Judaismus, křesťanství a islám (3.)

Tak dneska o islámu. Žádného muslima osobně neznám, takže tenhle text nemám s kým konzultovat, případné komentáře v diskuzi jsou vítány! A Jendovi opět děkuji za poznámky týkající se křesťanství.

Pokud tomu správně rozumím, tak podstatou islámu je podrobení se Boží (Alláhově) vůli a tak je islám ze tří monoteistických náboženství nejvíc fatalistický. Muslimové věří, že Korán obsahuje jediné pravé zjevení Boží vůle, s tím, že starší verze uctívání téhož Boha (tj. judaismus a křesťanství) pokroutily toto zjevení (prostě jsme si to špatně vyložili), ale náš pohled má být respektován. K tomu zjevení bych ráda podotkla, že zatímco židé trvají na tom, že zjevení bylo kolektivní-tedy že všichni ti, kdo vyšli z Egypta (a také “ti, kdo dnes zde nejsou “ Dt .29:14- ať už tím myslíme,budoucí generace vychované v tradici, a nebo v mystickém smyslu všechny židovské duše a tedy i konvertity) slyšeli slovo Boží a souhlasili se smlouvou (naase ve-nišma “učiníme a vyslechneme” Ex. 24:7), kterou pak Mojžíš následujících 40 let piloval a jak se píše na konci Deuteronomia (34:10) “A již nikdy nepovstal v Jisraeli takový prorok jako Moše...” (z čehož jasně vyplývá, proč židé pro sebe neuznali Mohameda a jeho zjevení). V křesťanství byli ti, kdo zapisovali  Nový zákon, vedeni přímo Duchem svatým (který je, podle křesťanského učení součástí trojjediného Boha) a nebo, podle protestantského vnímání, jde o historické svědectví. Islám tvrdí, že Korán je slovo Boží, které Bůh nadiktoval Mohamedovi prostřednictvím archanděla Gabriela.

Korán, stejně jako Tóra (Nový zákon se většinou odvolává na Tóru a jen se snaží vymezit, jakým způsobem k ní přistupovat) se zabývá nejen náboženskými otázkami, ale také právem a celým životem věřícího, s tím rozdílem, že Tóra linkuje život židům a po ostatních žádá dodržování jen několik základních pravidel, islám je náboženství misijní a jeho ideálem je celé lidstvo konvertované k islámu a v různých dobách a různých kulturách je tohoto ideálu dosahováno různě-někdy vítězí přesvědčování a vlastní příklad, jindy meč a semtex. Muslimové nejsou jednotní a v žádném případě nelze tvrdit, že všichni touží islamizovat zbytek světa ohněm a mečem (a dozajista většina ani nijak nehoří pro misijní činnost jako takovou). I křesťanství si tímhle obdobím prošlo a z odstupu můžeme vidět, že začasté byly motivy křižáků a conquistadorů spíš zištné. Misionáři působící později v odlehlých zemích už pak násilí nepoužívali (byť jisté formy nátlaku někdy ano-ale aspoň něco nabízeli na oplátku-vzdělání a další vymoženosti západní civilizace). Mimochodem i v židovství najdeme jednu epizodu, kdy Jan Hyrkán z rodu Hasmonejců dobyl Idumeu někdy kolem roku 125 před občanským letopočtem a násilím obrátil Idumejce na židovství (nutno podotknout, že farizejové proti tomu protestovali). Že to nebyl dobrý nápad se ukázalo celkem zakrátko po sérii bratrovražedných válek o trůn, které skončily tak, že v Judei začal vládnout v roce 40 před občanským letopočtem Idumejec Herodes, časem přezdívaný Veliký a nebo taky Ukrutný. Každopádně to bylo překročení zákazu daného Tórou, konvertovat se má jen z přesvědčení (mimochodem, velké diskuse se stále mezi rabíny vedou na téma konverze za účelem sňatku s židem a panuje shoda v tom, že sňatek nemá být JEDINÝM motivem pro konverzi).

Častou poznámkou těch, kdo četli Korán i Tóru (obvykle ovšem ve verzi Starý zákon) je, že kamenování a další barbarské tresty předepisují obě. Proč tedy židé už 2000 let nekamenují, neupalují, nestínají a neškrtí? Odsouzení nevinného k trestu smrti je totiž vražda a tak rabíni vypracovali velmi složitý system dokazování (například nutnost dvou svědků, kteří byli na místě, když se viník chystal spáchat hřích trestaný smrtí, a kteří ho varovali, že to, co se chystá spáchat je trestáno smrtí a pak ho oba viděli, když tuto činnost započal), který měl justičnímu omylu bránit a ve svém důsledku vedl k tomu, že trest smrti byl aplikován jen zřídka a po roce 70 (někdo říká už 30) občanského letopočtu se přestal provádět úplně.

Jak říká Talmud (Makot 1:10): Sanhedrin (rabínský soud složený ze 72 rabínů), který odsoudí k smrti člověka jednou za 7 let je nazýván vražedným. Rabi Eliezer ben Azarja prodloužil tuto dobu na 70 let. Rabi Akiva a rabi Tarfon říkají: “Kdybychom my byli členy Sanhedrinu, nikdo by nebyl odsouzen k smrti.” Rabi Šimon ben Gamliel říká: “Tím by rozmnožili prolévání krve v Izraeli.”

Pozice Talmudu je tedy taková, že trest smrti ano, ale zacházet s ním velmi, velmi opatrně.  Rambam trval na tom, že je lepší propustit tisíc viníků, než popravit jednoho nevinného a že cokoliv jiného, než naprostá jistota v otázce viny, vede na šikmou plochu, kdy k odsouzení bude stačit slabší a slabší důkaz a to povede k totální erozi práva a spravedlnosti.  V současném Izraeli je trest smrti povolen, ale neprovádí se, jediný, kdo byl odsouzen civilním soudem k trestu smrti a také následně popraven, byl Adolf Eichmann.

V islámu také existují právní předpisy, jak zabránit justičnímu omylu, ale zda je jimi trest smrti potlačen (protože nežijeme v ideálním světě a neexistuje naprostá jistota o vině a nevině) a nebo naopak tvrdě uplatňován, to závisí na tom, jaká interpretace Koránu  převládne a zda je náboženství přímo propojené se státní mocí, nebo ne. Existuje řada zemí s většinově muslimským obyvatelstvem, kde se trest smrti neprovádí, nebo byl úplně zrušen (namátkou Turecko, Kazachstán, Maroko, Alžírsko..většinou země sekularizované, byť s demokracií to tam moc žhavé není) a na druhou stranu země, kde se provádí přesně podle nejstriktnější interpretace islámského práva šaria, jako například v Saúdské Arábii.  Ráda bych podotkla, že ekonomický úspěch Saúdské Arábie (založený na tom, že našli na svém území ropu a my ji potřebujeme) mohou někteří muslimové vnímat tak, že Alláh tento přístup k šaríi schvaluje (Saúdové prosperují=Alláh jim žehná). Navíc Saúdská Arábie sponzoruje stavbu mešit a škol po celém světě a svůj výklad Koránu tak exportuje do celého světa. Z mého pohledu je boj proti Islámskému státu po boku Saúdské Arábie vyhánění čerta ďáblem.

Chtěla jsem na tomhle příkladu ukázat toto: že jedna věc jsou tvrdé předpisy svaté knihy a druhá věc je jejich interpretace. V židovství se velmi rychle podařilo potlačit fundamentalistické čtení Tóry a rozvinout do neuvěřitelné šíře její interpretaci, Talmud, který se zabývá hlavně zákony, zaznamenává nejen většinový názor rabínů, který se stal zákonnou normou, ale i názor menšinový, abychom i v dalších generacích viděli, jak se diskuze odvíjela a od čeho se v naší diskuzi můžeme odrazit. Navíc zbořením prvního a následně druhého Chrámu byla drsně provedena odluka náboženství od státní moci, což judaismu (a jakémukoliv náboženství obecně) jen prospělo. Islám se vyvíjel jinak a fundamentalistické čtení Koránu je stále možné, byť ne jediné a rozhodně ne žádoucí, a je na muslimech, jakou cestu zvolí. V Evropě bychom tedy v první řadě měli zastavit penězovod ze Saúdské Arábie. Těžko totiž budou muslimové rozvíjet moderní interpretaci Koránu a získávat pro ni celospolečenskou podporu, pokud fundamentalisté budou přehazovat peníze vidlema, zakládat školy, mešity a získávat a podporovat další fundamentalisty. A samozřejmě také musíme trvat na tom, že na evropském území platí evropské zákony. Pro všechny a všude.

K pátečnímu teroristickému útoku v Paříži bych dodala asi tolik: frustrovaná hovada si vždycky nějakou ideologickou záštitu najdou. Byly doby, kdy frčelo znamení kříže, nacionální nebo internacionální socialismus no a teď frčí radikální islám. Křesťanství se dokázalo takových šílenců nakonec zbavit a nezbývá než věřit, že muslimové to zvládnou také (jordánský král Abdalláh se v tomto duchu vyjádřil, že poprat se s radikalizací a fanatismem části muslimů se musí muslimové v první řadě sami). V mezičase je třeba zabránit fanatikům, aby napáchali příliš velké škody a verbovali další adepty. Mimochodem, v Evropě se o tom moc nepíše, ale v Barmě se začali objevovat buddhističtí teroristé. Úplně imunní není nikdo. Ani židé, samozřejmě. A na tom, aby se z nás nestali fanatici, je třeba pracovat neustále, vyhráno není nikdy.