Nebojte, nezapomněla jsem, jen jsem nestihla nic napsat s předstihem a tak to doháním teď, když už do konce postu zbývá jen zhruba osm hodin.Psaní blogu sice asi není ideální tiša be-avovou činností, ale Pláč (Ejcha) jsem přečetla už dvakrát, tak snad už můžu...
Tiša be-av, tedy devátý den měsíce avu (nenechte se zmást tím, že dneska je 10.av, 9.av letos připadl na šabat a tak byl půst posunut na neděli) připomíná zničení prvního i druhého jeruzalémského Chrámu. První Chrám byl zničen v roce 586 před občanským letopočtem Babylóňany (tuto událost oplakává Jeremjáš ve svém Pláči) a druhý chrám v roce 70 občanského letopočtu Římany. Zničení Chrámu znamenalo ohromnou katastrofu, ztrátu suverenity v Izraeli a z náboženského hlediska velký problém, neboť Chrám byl jediné místo, kde mohly být přinášeny oběti (ačkoliv již proroci říkali, že Bohu jde spíš o dobré skutky, než o oběti a už před zničením druhého Chrámu ze začaly formovat základy rabínského judaismu). Postupem času se k devátému avu nabalily další katastrofy-porážka povstání Bar Kochby a pád Bejtaru, vyhnání židů z Anglie (1290) a ze Španělska (1492), Německo vyhlásilo v roce 1914 válku Rusku a začátek vyklízení Varšavského ghetta (1942).
Na Tiša be-av tedy držíme hluboký smutek a půst, který se řídí stejnými předpisy, jako půst na Jom kipur (tedy nejen žádné jídlo a pití od západu slunce do západu slunce, ale také žádná hudba, mytí, krášlení se, kožená obuv a dokonce se, na rozdíl od Jom kipuru, ani nezdravíme), měli bychom sedět na nízké stoličce jako truchlící a čteme Pláč (Ejcha) a podobně laděnou literaturu, žádné zábavné čtení.
Dokud byli židé ve vyhnanství (galutu), neměli stejná práva jako ostatní obyvatelé jejich zemí, bylo každoroční oplakávání ztráty Chrámu a suverenity v Izraeli víc než logické, galut zničením druhého Chrámu začal. Co ale přesně oplakáváme teď, když máme stát Izrael a ti, kdo v něm nežijí, nejsou ve vyhnanství (galutu) ale v diaspoře (t.j. žijí mimo Izrael dobrovolně)? Talmud říká, že druhý Chrám byl zničen kvůli "sinat chinam" vzájemné nenávisti mezi lidmi a kvůli "lašon ha-ra" pomluvám a drbům a zlu páchanému řečmi. Chrám je navíc symbolem jednoty. Máme sice stát Izrael a nežijeme ve vyhnanství, takže následky zničení druhého Chrámu jsme více méně překonali, ale ty příčiny jeho zničení a naše nejednotnost stále trvají a nejspíš trvat budou, dokud nedorazí Mesiáš, a to je také důvod, proč se ještě pořád židé, i ti, kterým Chrám zas tak moc nechybí, postí na Tiša be-av.
Mimochodem, v ortodoxii předchází Tiša be-av půst 17.tammuzu (prolomení jeruzalémských hradeb) a následně tři týdny které tyto dva posty dělí se prohlubuje smutek V neortodoxních komunitách se obvykle připomíná pouze 9.av.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire