Dnešní paraša začíná vysláním zvědů, které Mojžíš posílá do země, kterou jim Bůh zaslíbil. Zatímco různé ekumenické překlady to podávají zjednodušeně: „vyšli muže“, židovské překlady mluví přesněji: (Hospodin mluvil k Mojžíšovi:) „vyšli si (šelach lecha) muže, aby prozkoumali kenaanskou zemi“ (Bemidbar 13,2). Tady toho zdánlivě malého rozdílu se týkají i midraše ze sbírky Cena Urena, kterými jsem se nechal inspirovat.
Vyslání
vyzvědačů bylo na první pohled logickým krokem. Vždyť i v knize Přísloví král Šalomoun říká: „Kůň je
strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina“ (21,31). Ten verš nás
učí, že člověk má udělat všechno, co může a ne se jenom spoléhat na Boha a jeho pomoc. Jak se tu píše: i ten, kdo jde do války, si
musí sám připravit koně. Když neudělá nic, bitvu prohrává. Tohle téma se vděčně
připomíná v různých variantách židovského vtipu. Jednu z nich vám povím:
Nastala povodeň. Všichni se snaží zachránit. Jen jeden starý Žid zůstává
sedět v křesle. „Pojď honem“, vybízejí ho z posledního náklaďáku.
„Žádný strach“, modlí se stařec,“Pán Bůh mi pomůže“. A voda stoupá. Už je v pokoji.
K domu připlouvá poslední loďka. Zase na něj volají: „Naskočte si, je tu ještě
jedno volné místo!“ „Pán Bůh mi pomůže!“ odpovídá děda klidně a leze na
střechu. Ale voda se dostává i tam. Nad domem přelétá vrtulník. Shodí mu
provazový žebřík. „Chyťte se! Máte poslední šanci!“ Ale starý pán jenom
opakuje, „Pán Bůh mi pomůže“, až se přihnala vlna a spláchla ho. V ráji se
pak stařík potkává se Všemohoucím, a hned se do něj vyčítavě pustí:
„Stvořiteli světů, já na Tebe přece tolik spoléhal!“ A dostává se mu odpovědi: „Co už jsem měl dělat, kdo ti asi poslal ten náklaďák, loďku a vrtulník?“
Je to
starý vtip, ale učí nás to samé jako Tóra: člověk má udělat všechno, co udělat
může a není to v žádném rozporu
s tím, že se má ve svém srdci spoléhat na Hospodina.
A teď
tedy k tomu zvláštnímu výrazu: „vyšli
si“. Je to jakoby opačný postoj proti tomu prvnímu. Obecně se totiž vyslání
zvědů pokládá za hřích Izraele. Měli totiž jednoduše následovat oblak, který je
předcházel. Mojžíš se ale zalekl reptání lidu a bál se, aby proti němu
nevystoupili. Zeptal se tedy Boha a ten odpověděl: Pošli si, aby to viděli.
Neřekl jsem, že máš poslat špehy, ale když je vyslat chceš, vyšli si je. Raši
k tomu dodává: Proč je tato pasáž o špionech v Tóře hned za epizodou
s Mirjam? Chce se tím ukázat na to, že Mirjam byla potrestána postižením caraat za to, že špatně mluvila o Mojžíšovi. A vyzvědači to viděli,
ale nepoučili se z toho a špatně mluvili o Zemi Izrael.
Rabi
Bechaje ještě zesiluje vyznění těch slov: „Vyšli si“. Podle něj znamenají: „vyšli pro svůj vlastní prospěch.“
Pokud by totiž Izrael šel bezprostředně do Země Izrael, Mojžíš by musel
okamžitě zemřít, protože mu tam nebylo dovoleno vejít. Ale zvědové, které SI vyslal, způsobili hřích, jehož důsledkem bylo
čtyřicet let putování po poušti, ale zároveň tím bylo dopřáno Mojžíšovi žít
dalších 40 let.
Co si
z těchto střípků z midrašů vzít pro nás? Za takovým ostrůvek země zaslíbené můžeme
pokládat i naši obec. Pro ni bychom neměli litovat žádné námahy. Nemáme jenom kibicovat, nebo se spoléhat na někoho jiného, ale skutečně pro
ni udělat všechno, co je v našich silách a zbytek nechat s důvěrou na
Hospodinu. Že se určitá řevnivost a závist nevyhla ani takovým autoritám,
jakými jsou Áron a Mirjam, by nás mělo varovat. A podle midraše z toho
nevyšel dobře ani samotný Mojžíš. Když myslel na sebe a ne na celou společnost,
udělal velkou chybu: vyslal si
zvědy, kteří pak pomluvili zaslíbenou zemi a otrávili tak ostatním život na
pěkně dlouhou dobu. Áron byl pokárán Hospodinem, Mirjam stihl tělesný trest,
který je většinou popisován jako
malomocenství, a který je spojován s lašon
hara – zlým jazykem. Zvědové, kteří tu jsou uvedeni jmenovitě, včetně svých
předků, nesou trvale svoji hanbu jako ti, které si Mojžíš vyslal a oni pak zle mluvili o zaslíbené zemi. Naštěstí
to byla taky „jen“ epizoda v dějinách izraelského národa. Naštěstí se z toho
můžeme poučit...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire