Avi: Parašat Lech Lecha (Berešit 12,1-17,27)

   Dnešní parašat Lech Lecha je o tom, jak Avram ve svých sedmdesáti pěti letech uposlechl Boží výzvu: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu“ (Berešit 12,1).

  Jak asi proběhlo to oslovení Avrama, přemýšleli jste někdy o tom? Nějaká přímá linka, červený telefon se rozdrnčel? Co ho dovedlo až k tomu, že se v tak pokročilém věku rozhodl udělat tak radikální krok? Král Šalomonoun říká: „Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle“ (Přísloví 13,20). Tento verš nás učí, že lidé by se měli držet poblíž lidí moudrých a zbožných a udržovat si odstup od lidí zlých. Kdo měl někdy tu pochybnou čest sledovat internetové debaty na jakékoli téma, jistě si všimnul lidí rázných, kteří mají ve všem jasno, protože oni používají, jak sami říkají, ten svůj selský rozum. Vzdělání zjevně považují za něco, co by jejich přirozenou genialitu vážně narušilo. Vysoká škola života, tak hrdě označují své dosažené vzdělání. Většinou jsou to takoví ti vlastenci s českou vlajkou na profilovce a v tričku s Putinem. Jaký význam má debata s někým, kdo má takhle jasno? Tóra nás před nimi varuje a doporučuje distanc od takových lidí. Člověk, který se drží moudrého, má neustále na paměti Boží přítomnost, zatímco ten, kdo má blízko ke zlému člověku, na Boha zapomíná a nakonec napodobuje skutky zlého člověka, jak se říká: „Běda zlému člověku, běda i jeho sousedovi“. Avram chtěl dodržovat Tóru a správně sloužit Hospodinu. Gemara nám říká, že Avram naplnil celou Tóru jednoduše tím,, že se řídil tím, co mu říkal rozum – tenkrát ještě samozřejmě Tóra nebyla v té formě jako ji máme k dispozici ke studiu dnes. Ale to základní chápal velice dobře: když mu Bůh řekl, že má odejít ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce – věděl, že to je proto, že jsou zlí.

  Tohle Avramovo vymezení se vůči nejbližšímu okolí  jistě nebylo jednoduché, natož samotný jeho věk – sedmdesát pět let! A přesto: „Avram šel, jak mu Hospodin přikázal“ (Berešit 12,4). Midraš říká, že tento jeho postoj Bůh ocenil a slíbil, že jeden z jeho potomků se stane zachráncem Židů. To se týká královny Ester, které bylo údajně sedmdesát pět let, když byla odvezena ke králi Achašveróšovi. Proto se jí říkalo Hadasa, což v číselné hodnotě písmen odpovídá cifře 75. Trošku tím tento midraš nabourává moje dosavadní představy o krásné Ester a celém příběhu a začíná mi úplně jinak pracovat fantazie (například Ester – jako mistryně světa v líčení, nebo: senioři byli vždycky cool a že král Achašveróš asi fakt nikdy nevystřízlivěl). Ale jistě jde především o poselství textu, který nám má něco říct. Vždyť se i Avraham dočkal vytouženého dítěte ve sto letech a Sára v době, kdy jí už ustal její ženský běh.

  S něčím takovým už můžeme počítat jen jako s mimořádným Božím požehnáním, kdy se začínají dít zázraky. Ale ani ty zázraky nepřicházejí samy od sebe. Než se Abrahámovic dočkali Izáka, Bůh jim požehnal a změnil jejich jména. Z Avrama a Sáraj se stali Avraham a Sára, ke každému jménu jim Bůh přidal na konci písmenko „hej“. To písmeno má v hebrejštině rozšiřující význam. Však se taky dlouho bezdětný stařec Avram měl stát a taky se stal otcem množství národů.

  A to požehnání přišlo proto, že se jednak dokázali rozejít se zlem, ale také zároveň nikdy nemysleli jen sami na sebe. Už když vycházeli z Cháranu, nemluví se tu jenom o odcházející rodině, ale i o duších, které získali v Cháranu. Ty, co vyznávali stejné hodnoty, tam neponechali jejich osudu, vzali je s sebou, mezi sebe, postarali se o ně. A tohle je něco, co Avrahama symbolizuje. I ten jeho stan, ve kterém vždycky s radostí vítal všechny hosty, měl údajně otevřené vchody do všech stran. Aby se snad nestalo, že by mu unikla ta čest přivítat dalšího hosta…  Ostatně Avraham vždycky symbolizoval v kabalistickém stromu života sefíru Chesed, která představuje aktivní emoci milosti, lásky. Tam se nemohlo stát, že by v dálce zahlédl poutníky, rychle ten svůj stan uzavřel, utěsnil, a ještě předtím vyvěsil českou vlaječku… Do jeho stanu by takhle nikdy nepřišli hosté, ze kterých se nakonec vyklubali andělé. Ta otevřenost znamenala budoucnost, uzavřenost by znamenala konec. A kdyby se Ester rozhodla myslet jen sama na sebe, jak by to dopadlo?

  A ještě nakonec, abych nevzbudil dojem, že mám něco proti lidem, kteří nemají nějaké vzdělání, dám na závěr citát rabiho Árona z Karlinu: „Sejdou-li se dohromady chasidé, pak nechť studují Zohar, neboť v něm jsou skryta tajemství stvoření i doby poslední. Nejsou-li toho schopni, pak ať si otevřou Talmud a věnují se společně jedné stránce v něm; tak dojdou až k mudrcům a soudcům. Jestliže je pro ně těžké i to, pak nechť čtou Tóru, pramen všech pravd. Nerozumějí-li dobře svatému jazyku, pak nechť si vyprávějí chasidské příběhy. A nemohou-li je vyprávět či jim naslouchat, nu, pak ať se vzájemně milují.“

  Tak jen abychom aspoň toho posledního byli vždycky schopni.