Musí žid něčemu věřit? (2.)

Dogma je podle wikipedie něco, o čem se nepochybuje. Židovství bez něj žilo vcelku spokojeně až do 12.století. Starověcí rabíni prostě věřili v Boha (přesněji řečeno věřili Bohu) a tak se v Talmudu zabývali jen tím, jak tenhle svůj vztah k Bohu nejlépe realizovat v praktickém životě. Stejně jako se do našeho každodenního života promítá náš vztah k manželskému partnerovi, tak stejným způsobem se promítá náš vztah k Bohu. A v takovém pojetí je úplně zbytečné rozpitvávat, jak přesně správně věřit.
Až Maimonides, který byl silně ovlivněn Aristotelem a jeho filozofií a navíc měl evidentně potřebu všechno rozebrat na prvočinitele, přišel se svými 13 články víry. Nesepsal je jako jednotlivé body, ale jsou součástí delšího textu, jejich shrnutím vznikly dvě krásné liturgické básně Jigdal a Ani Maamin. Ani Maamin nezpíváme, ale Jigdal obvykle rabín o svátcích přidá.
Stručně shrnuté články vypadají takto:
1. Bůh je
2. je jeden
3. je netělesný
4. byl tu už před vznikem vesmíru
5. jen On smí být uctíván
6. proroctví se objevují
7. Mojžíšovo proroctví je nadřazeno všem ostatním
8. Tóra byla darována z nebes
9. Tóra nebude nikdy změněna nebo nahrazena
10. Bůh zná každého jednotlivce (je osobní)
11. spravedliví budou odměněni a zlo potrestáno
12. Mesiáš přijde
13. mrtví budou vzkříšeni

Ok, ve světle moderní vědy jsou některé body plně akceptovatelné jen s velkou dávkou fantazie, ale dejme tomu (reformní židovství obecně zpochybňuje bod 8. a přiklání se k variantě zcela lidské produkce Tóry skrze Bohem inspirované(ho) jednotlivce a tím pádem si dovoluje i nějaké inovace, které občas kolidují s bodem 9., a racionalizuje body 12. a 13., rekonstruktivní judaismus rozporuje navíc bod 10., když Boha vidí jako sumu přírodních zákonů). Problém s Maimonidem leží v tom, že tvrdí, že nestačí uvedenému slepě věřit, ale člověk tomu musí rozumět a vědět, že uvedená tvrzení jsou pravdivá, jinak je vyloučen z podílu na světě budoucím (jak Kellner poznamenává, Maimonides evidentně nečekal, že by ve světě budoucím potkal mnoho lidí). Takové vědění možná bylo možné ve 12.století, ale ve století 21. to už představuje značný problém.
Ve skutečnosti ale Maimonidových 13 článků víry a dalších prohlášení na ně navazujících (tedy o tom, že kdo tomu nevěří a nerozumí...) nechávaly ostatní rabíny celkem chladnými, jen několik z nich mělo potřebu je nějak komentovat, nebo se proti nim vymezovat. Rabíni vytáhli dogmata ze šuplíku až když museli hájit svoje pozice proti nepříteli-během vnucených disputací s křesťany a během osvícenství a vzniku reformního judaismu. A i tehdy je rabíni poněkud vytunelovali, protože je naroubovali (z mého pohledu poněkud násilím) na víru, jak ji chápali starověcí rabíni. A navíc ortodoxní židovství vyznává zásadu, že rabíni, kteří žili v době bližší zjevení Tóry na Sinaji, mají větší autoritu než ti pozdější a že není možné být ve věcech náboženství skutečně inovativní (ačkoliv Maimonides zcela jistě introdukcí dogmat inovativní byl). Takže se snaží vystopovat Maimonidova dogmata do Talmudu a tím přeneseně i do Tóry a opevňují svoje pozice a dialog mezi ortodoxním a neortodoxním židovstvím se stává téměř nemožným.
Profesor Kellner v rámci zlepšení vzájemných vztahů navrhuje vrátit se k víře tak, jak ji viděli talmudičtí rabíni-tedy primárně vyjádřenou tím, co člověk dělá: "Chovejme se jako praktikující židé venku a, musíme-li, buďmě apikorsim (heretiky) doma.". Což ovšem neznamená jen bezduchou ortopraxi (=přísné praktikování náboženství bez jakékoliv myšlenky), jen to, že vztah k Bohu je individuální záležitost a měli bychom se přestat snažit ho narvat do nějakých škatulek. On si nás Nejvyšší přebere sám. Jak říkají rabíni v Talmudu, je lepší udělat dobrý skutek ze špatné pohnutky, než špatný skutek z dobré pohnutky. Protože jeden dobrý skutek vede k dalšímu, ale špatnost jen k další špatnosti. Nehodnoťmě lidi podle toho, čemu věří (nebo spíš říkají, že věří), ale podle toho, co dělají nebo nedělají.
Samozřejmě, vzhledem k tomu, že profesor Kellner je sice moderně, ale stále ortodoxní, patrně bychom se na přesné realizaci jeho výroku neshodli, nicméně je mi jeho přístup sympatický. Mám k jeho teorii jednu zásadní otázku a tak jsem mu napsala mail, pokud odpoví, tak ji tady taky publikuju.

Vysvětlivky na závěr:
svět budoucí-poměrně nejasná koncepce toho, co bude po smrti, eventuálně po tom vzkříšení mrtvých nebo po příchodu Mesiáše. Neexistuje žádný přesný popis toho, co bude, až tu nebudeme a rabíni se tím ani moc nezabývají, důležitý je tenhle svět a tady máme starostí dost a koneckonců, jednou se to všichni tak jako tak dozvíme.

apikoros (nebo též epikoros)-heretik, označení evidentně odvozené od řeckého filozofa Epikura, který byl názorově velmi vzdálený židovskému pojetí Boha a života vůbec.