Dnešní parašat Ree začíná známým, slavnostním a velmi vážným prohlášením: „Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení: požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám dnes přikazuji, a zlořečení, když nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha…“. A takhle jednoduše se máme rozhodovat v různých oblastech života a podle toho sklízet kyselé nebo sladké plody Božího požehnání či zlořečení.
Nikdy nezapomenu na jednu přednášku o manželství. K mladým manželům, a to i těm potencionálním, promlouval odborník a začal netradičně: Manželství je práce! Zapomeňte na romantické představy a žijte v realitě, aby vaše manželství bylo kvalitní a něco vydrželo. Pointou samozřejmě bylo, že normální součástí manželství je i ta spousta práce, která musí být v jeho rámci vykonána. A nelze si myslet, že to jeden, i když třeba nadšenec, potáhne, a druhý se bude vézt. Jestli chceme vytvářet rodinu, nemůžeme myslet jen na sebe i v tomhle čistě pracovně manželském ohledu. Byla by to stejná naivita a hloupost, jako si sobecky myslet, že všechny peníze světa tu jsou jen pro mě. A o tom je dnešní draša.
Kdysi jsem objevil knížku rabiho Niltona Bondera: Kabala peněz. Líbila se mi natolik, že jsem říkal tehdejšímu předsedovi židovské obce, že by z ní byla pěkná přednáška. Ten se tenkrát zděsil, že to bude jen podněcovat ty antisemitské stereotypy o Židech a penězích. Ale byla to skutečně kniha o etice v podnikání, vycházející z přikázání Tóry – všem ji vřele doporučuji.
A teď už k té praxi: „Dávej mu (potřebnému bratrovi) štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát.“ (Devarim 15,10) Proč se v tomto verši to slovo o dávání opakuje? Má nám to ukázat, že bychom měli dávat potřebným mnohokrát. Je lepší dát menší sumu stokrát, než dát stejnou sumu naráz – protože když někdo dává opakovaně, zvykne si dávat, nebude to pro něj problém.
A proč dávat? Jednak je to přirozené milosrdenství a většina lidí nad tím složitě nepřemýšlí. Ale je tu i hrozba, že lakomý člověk může upadnout do určité formy modlářství. Bude říkat: Jen já jsem vynaložil svou práci a genialitu svého úžasného mozku a tak jsem se domohl takového jmění. Proč bych já měl někomu rozdávat? Nevěří, že je to Bůh, který mu dopřál to bohatství a je to, jako by sloužil modlám a zapřel Boha.
Píše se tu: „Dej mu, a dáváš-li, nedávej s nechutí, protože právě za to bude Hospodin, tvůj Bůh žehnat tobě a veškerému tvému dílu a všemu, na co sáhneš“ (15,10) – „proto – kvůli těmto věcem“. To znamená i to, že svět se točí v určitém koloběhu; dnes je bohatý ten, zítra zase někdo jiný (to se dozvídáme z midraše, kvůli podobnosti slova „biglal“= protože, a „galgal“= koloběh). Bohatý člověk by tedy měl dbát na to, aby byl k chudákovi štědrý, jinak se může stát, že Hospodin ten koloběh převrátí a boháč zchudne a z chudáka se stane boháč.
Rabi Chija řekl své ženě: „Pokud ke dveřím přijde žebrák, dejte mu okamžitě chléb, protože pokud naše děti, Bože chraň, zchudnou a půjdou ode dveří ke dveřím, tak jim bude hned dáno.“
Jeho žena se naježila a zeptala: „Proč se rouháš, proklínáš snad své děti?“
Rabi Chija odpověděl: „Svět je koloběh. Dnes je chudý ten, zítra zase jiný.“
O dnešním verši: „Nezatvrzujte své srdce“ naši moudří píšou, že pokud něco dáváme chudákovi, máme s ním vlídně mluvit. Máme zdvořile mluvit s žebrákem, i když zrovna nemáme peníze, které bychom mu mohli dát. Když ale peníze máme, čteme: „nezavírejte ruku před ním“ (15,7).
A jak dávat? Samozřejmě lepší je v soukromí, aby se chudák necítil ponížený. Rabín Janai jednou viděl bohatého muže dávat chudákovi na ulici peníze před všemi lidmi. Rabín Janai mu řekl: „Bylo by lepší, kdybys mu nedal vůbec nic, než abys mu dal a ponížil ho.“ Přitom jsem si hned vzpomněl na jednoho našeho politika, který před kamerami v metru rozdával pětitisícovky chudákům a bavil se tím, jak se tváří zaskočeně…
Ještě k tomu jak dávat: „Poskytni mu dostatečnou půjčku podle toho, kolik ve svém nedostatku potřebuje.“ (15,8) Musíme být pozorní k tomu, co takovému člověku chybí. Nejsme ale povinni z něj udělat boháče. „To, co mu chybí“ - pokud to potřebuje, rabíni radí třeba i najmout koně, případně mu pomoci i k manželce.
A ještě nakonec: nenaletíme občas při našem dobráctví nějakým podvodníkům? Jistěže, a nebudeme první ani poslední. Mar Ukva měl ve své ulici chudáka, kterému každý pátek posílal čtyři zlaté. Jednou je poslal po své manželce. Když se k Mar Ukvovi vrátila, řekla mu: „Ten údajný chudák je podvodník! Je bohatý a chudobu předstírá, aby dostával milodary. Slyšela jsem, jak se ho ptali: „Chceš jídlo naservírovat na stříbře nebo na zlatě?“
Rabi Eliezer říká: Musíme poděkovat těm podvodníkům, kteří předstírají, že jsou chudí. Protože víme, že existují podvody, nehřešíme, když někdy přijde chudák a my mu nic nedáme v domnění, že může být podvodník. PŘESTO by se člověk měl postarat o to, aby skutečný chudák milodar opravdu dostal.
Zkrátka, máme používat rozum i v těchto situacích. Není řešením rozdat vše a vyrobit chudáka ze sebe, tím se nic nevyřeší. Druhým extrémem ovšem je mít výmluvu pro každou příležitost a být tím nekonečným sobcem, který pokouší kolo osudu jak v manželství, tak i v širší společnosti.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire