Ve Štrasburku je eruv-tedy oblast, kde žije početná židovská populace a která je ohraničená ze všech stran a díky tomu není považována za veřejný prostor, ale za prostor poloveřejný, ve kterém je možné o šabatu přenášet předměty. V dnešní době je mimo Izrael takových eruvů málo, ve Francii ještě v Remeši (Reims) a v Métách (Metz) a pak v belgických Antverpách. Většinou jsou to eruvy, které fungují už roky, postavit nový totiž není žádná legrace. Jednak celá halacha kolem eruvů je nesmírně komplikovaná (a talmudický traktát Eruvin má pověst toho nejsložitějšího) a druhak potřebujete souhlas radnice a nežidovskému okolí se často špatně vysvětluje, že si židé nijak "neprivatizují" natažením drátů veřejný prostor, že to je jen právní halachická klička, která umožní vyrazit ženám ven o šabatu s kočárkem.
Protože pro ty, kdo dodržují šabat (jsou šomer šabat) je eruv obrovská výhoda-nejde jen to, že člověk nemusí složitě vymýšlet, jak si připevnit klíče od bytu k pásku, aby se staly součástí jeho oblečení. Ale přenášení se týká i dětí a tlačení kočárku. Takže tam, kde není eruv a v rodině jsou malé děti, je žena zavřená celý den doma, muž jde do synagogy, protože žena není počítána do minjanu, tak co by tam dělala, že? Když má rodina štěstí a bydlí v domě se sdíleným dvorkem a vícero židovskými rodinami, můžou si udělat malý eruv v domě a jít alespoň klábosit se stejně "postiženými" sousedkami na dvorek a nechat tam hrát děti...Proto je pro moderní ortodoxii, která hledá maximální možné zapojení a emancipaci žen v rámci halachy, eruv prioritou číslo jedna. První moderně ortodoxní komunita, která právě vzniká v Paříži, toto má jako svůj cíl a je celkem jasné, že kolem toho bude ještě spousta hodně horkých diskuzí. Protože pařížští rabíni se už nechali slyšet, že jednak v Paříži eruv udělat nejde (jednoduchý způsob, jak smést otázku ze stolu bez vynaložení většího úsilí) a že ho stejně nikdo nepotřebuje...až na to, že nezanedbatelné množství jinak ortodoxních rodin prostě o šabatu "nosí", protože jinak by se z toho zbláznili.
Existují také lidé, kteří eruv nepoužívají ani tam, kde existuje, typicky chabadnici, ale je fakt, že alespoň v naší čtvrti jich není mnoho. Zato je v naší čtrvti hodně žen s malými dětmi...
To byl krátký úvod a teď k věci-před Pesachem vydal rabinát zprávu, že eruv není košer a že dělají, co můžou, aby byl zase co nejdřív funkční, ale že do Pesachu to nestihnou. Víc informací nedodali, takže se okamžitě rozjelo "rádio šábes" o tom, co vlastně tomu eruvu je. Tomu nahrává nedostatek veřejně přístupných informací o tom, jak je vlastně eruv veden-k dispozici je malá mapka a informace, že velkou část hranice tvoří vodní kanály a železniční trať. O prvním šabatu během Pesachu jsme se od známého dozvěděli, že eruv je úplně v pořádku a že to je jen snaha ho zlikvidovat. Že na tom něco bude jsme tušili, když jsme pár židovských rodin s kočárkem zahlédli. Další informace, která se k nám dostala byla, že eruv zpochybnil nějaký pařížský rabín, ale že štrasburský rabín Eric Smilévitch a jeho bejt midraš Mišne Tora se domnívají, že eruv je naprosto v pořádku a také všichni o šabatu dál tlačí kočárky. Tím se vysvětlila "nosící" menšina. Včera se k nám dostal další kousek do skládačky-problém je v jednom z vodních kanálů, který ohraničuje eruv a kde kvůli stavbám poklesla hladina. Zřejmě se tedy jedná o spor, jak hluboká musí být voda, aby se mohlo jednat o hranici eruvu. Rabinát prý jedná s radnicí, která slíbila zvýšení hladiny vody. Což je dost velký úspěch, protože na radnici sedí zelení, kteří až doteď vršili směrem k židovské komunitě jeden komunikační omyl za druhým a někteří její členové nebyli zrovna přátelští.
Naše liberální synagoga je od nás půl hodiny rychlejší chůže, takže když tam jdeme se Šmulim, pořád ještě potřebujeme kočárek. Přestali bychom tam chodit, kdyby eruv najednou nebyl? Ne. Vyhovuje nám, že tady eruv je a nemusíme si tyhle otázky klást? Naprosto.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire