí být nutně úplně hotové a ideální ke konzumaci. V tu chvíli vezmete hrnec a odnesete ho k pekaři do teplé pece, nebo postavíte na šabatové plato (ohřívací podnos, nebo tak nějak bych to nazvala) a necháte to tam do sobotního poledne dovařit.To samé plato vám také může sloužit k ohřívání dalších pokrmů. Nebudu se pouštět do detailů ohřívání, protože existují různé názory na to co a jak lze nebo nelze ohřívat, stejně tak otázky, co je a není možné nastavit na časový spínač, nebo jak si udělat to kafe...to je skutečně halacha určená k delšímu a soustředěnému studiu.
Tím jsme prošli práce, vztahující se k přípravě jídla a příště se podíváme na přípravu oděvů.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire