Omlouvám se za menší prodlevu, byli jsme s Elim na dovolené. Kromě povinné České republiky jsme se zastavili i v Mnichově a v Ženevě. Z židovského hlediska byla nejzajímavější zastávka v Mnichově, kde jsme strávili šabat s místní reformní komunitou vedenou rabínem Kučerou. Kabalat šabat i šabat šacharit tady vždy následuje kiduš s malým pohoštěním (takže až se tam zastavíme příště, víme, že máme donést nějaký příspěvek do vegetariánského občerstvení). Místní reformní komunita je větší než naše štrasburská a nemají problémy s minjanem (i když, jak rabi potvrdil, na šabat šacharit chodí jen "tvrdé jádro", ale tak to funguje asi všude).
V neděli na cestě domů jsme se zastavili v Dachau. Ne, že by mi návštěvy koncentráků dělaly dobře (a od mojí konverze, respektive vážných úvah o ní, je to ještě o dost horší a osobnější, v Jad Vašem jsem část expozice prošla velmi rychle), ale Eliho děda tam byl zavřený (naštěstí to přežil, i když s následky). Je to velmi poučné a dobře udělané (žádný Hollywood) a snad si z toho ty davy návštěvníků odnesou to, co by měly. Ale stejně nejvíc děsivý je fakt, jak blízko Mnichova a prakticky ve městě Dachau ten koncentrák byl...nezbývá než věřit, že se lidstvo poučilo, ale jistá si tím teda vůbec nejsem.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire