Šavuot

Šavuot, alias svátek sklizně (chag ha-kacir), svátek prvotin (chag ha-bikurim),  svátek týdnů (chag ha-šavuot), časd darování Tóry (zman matan Tora), se slaví padestátý den po Pesachu, letos tedy od sobotního večera 11.6. do nedělního večera 12.6. (v Izraeli a v reformních komunitách, v ortodoxních až do pondělního večera). Jak některé názvy napovídají, svátek měl v dobách existence Chrámu velmi zemědělský charakter (jednalo se o jeden z poutních svátků)-byly přinášeny oběti z první sklizně pšenice a od tohoto data se mohly také přinášet oběti z prvotin dalších plodů (jen oběť z ječmene byla přinesena už na Pesach). Po zboření Chrámu nebylo kam nosit oběti a tak se prosadil spirituální aspekt svátku, protože rabíni spočítali, že den (šestý den třetího měsíce), kdy Hospodin osobně sdělil desatero (pak už mluvil jen s Mojžíšem, vedou se ale diskuze (i v rámci ortodoxie), zda Nejvyšší lidem komunikoval celé desatero, nebo jen první dva body) připadá právě na Šavuot.
Na Šavuot se čte kniha Rút, jejiž děj se jednak odehrává právě i v době sklizně (zemědělský aspekt) a která pojednává o moabitské ženě Rút, která  po smrti svého židovského manžela následuje svou tchyni do země Izraelské a je prototypem konvertity ("Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem." Rút 1:16)-tedy někoho, kdo zcela dobrovolně přijal jho přikázání Tóry, tak jako Hebrejci po východu z Egypta.
Dalším zvykem je zdobení domova a synagogy květinami a oběcně zelenými rostlinami (opět připomínka zemědělského rozměru svátku) a jíst mléčné pokrmy. Pro to existuje několik zdůvodnění. První je takové, že Tóra je pro židy tím, čím je pro novorozeně mateřské mléko. Mystičtějsí vysvětlení říká, že numerická hodnota slova chalav (mléko, hebrejská písmena jsou zároveň číslicemi, takže slova mají i numerickou hodnotu) je 40, tedy jako počet dní, které strávil Mojžíš na Sinaji. Další, poněkud méně poetické vysvětlení je, že po obdržení desatera na Sinaji museli židé začít dodržovat kašrut a s mlékem je o dost méně starostí, takže začali s ním.
Poněkud pozdějším zvykem (někdy od 16. století, kdy se hodně rozmohla mystika) je tikun leil šavuot-podle mystiků totiž Hebrejci pod Sinají při čekání na desatero usnuli a my, abychom napravili jejich nedostatek nadšení, studujeme celou noc Tóru (obvyklou tematikou je desatero). Tady ve Štrasburku chystáme společnou večeři (v naší synagoze se servírují pouze mléčná a neutrální (parve) jídla, takže mléčná hostina není nic neobvyklého, jen asi koncentrace čískejků (sorry, ale cheesecake se děsně blbě skloňuje) a tiramisu bude vyšší než obvykle) a pak několik různých přednášek (desatero v programu není, ale zajímavé to bude) od členů obce, vloni jsme končili o půlnoci. Vzhledem k počasí a k mé vytíženosti asi nestihnu jít natrhat něco zeleného na výzdobu, škoda, vloni to mělo celkem ohlas, protože tenhle zvyk se tady nedrží.

 loňská výzdoba

 Reformní židovství přineslo ještě jednu inovaci (i když nevím, zda se ještě stále drží, zatím jsem se s ní v reálu nesetkala) a to "konfirmaci" mladých dospělých právě na Šavuot. Podle halachy se chlapec stává z náboženského hlediska dospělým (bar micva, tedy odpovědným za své konání a (ne)dodržování micvot) ve třinácti letech, dívka (bat micva) ve dvanácti. Takže jejich náboženské vzdělání často v tomto věku skončilo, což, jak si mnozí reformátoři uvědomovali, je příliš brzy. Takže navrhli, aby vzdělání dál pokračovalo a někdy kolem 18. roku přišla konfirmace, která by se nesla v podobném duchu jako bar/bat micva. Buď chtěli touto ceremonií bar/bat micva nahradit, nebo "konfirmaci" jenom přidat s tím, že "konfirmace" nebyla obřadem pro jednotlivce, jako je bar/bat micva, ale oslavou pro celý ročník studentů, kteří se společně na "konfirmaci" připravovali. Šavuot, který je spojený právě darováním a přijetím Tóry na Sinaji, je ideálním svátkem pro takový obřad. Ale jak jsem řekla, nikdy jsem to naživo neviděla, takže nevím, jak to funguje v praxi.

CHAG SAMEACH!

 

P.S. o rozdílech mezi desaterem z knihy Exodus a Deuteronomium a katolickým číslováním přikázání jsem psala tady.