Jom ha-šoa

Dnes, 5.5., alias 27. nisanu je Jom ha-šoa (Jom ha zikaron ve-la-šoa ve-la-gvura, den památky šoa a hrdinství). Datum bylo vybráno izraelským parlamentem v roce 1951, původní návrh byl, že by Jom ha-šoa připadlo na 14. nisan, kdy začalo povstání ve varšavském ghetu, ale to koliduje se začátkem svátku Pesach. Proto bylo vybráno datum týden před Jom ha-acmaut-vyhlášením Státu Izrael.
Protože jde pořád o hodně čerstvé události, liturgie a způsob trávení tohoto dne se ještě neustálil. Sedmdesát let je málo, jak dlouho asi trvalo, než se vžila liturgie pro Tiša be-av (9. av, připomínka zničení Chrámu v Jeruzalémě). Ultraortodoxní židé obvykle připomínají oběti šoa právě na Tiša be-av a nebo na 10.tevet (obklíčení Jeruzaléma Nabukadnesarovými vojsky), část ortodoxních židů se kloní k ultraortodoxní praxi, část akceptovala Jom ha-šoa jako speciální den pro připomínání obětí. Konzervativní rabíni vytvořili Megilat šoa-speciální čtení právě pro Jom ha-šoa (tak, jako se o Tiša be-av čte Pláč Jeremjášův-Ejcha). Reformní židé vydali knihu Six days of destruction, na které se podílel Elie Wiesel. Je zvykem zapálit svíčku, čtou se básně tematicky se vztahující k šoa, říkáme/zpíváme El male rachamim a Ani maamin. Část konzervativních, reformních a rekonstruktivních židů (včetně mě) se v tento den postí. Tuhle praxi mám od svého rabína, který byl zodpovědný za moji konverzi (zatím stále jediného českého reformního rabína, rabínujícího v Německu).
Také je zvykem číst na náměstích v jednotlivých zemích jména deportovaných. V ČR se čte vždy přesně na Jom ha-šoa (v Praze na Náměstí Míru, v Liberci na Náměstí Edvarda Beneše), tady ve Štrasburku se čte v neděli po Jom ha-šoa (letos 8.5.).

Mimochodem, v ČR vyšla zajímavá kniha Židovská teologie a holokaust, která pojednává o různých teologických přístupech k šoa.