Multidenominační víkend v Čechách

Uplynulý víkend jsme s mým milým strávili v ČR. Rozhodla jsem se spojit příjemné s užitečným (jen se pořád nemůžu rozhodnout, co bylo to příjemné a co to užitečné) a představit Eliho doma a oslavit Roš hašana v Čechách, i když jsme neměli tolik dovolené, abychom mohli v Praze zůstat po oba dva dny svátku (jak bychom správně měli, protože během svátků platí s drobnými výjimkami stejná pravidla jako pro šabat a cestování je tedy zakázáno). Původní plán byl takový, že Roš hašana oslavíme spolu s Bejt Simcha v Pinkasově synagoze (na jejích zdech jsou napsána jména všech českých židů zavražděných během šoa a je to tedy velmi působivý prostor pro tak významné svátky). Ale chybou v komunikaci se ukázalo, že Bejt Simcha pořádá bohoslužbu v Pinkasově synagoze až na druhý den svátku (tedy v pondělí večer a v úterý ráno) a my se museli do Štrasburku vracet v pondělí odpoledne. takže nakonec jsme do Bejt Simcha zavítali jen v pátek večer na kabalat šabat (večerní bohoslužbu zahajující šabat, spojenou s posezením a popovídáním) a na neděli večer a pondělí ráno šli do konzervativí komunity Masorti. A v neděli večer si dali večeři v restauraci Šalom (restaurace pražské židovské obce, sváteční jídla je třeba objednat a zaplatit předem, protože o šabatu a svátcích je zakázáno manipulovat s penězi). Večeři vedl (nebo se o to alespoň snažil, většina účastníků (my taky) mu nevěnovala moc pozornost a bavila se mezi sebou) rabi Sidon (který je ortodoxní) a po simanim, salátu, gefilte fiš, polévce, kachně se zelím a knedlíky a medové buchtě jsme byli tak přežraní, že jsme ještě museli na procházku noční Prahou :-)
V úterý ráno jsem už sama zašla na ranní bohoslužbu druhého dne Roš hašana a s údivem zjistila, jak moc jsem si tady za ten rok zvykla. Vloni jsem přijela asi 5 dní před Roš hašana, byla tu cizí, francouzsky jsem neuměla, hebrejsky jsem skoro číst neuměla a vlastně jsem moc nevěděla, co od rošhašanové bohoslužby čekat. Letos už francouzsky celkem rozumím (s mluvením je to o dost horší), hebrejsky číst zvládám (i když to pořád není perfektní), znám ostatní členy komunity a vím, co a jak. A jsem počítána do minjanu! Jsem zvědavá, jak bude tohle bilancování vypadat příští rok :-)

Tak a teď vysvětlivky:
Šoa znamená v hebrejštině zničení a je to termín používaný místo  pojmu holokaust. Holokaust totiž v původním slova smylu znamená zápalnou celooběť a to některé lidi (jako třeba mě) dráždí. Zastánci termínu holokaust argumentují tím, že v angličtině původní význam slova vymizel a nyní to znamená jen a pouze naprosté zničení.
Multidenominační víkend-název jsem zvolila proto, že jsme během tří dnů navštívili reformní, konzervativní i ortodoxní komunitu (pravda, s ortodoxními jsme měli jen tu večeři).
Simanim-symbolická jídla na Roš hašana, nejznámější je jablko namočené v medu (aby nadcházející rok byl sladký), ale je jich mnohem víc (mrkev, pórek, granátové jablko, ryba, datle...)
Gefilte fiš-v původním významu nadívaná ryba, dneska jsou to rybí knedlíčky (mleté rybí maso, vejce, strouhanka, koření) uvařené ve vývaru, s křenem vynikající!
Minjan-čtení z Tóry a pronášení některých modliteb je možné jen v přítomnosti deseti dospělých (chlapci starší 13 let, u dívek dospělost začíná den po 12. narozeninách) židů (v ortodoxii mužů, v konzervativních a reformních obcí mužů a žen) a toto společenství se nazývá minjan. Obzvlášť pro malé obce je často problém, aby se dostatečný počet "počitatelných" židů sešel. je to fakt dobrý pocit, být po konverzi konečně do počtu!