Myslím, že tahle krátká a velmi, velmi stručná série o pracech zakázaných na šabat si zaslouží malé shrnutí.
Jak jsem psala na začátku a průběžně opakovala-tenhle souhrn byla jen ochutnávka, jen malý úvod do problému, který měl za cíl ukázat, které práce jsou zakázané, nastínit, jakým způsobem rabíni uvažují a do jakých detailů jsou schopni zajít. Také jsem v průběhu psaní vysvětlila pár základních pojmů, i když se v celé sérii některé z nich neobjevily, třeba švut-tedy koncept odpočinku na šabat, kdy bychom neměli dělat ani činnosti, které striktně vzato nejsou práce, ale nejsou ani zrovna odpočinek. Velmi málo jsem řešila otázku pikuach nefeš, tedy záchranu života, která odsouvá jiné micvot. Doufám, že vás ta série trochu navnadila dozvědět se o šabatu a jeho dodržování víc. Pro ty, kdo umí anglicky (nebo hebrejsky) jsou tu již na začátku zmíněné Peninej halacha rabiho Melameda, spoustu informací také najdete v konzervativních responsech.
Podle Tóry je za veřejné porušení šabatu trest smrti a za neveřejné karet (vytětí z lidu, ať už to znamená cokoliv). Zdá se to možná přehnané, ale šabat je naprostý základ židovství, jak říká Talmud Jerušalmi (Nedarim 3:9), šabat je ekvivalentem všech micvot Tóry. Žid, který přestane dodržovat šabat (teď dejme stranou jak přesně) se postupně vzdálí svému židovství. Žid, který veřejně znesvěcuje šabat roztáčí spirálu, která ostatní ponouká také přestat dodržovat šabat-když si vzpomeneme na toho sběrače dřeva, o kterém vypráví Tóra (Num. 15:32-36). Kdo si jde nasbírat dříví když ostatní jsou doma a drží šabat, získává konkurenční výhodu, může ho třeba prodat...a ostatní to vidí a pravděpodobně si řeknou, že se na ten šabat příště taky mohou vybodnout a budou se mít lépe. Šabat, den kdy přerušíme naše tvůrčí aktivity, slouží jako bariéra naší chamtivosti. Alespoň jeden den v týdnu nic nevytváříme, nesyslíme, nevylepšujeme. Ale naše chtivost je obrovská. Proto Tóra předepisuje za veřejné znesvěcení šabatu trest smrti. Ne proto, abychom vyrazili házet kameny (spravedlnost v židovství vždy patří do rukou bej-dinu, navíc trest smrti byl tak omezen, že je v podstatě neaplikovatelný), ale proto, abychom pochopili, jak moc důležité jeho dodržování je.
Když se vrátíme k tomu hypotetickému scénáři, který nás provázel celou sérií-tedy že vás někdo ortodoxní pozve na šabat, ať už na večeri nebo na oběd, tak bych k tomu ráda dodala ještě pár poznámek. Źádný slušně vychovaný ortodoxní žid vám nebude dělat kázání o šabatu, pokud něco spletete, nebo pokud něco prostě děláte/neděláte o šabatu. Jistě není zrovna zdvořilé vyprávět vašemu hostiteli, jak jste nemohli najít místo k parkování, ale i tak vám na to pravděpodobně nic neřekne, zvlášť pokud ví, že se tím autem chystáte zase o šabatu odjet. Z ortodoxního hlediska je samozřejmě ideální, pokud lidé šabat dodržují, ale pokud to nedělají, je pořád lepší, když to dělají proto, že nevědí, že je to zakázané. Bez ohledu na to, zda vy sami víte, nebo nevíte, že je něco zakázané, ve chvíli kdy vám to váš hostitel řekne, už to vědět zcela jistě budete...
Liberální přístup k micvot je jiný a člověk by měl udělat poučené rozhodnutí v tom, co a jak bude nebo nebude dělat. Problém je samozřejmě v tom poučeném rozhodnutí, protože jen malá část liberálních židů skutečně studuje tak, aby mohla opravdu poučené rozhodnutí udělat.
Můj osobní názor je ten, že halacha je závazná a nemůžeme si z ní vybírat jen to, co se nám hodí nebo líbí, ale na druhou stranu věřím, že je halacha mnohem flexibilnější, než jak to na první pohled vypadá, že mírné výklady (kulot) jsou úplně v pořádku a také, že mohou existovat situace, kdy je potřeba vyvažovat reálné možnosti s požadavky halachy. Dám příklad-pokud by se stalo, že by ve Štrasburku nebyl eruv, nebo bychom se třeba přestěhovali do Prahy, netrávila bych šabaty zavřená doma. Promyslela bych, co jsou skutečně předměty, které potřebuju přenášet-tedy v první řadě určitě kočárek a ty prostě dál používala (třeba i s nějakým šabatovým šinujem), i když to není halachicky správné. Ale tohle porušení zákazu přenášení předmětů by pro mě nebylo automatické povolení nošení čehokoliv kamkoliv. Byla by to výjimka, nutná pro to, abych mohla do synagogy a aby šabat byl skutečně dnem svátečním.
Dalším bodem k úvaze v dnešní době by měla být i ekologie a dopad našeho dodržování šabatu-nastavení maximálního množství elektrických zařízení na časovače, abychom zbytečně nesvítili a netopili, maximální omezení předmětů na jedno použití, jakkoliv nám halachicky usnadňují život...a samozřejmě bychom neměli spoléhat na "šábes goje". Ale to by tady snad nikoho ani nenapadlo...
Ať už je váš přístup jakýkoliv, přeji vám šabat šalom a mnoho krásných šabatů!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire