Šavuot 2020

Letošní Šavuot byl hodně jiný než ten loňský. Vloni jsme měli šacharit, kde čtení z Tóry zajišťoval Američan, který se svou ženou jezdil rok co rok do Alsaska na dovolenou vždy kolem tohoto svátku. Eli připravil večerní studium-tikun lejl Šavuot. Měli jsme oba volno. Letos si Eli musel vybrat dovolenou už v dubnu, když jejich firma připravovala kurzarbeit (chomage partiel, jak se tomu tady říká), takže už si nemohl vzít den volna na pátek, mě naštěstí ještě jeden den zbyl. 

Na Šavuot se obvykle jí mléčné pokrmy. Naprosto typický je cheesecake a různé taštičky s tvarohem nebo sýrem. Já jsem nám udělala na čtvrtek večer pizzu s kozím sýrem (naši oblíbenou), což navíc koresponduje i s tím, že na Šavuot se do Chrámu přinášel i jinak zapovězený kynutý chléb (chamec). A když jsem tak hnětla těsto, tak jsem přemýšlela nad tím, jak málo jsem se na svátky připravila, že mi úplně utekla ta fáze těšení se, plánování, příprav. Nevím, jestli je to spojené víc s tím, že moje pozornost je hlavně soustředěná na Šmuliho a nebo touhle divnou dobou.

Noční studium bylo spíš symbolické, s Elim jsme prošli a prodiskutovali podklady, které dali k dispozici organizátoři kurzů TaShma na jeden z jejich sminářů, který se konal už asi před půl rokem. Tématem byl trest smrti, což tedy není úplně veselé téma, ale skvěle ilustruje vynalézavost talmudických rabínů, kteří na jednu stranu nezpochybňují autoritu psané Tóry, která tento trest předepisuje za určitá vážná provinění, ale na druhou stranu nemají nejmenší chuť tento trest aplikovat v praxi.

Na páteční večeři jsem nám udělala sýrové borekas (burek, já je dělám z listového těsta ve tvaru trojúhelníku), na rozdíl od Blu Greenberg se nedomníváme, že bez kuřecí polévky není šabat a jedno masité jídlo během šabatu nám úplně stačí.

Teď nás čeká dlouhá sváteční pauza (a nějaký ten post) až do Vysokých svátků. Snad bude příští rok snadnější, než ten letošní, i když tomu moc nenapovídá...