Tiša be-Av, tedy devátý Av, půst připomínajíí zničení prvního i druhého chrámu a další katastrofy a tři týdny, které mu předcházejí a během kterých je zvykem držet smutek, spadají do doby dovolených. Z mého pohledu je Tiša be-Av nejtěžší půst, protože je obvykle mnohem větší vedro než na Jom Kipur a slunce zapadá také později. Ale to, co doržování tohoto postu komplikuje nejvíc je právě doba dovolených. My máme "povinně dobrovolně" dovolenou vždy začátkem srpna, kdy si ji bere i naprostá většina ostatních Francouzů a je tedy zcela zbytečné být v práci, pokud pro svou práci potřebujete komunikovat s klienty z jiných firem. Jedinou odpověď, kterou na svoje maily dostanete je: "Jsem na dovolené, vrátím se xy. srpna".
Takže kolem data Tiša be-Av jsme obvykle na dovolené. Postít se doma by nebyl problém, zašli bychom do Oranžerie, svalili se tam na deku pod strom, aby nám bylo menší vedro a nebo byli zalezlí doma za staženými roletami. Už jsme to takhle dělali, se Šmulim by to pravděpodobně bylo komplikovanější, ale určitě bychom to zvládli. Jenže dovolená u nás automaticky znamená zájezd do ČR. Když jsme tedy letos dovolenou plánovali, podívali jsme se, kdy je letos Tiša be-Av a dovolenou v ČR naplánovali tak, abychom už byli na post doma. Jenže pak se ukázalo, že chůva má nárok na 3 týdny dovolené a že tchánovci nebudou moct chůvu nahradit, protože také budou na dovolené a byli jsme namydlení. Dovolenou jsme museli posunout a tím pádem jsme byli během postu ještě stále v mamahotelu v ČR. Takže jsme se o dodržení postu ani nepokusili (já bych se tedy postit nemusela, neboť kojím a navíc jsem zrovna byla nemocná, chytila jsem od Šmuliho bezva dětskou chorobu nazvanou noha-ruka-ústa), Eli alespoň četl Kinot (žalozpěvy) komenované Ravem (Rabi Solovejčik). A je to fakt divný pocit jíst a pít, když víte, že ostatní se postí. Ale dodržet půst, když jste někde na návštěvě je fakt těžké. Asi by to šlo, ale museli bychom překonat to, jak jsme naučení, že by se návštěva měla chovat. A jak bychom se měli chovat k rodičům. A nepříjemné komentáře o tom, že takový půst je nezdravý, že to je náboženský extremismus, že náboženství jen manipuluje lidi, že...doplňte si sami.
A tak tlustou hroší kůži zatím nemáme.
Přiznávám se, že co se týče postů, ani na Jom Kipur se nezříkám pití vody, nejíst mi problém nedělá, i když vzhledem k mým zdravotním problémům bych dodržovat posty vůbec nemusela. Tentokrát na Tiša be Av to bylo opravdu poprvé, kdy jsem zcela záměrně jedla, protože mě předtím potkaly nějaké zdravotní komplikace a byla jsem tak zesláblá, že bych to opravdu nedala. Ale třeba vloni jsem byla u rodičů na chalupě, jasně jsem řekla, že nejím a smutním a nikdo se neodvážil odporovat.
RépondreSupprimerSuper byl půst na 17. tamuzu, protože jsem byla zrovna na ješivě a postili jsme se společně (aspoň většina z nás), já navíc ještě přetáhla, protože jsem se šla trochu projít a než jsem přišla domů, bylo po deváté, ale byla jsem už v takové povznesené náladě, že mi to vůbec nevadilo (inu, Jeruzalém).
To načasování těchto půstů a smutečního období je pro Středoevropany vůbec nevhodné, protože přesně ty tři týdny jsou jedním z mála období, kdy je venku hezky, dají se dělat pikniky a grilovačky atp. Přijde mi to vlastně mnohem těžší než kterékoli jiné z halachických přikázání (jsem člověk, co jede na sluneční pohon a snažím se čerpat do zásoby).
Chtivá Pracka