Asi čtrnáct dní předem jsem obeslala známé tady v UJLS, abychom dali dohromady minjan. Bez minjanu se totiž z Tóry (ze svitku) nečte. Nemálo těch, na které jsem spoléhala, se omluvila, že nebudou ve Štrasburku a tak jsem do poslední chvíle nevěděla, zda se vůbec sejdeme.Eli objednal v košer pekařství nějaké občerstvení a dvě chaly, já jsem koupila víno a vyrobila bramborový salát a v pátek večer jsme všechno donesli do synagogy, abychom tohle už v sobotu ráno nemuseli řešit.
V sobotu ráno jsme přišli do synagogy trochu s předstihem, abychom prostřeli stoly a v 10 hodin jsme začali. Ranní šabatová (i všednodenní) bohoslužba začíná nejdřív takovou duchovní a duševní rozcvičkou (birkat ha-šachar a psukej de-zimra), která má i druhotnou funkci jako čas, kdy čekáme na minjan. Na tuhle část bohoslužby totiž potřeba není a tak ti, kteří ráno měli problém vylézt z postele, mají nějakou časovou rezervu. Minjan se sešel asi 15 minut po začátku a mohlo se pokračovat podle plánu-Šema Jisrael s příslušnými požehnáními, Amida a Kadiš. A teď už se mohlo přistoupit k hlavnímu bodu programu-samotnému čtení. Svitek Tóry je nejdřív obřadně vyjmutý z Aronu a procesím kolem celé synagogy (aby měli účastníci možnost Tóru políbit-ne, že by se na ni vrhali a začali ji ocicmávat, ale buď se jejího pláště dotknou prsty, hřbetem modlitební knihy, nebo cicit a ty pak políbí. Je to samozřejmě nepovinné). Já jsem dostala tu poctu, že jsem Tóru v procesí nesla-Tóra váží několik kilogramů a jak jsem už psala jinde, nesmí spadnout na zem. Nespadla!
Poté Tóře svlékneme kabátek a všechny ozdoby a odmotáme pruh látky, kterým je omotaná, aby se nerozvinula. Rabín najde místo, odkud se bude číst a může se začít. O šabatu je čtení rozdělené na 7 částí (alijot) a protože jsem měla připravené čtení prvních dvou alijot, tak jsem byla vyvolaná jako první. Vyvolaný řekne příslušná požehnání před čtením a jde se na to. První aliju jsem zvládla celkem dobře, protože jsem ji přeci jen měla v paměti víc zarytou a tak jsem dokázala víceméně sledovat text ve svitku (jak jsem psala jinde-text ve svitku je bez jakýchkoliv znamének-samohlásek a kantilace, takže buď si ji ten, kdo čte, zapamatuje a nebo dokáže synchronizovaně koukat do svitku a vedle ležícího Chumaše-ideální by bylo mít oči jako chameleon). Po čtení se opět řekne požehnání a pak jsem dostala od rabína požehnání já (taková požehnání se dávají při mimořádných příležitostech). Následují gratulace a potřásání rukou (z tohoto momentu si moc nepamatuju, adrenalin vykonal svoje). Pak byl k Tóře vyvolán další a já četla jeho úsek. Tady už se projevila moje nedostatečná synchronizace a párkrát jsem se zasekla a ztratila, ale nakonec jsem dočetla. Zbylých 5 alijot četl rabín a já jsem mu vedle sledovala text v Chumaši (on už tu synchronizaci má zmáknutou).
Po čtení z Tóry se ještě čte příslušná pasáž z Proroků (Haftara), pak se Tóra zase uloží do Aronu, následují krátké modlitby za uzdravení nemocných, za kongregaci, za stát Izrael a za Francii (ta pochází z dob Napoleona Bonaparta), pak Alejnu a Kadiš truchlícího pozůstalého a je konec. Tedy konec bohoslužby jako takové, nicméně po bohoslužbě následuje kiduš-požehná se víno a chleba a pak se všichni vrhnou na občerstvení. Je to příležitost si popovídat, než se zase všichni rozejdeme domů. Při běžných bohoslužbách je opravdu jen trošku vína a chleba (chaly), ale při takových příležitostech, jako byla tahle, zajistí ten, koho se událost týká, trochu lepší pohoštění. Obzvlášť veselé a velké bývají oslavy bar a bat micva.
Večer jsem od Eliho dostala dárek-knihu "Why Aren´t Jewish Women Circumcised? Gender and Covenant in Judaism" (Proč nejsou židovské ženy obřezány? Gender a smlouva v judaismu-autor řeší, proč pro ženy neexistuje žádný ekvivalent mužské obřízky a co tedy dělá žida židem, v žádném případě neříká ani nenaznačuje, že by se snad ženy obřezávat měly!). No a já si dneska koupila jinou knihu-tikun korim. To je kniha, kde je text Tóry tak, jak je v Chumaši-tedy se všemi značkami potřebnými pro správné čtení, a současně také text tak, jak potom vypadá ve svitku. Na fotce je zrovna ta část, kterou jsem včera četla.
Tak teď už nezbývá než věřit, že každé další čtení bude jen lepší. Kromě toho v Liberci jsem se dohodla s rabínem tady, že na každou bohoslužbu, kdy tady bude (t.j. jednou za 14 dní) si připravím první dvě alijot, protože se tohle chci naučit, ale bez nějakého tlaku to prostě nejde :-)
Vysvětlivky:
Šema Jisrael: Slyš Izraeli, o které jsem už psala jinde, v liturgii jsou k němu připojená ještě 3 požehnání (stvoření, vyvolení, vykoupení)-2 se říkají před Šema a jedno po něm
Amida: Modlitba osmnácti požehnání (i když jich ve skutečnosti obsahuje 19), o šabatu se říká její zkrácená verze jen se 7 požehnáními, protože jedním požehnáním vztahujícím se k šabatu nahradíme 13 všednodenních, které obsahují "pracovní záležitosti" a o šabatu se nepracuje. Amida se recituje vestoje.
Kadiš: lidé si ho spojují výhradně s modlitbou za mrtvé, ale to není jeho jediná funkce a podoba, ve skutečnosti se v něm o smrti vůbec nemluví, naopak oslavuje Boha. V liturgii také odděluje jednotlivé části bohoslužby. Říká s vestoje.
Aron, Aron ha-kodeš-schránka na Tóru
cicit-třásně na čtyřech rozích talitu
chumaš-Tóra v knižní podobě
Alejnu-když se dojde k Alejnu, je konec bohoslužby už na dohled! První odstavec hovoří specificky o židovské povinnosti chválit Boha a druhý odstavec říká, že to ale není jen náš Bůh, ale celého světa. Původní verze byla hodně kontroverzní, postupem staletí byly provedeny různé zásahy-i v ortodoxní verzi, naše reformní verze je zcela bez ostrých hran. Alejnu se recituje vestoje.
kiduš-základ slova je stejný jako u slova kadiš a znamená to posvěcení, v tomto případě požehnání nad vínem a nad chlebem. Probíhá následovně: protože normálně má cheba v požehnáních prioritu nad vínem, musí být zakrytý. Všichni dostanou trochu vína a ten kdo kiduš vede, odříká/odzpívá požehnání, ostatní odpoví "amen" a napijí se. Pak si jde ten, kdo bude dělat požehnání nad chlebem, rituálně umýt ruce (eventuálně jdou všichni, záleží na lokálních zvyklostech a míře ortodoxnosti), odkryje chaly, pronese požehnání, nakrájí/natrhá chalu na příslušný počet kusů, posolí je, sám si vezme a pak nabídne ostatním. Od umytí rukou až do snědení sousta chaly se nemluví.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire