Jak fungují židovské obce

Židovství nemá žádnou centrální autoritu, jako mají třeba katolíci papeže, a každá komunita je samosprávnou jednotkou. Autoritou je Tóra a Talmud a lidé, kteří je znají, jsou schopní je intepretovat a ostatní jejich interpretaci uznávají jako správnou-tedy rabíni, v ideálním případě. A protože co dva židé, to minimálně tři názory, ani v názoru na intepretace a učení takových velikánů jako byl Rambam (Moše ben Maimon), Josef Karo nebo relativně nedávno zesnulý Moše Feinstein nepanuje mezi židy, a to ani těmi ortodoxními, naprostá shoda.

Židovská obec je řízená správní radou (předsednictvem, výborem, nebo jakkoliv tomu chcete říkat), která spravuje finance obce, najímá a platí rabína, chazana (kantora), financuje provoz synagogy, hřbitova a mikve, má-li je, a zajištuje židovské vzdělávání pro děti. A samozřejmě také pravidelné bohoslužby (a k těm je potřeba, jak už jsem psala jinde-minjan, tedy aby členové obce do synagogy také chodili). Rabín je zaměstnancem obce a obec tedy vybírá takového rabína, který je názorově blízký obci. Reformní obec nenajme ultraortodoxního rabína a naopak. Pro základní fungování obce není ovšem rabín nezbytně nutný a mnoho menších obcí najímá rabína pouze na významné svátky a nebo jen na částečný úvazek (jako to máme tady ve Štrasburku). Rabín tradičně zastával funkci toho, kdo interpretoval Tóru a byl schopný odpovídat na otázky svých souvěrců (často velmi praktické otázky ohledně kašrutu, rituální čistoty a také řešil spory). Neměla-li obec učitele, zastával často také tuto funkci, vzdělával děti a i dospělé. V dnešní době, kdy praktických otázek na kašrut a podobně významně ubylo a civilní spory řeší soudy, je těžištěm práce rabína hlavně vzdělávání dětí i dospělých, případně zájemců o konverzi, a sociální práce-navštěvování nemocných a psychická podpora těm, kdo ji potřebují. V některých komunitách také vedou bohoslužby, i když tato práce tradičně patří chazanům (kantorům)-tedy někomu, kdo umí vést bohoslužbu a navíc má hezký hlas, takže je radost ho poslouchat. Pro lepší představu, co dělá reformní rabín, doporučuju rozhovor s mým kamarádem Davidem Maxou, který momentálně studuje rabínskou školu v Berlíně (Maskil 5775-11).

A něco na odlehčení:

Jedna židovská obec najímá nového rabína na základě písemného doporučení od jiné židovské obce, v němž stálo: "Rabi Finkelstein je jako král Šalamoun, jako Mojžíš, jako Bůh sám." Za týden nato volá předseda obce předsedovi té bývalé rabínovy obce: "Vy prolhanci. Vy podvodníci. Jak jste mohli dát tomuhle parchantovi takové doporučení?" "Jaképak lhaní," odpovídá druhý předseda. "Šalamoun měl taky třista žen. Mojžíš taky koktal. A Bůh se taky nikdy v chrámu neukázal."

Rabíni také zasedají v rabínských soudech (bejt din), které v dnešní době řeší  hlavně konverze a náboženské rozvody, košer certifikace a jen výjimečně i civilní spory (ovšem jen za předpokladu, že obě strany sporu akceptují autoritu bejt dinu, což se nestává). Bejt din obvykle tvoří tři rabíni, ale je možné udělat bejt din, kde bude jen jeden rabín a dva členové obce, kteří mají dobré židovské vzdělání.

První věc, kterou nově vznikající obec musí pořídit, je pozemek pro židovský hřbitov. Řádné pohřbení mrtvých je důležitá micva a místo posledního odpočinku musí být majetkem obce (stejně jako Abrahám koupil jeskyni Machpela, aby pohřbil svou ženu Sáru). Následuje mikve (jako mikve lze použít i některá jezera, moře nebo řeky, ale v zimě to není úplně nejpohodlnější), která je hlavně v ortodoxním judaismu stále velmi důležitá. Je-li v místě více židovských obcí, mohou se samozřejmě dohodnout (a obvykle se dohodnou) na společném užívání hřbitova a mikve. Teprve poté je budována synagoga, do té doby se obec schází v nějaké provizorní modlitebně, i kdyby to měl být obývací pokoj někoho z členů obce. Přesně takhle vznikaly obce v minulosti a takhle vznikají i dnes. Obce jsou samozřejmě financovány svými členy. Někde mají příspěvek od státu a někde ne. Tady v Alsasku, kde na rozdíl od zbytku Francie nebyla provedena odluka církve od státu, dostávají příspěvek od státu obce, které patří pod konzistoř (instituce vzniklá za Napoleona). Pod konzistoř patří tradicionalistické a většina ortodoxních obcí, ale nepatříme pod ni my, jako obec reformní a nepatří tam ani Chabad, jakožto obec chasidská ortodoxní. Takže od státu nemáme ani euro. A vzhledem k tomu, že většina naší členské základny není nijak extra bohatá, nevypadá to, že bychom se v dohledné době zmohli na stavbu vlastní synagogy. Zatím využíváme prostory pronajaté od spřátelených protestantů. Mikve nemáme, jediná reformní je v Paříži a pro účely obce stačí, k pohřbívání používáme židovskou část městského hřbitova. Ale je zajištěná výuka dětí i dospělých, pravidelné bohoslužby, které v době rabínovy nepřítomnosti vede chazan, který je operní zpěvák. A pořád spekulujeme, zda bychom nezvládli rabína platit na plný úvazek...