Poslední melacha, která nám ještě zbývá, je přenášení předmětů. Samotná melacha je definována jako přenášení předmětů ve veřejném prostoru na vzdálenost více než 4 amot (loktů) a přenášení předmětů ze soukromého prostoru do veřejného a naopak. Nicméně pod tuto melachu se obvykle také zahrnuje zákaz jít o šabatu dál, než je techum šabat-2000 amot za hranici města, ve kterém se nacházíme. A já do tohoto článku přidám i diskuzi o mukce, což je předmět, který o šabatu nesmíme přemisťovat, bez ohledu na to, kde se nacházíme.
Začneme od konce. Mukce-objekt, který nemá povolené použití na šabat, je nesmírně důležitý koncept, který se vztahuje k dodržování šabatu a věřím, že někteří z vás si klepali na čelo, jak můžu napsat 4 díly seriálu o melachot a zmínit mukce až na konci 4. dílu...Rabíni zakázali přemisťování objektů, které jsou mukce ze dvou důvodů-aby šabat byl skutečně dnem, který je odlišný od šesti pracovních dnů, a aby postavili plot kolem Tóry a zabránili tomu, aby člověk omylem porušil šabat. Mukce má několik kategorií a je důležité mít na paměti, že roli v tom, zda nějaký předmět je nebo není mukce má i to, k čemu ten předmět slouží a v jaké situaci. Některé věci jsou mukce naprosto jednoznačně-jejich použití je jednoznačně spojeno s porušením šabatu-třeba peníze. Ale třeba písek je zakázáno použít o šabatu, abychom zakryli něco nechutného a tím pádem je mukce. Ale písek, který je v pískovišti pro děti na hraní, mukce není. Teď k těm kategoriím-první kategorií jsou předměty, které jsou mukce samy o sobě-třeba mince, kameny, zvířata (!), potraviny, které jsou v současném stavu nejedlé (třeba syrové fazole), odpadky...Pak tu máme kategorii cenných předmětů, na které jsme vždycky opatrní, aby se neztratily, nebo nepoškodily. Sem patří hudební nástroje, elektronika, bankovky, důležité dokumenty, obrazy...nicméně drahé předměty typu hodinek, které jsou o šabatu běžně používány, mukce nejsou.
Dále tu máme přenos "mukcovitosti"-pokud položíme na stůl, který sám o sobě mukce není, peníze s tím, že tam zůstanou ležet celý šabat, i stůl se na tento šabat stane mukce a nesmíme ho přemisťovat. Pokud tam ty peníze zapomeneme omylem, stůl se mukce nestane, ale obvyklá praxe i tak je stůl nepřemisťovat. Co se stane ve chvíli, kdy bude třeba na tácu víc různých objektů a některé z nich budou mukce a jiné ne? Pak záleží na hodnotě obou objektů. Pokud na tácu leží chala a stříbrný svícen, pak je tác mukce. Pokud na talíři leží skořápky od arašídů, pak ty skořápky jsou sice mukce, ale na talíř se ta "mukcovitost" nepřenese, protože jeho hodnota je nesrovnatelně větší, než hodnota skořápek od arašídů.
Poslední kategorie jsou předměty, které jsou běžně používané pro práce zakázané na šabat, ale lze je stejně dobře použít na práci o šabatu povolenou-třeba kladivo. Zatloukání hřebíků je o šabatu jednoznačně zakázáno, ale kladivem můžeme i louskat ořechy a spousta lidí to běžně dělá. Nebo nůžky-stříhat látku je zakázáno, ale otevřít nůžkami krabici s mlékem je povoleno. Tyto předměty lze o šabatu použít na povolenou práci a také přesunout, pokud nám někde překážejí.
Jak vidíte, otázka, co zda předmět je nebo není mukce, je dost složitá a tohle bylo skutečně jen takové lehké nakouknutí. Kromě toho , ani povolené předměty nemůžeme přemisťovat jen pro nic za nic. Studiem otázky přemisťování předmětů o šabatu lze strávit skutečně hodně času. Pokud přijdete k někomu na návštěvu, je prostě dobrý nápad nesundávat obrazy ze zdi, nebo odkládat peněženku na stůl...ale to tak nějak koresponduje s dobrým vychováním. A nemusíte se bát, i když je pes mukce, pořád je možné ho vyvenčit...
Vymezování techum šabat je také nesmírně komplikované (mimochodem, techum je čtvercový, nekopíruje tedy přesně tvar hranice města nebo sídla), ale zkusím ten koncept trochu vysvětlit na příkladu vesnických židů, jakých bylo ještě v 19. století mnoho. Často byla jedna synagoga pro několik vesnic. Kolem vesnice, kde byla synagoga si představme čtvercový techum šabat. Pokud se tento techum protíná s techumem sousední vesnice, pak židé ze sousední vesnice mohou bez problémů přijít o šabatu do synagogy. Pokud se tyto techumy neprolínaly, pak dotyčný stále mohl do synagogy přijít, za předpokladu, že si připravil něco, čemu se říká eruv techumim. Ale i tak se dala vzdálenost natáhnout pouze o dalších 2000 amot. Kdo bydlel dál, ten o šabatu do synagogy přijít nemohl (respektive mohl přijít před začátkem šabatu a odejít zpátky domů po jeho skončení).
A teď k samotnému nošení předmětů ve veřejném prostoru a mezi prostorem soukromým a veřejným. Přesněji-existuje soukromý prostor-třeba váš dům. Existuje veřejný prostor-třeba široká ulice, nebo náměstí, kde chodí opravdu hodně lidí (někteří rabíni říkaji 600 000 denně), dnes tedy ulice v opravdových megapolích, nebo třeba dálnice. A pak existuje něco, čemu rabíni říkají karmelit-běžná ulice v naprosté většině dnešních měst, kde sice platí stejný zákaz nošení, jako ve veřejném prostoru, ale dá se tu snáz vyrobit eruv (o tom později). Poslední kategorie je mekom petur-nedefinované místo-místo ve veřejném nebo soukromém prostoru, které je samo o sobě nepoužitelné-třeba velký kámen. Je možné přemístit objekt z veřejného prostoru do mekom petur a naopak.
Eruv je ohraničení prostoru, díky kterému se veřejný prostor (nebo karmelit) stane prostorem soukromým a je tedy možné v něm přenášet předměty. Jak jsem naznačila výš, přeměnit veřejný prostor v eruv je mnohem obtížnější, než takto přeměnit karmelit. Nicméně, otázka eruvů mimo Izrael je velmi výbušná a je nesmírně obtížné vytvořit eruv nový. Něco málo o štrasburském eruvu jsem psala zde. Ve chvíli, kdy eruv nemáte (nebo z nějakého důvodu si myslíte, že není košer), nemůžete přenášet jakékoliv předměty ve veřejném prostoru, kromě oblečení, co máte na sobě a některých dalších věcí, které "jsou vaší součástí"-brýle, hole eventuálně invalidní vozík, pokud se dotyčný dokáže pohybovat sám (pokud ne, je možné požádat nežidovského ošetřovatele, aby ho tlačil). Dítě, dětský kočárek, sidur, kabelka, klíče od bytu...to všechno jsou věci, které o šabatu nemůžete nosit ven (třeba do synagogy), pokud nemáte eruv. S těmi klíči se dá ještě vymyslet nějaké řešení, jak se mohou stát součástí vašeho oblečení, ale s kočárkem to fakt nejde...Když se ale vrátíme k našemu hypotetickému scénáři, že jdete na návštěvu k někomu ortodoxnímu, pak obecně je dobré přijít o šabatu s prázdnou. Uděláte mu tím radost. Pokud v místě není eruv, pak prostě nic "legálně" přinést nemůžete. Pokud eruv je, pak je potřeba dbát na to, aby předmět nebyl mukce. Problém řezaných květin jsme nakousli už v pracech spojených s výrobou jídla. Pravděpodobnost, že někde uděláte chybu, je dost velká, pokud nejste v otázkách halachy zběhlí. Takže úplně nejlepší je prostě přijít s prázdnou, váš ortodoxní hostitel to ocení.
Tím jsme prošli všech 39 melachot, ale ještě si myslím, že by bylo dobré k celé minisérii napsat závěr...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire