Už v článcích věnovaných vztahu judaismu, křesťanství a islámu jsem se zmiňověla, že židé odmítli uznat Ježíše jako Mesiáše. Takže jak to vlastně s tím Mesiášem máme?
První věc, kterou je třeba zmínit je ta, že v Tóře o nějakém Mesiáši není ani čárka. V pozdějších spisech se začíná slovo Mesiáš používat, ale ve svém původním významu-tedy pomazaný. Někdo, pomazaný na krále, kdo vyžene cizáky a znovu sjednotí Izrael a Judeu. Někdy v té době se došlo k tomu, že takový Mesiáš musí pocházet z rodu krále Davida. Hlavně prorok Izajáš dodal spoustu dalších detailů (ale to, že by se měl Mesiáš narodit z panny, to vzniklo chybou v překladu). Kolem přelomu letopočtu to v Judeji vřelo a těch, kdo na Mesiáše netrpělivě čekali, bylo hodně a tak není divu, že nemálo z nich vkládalo naděje do Ježíše. Jenže Ježíš zemřel a nic se nezměnilo (do jaké míry Ježíš vyhovoval prorockým požadavkům lze dlouze diskutovat), křesťané se s tímto problémem vypořádali po svém, ostatní čekali dál. Do toho došlo k první židovské válce a zničení jeruzalémského Chrámu. V takových chvílích lidé obvykle nějakého spasitele vyhlíží velmi intenzivně. V roce 132 vypuklo povstání (druhá židovská válka) vedené Šimonem bar Kochbou (bar Kochba znamená syn hvězdy), i on byl považován za Mesiáše (dokonce i významným učencem rabi Akivou). Povstání bylo v roce 135 potlačeno, mnoho povstalců zmasakrováno nebo prodáno do otroctví (prý v té době došlo k nebývalému poklesu cen otroků), Jeruzalém byl srovnán se zemí (zůstala jen Zeď nářků) a na jeho místě bylo postaveno římské město Aelia Capitolina a židům tam byl zakázán vstup. Talmud pak bar Kochbu přezdívá bar Koziba (syn lži).
Na dlouhou dobu byl od Mesiášů pokoj. Rabíni různé spekulace o tom, kdy přijde a jaké to bude až přijde, potlačovali na minimum. Ale s šířením kabaly (židovské mystiky), řáděním Bohdana Chelnického a strašlivým masakrům židů v Polsku a na Ukrajině (1648-1656) vzešla z utrpení další intenzivní touha po Mesiáši. Tentokrát se jím prohlásil (už ve 22 letech!) Šabataj Cvi. Tenhle "mesiáš" napáchal hodně škod. Evidentně charismatický chlapík (dokázal strhnout davy) trpící nejspíš maniodepresivní psychózou měl dokonce vlastního proroka, Nathana z Gazy. Po prvním ohlášeném datu vykoupení (v roce 1666) se dostal do velkých problémů s tureckými úřady (vydal se dobýt Konstantinopol) a byl zatčen. Aby se z problému vysekal, konvertoval k islámu. I s tím se jeho prorok dokázal vypořádat ("musí sestoupit na samé dno, aby mohlo dojít k vykoupení") a ohlásil ještě dvě data konečného vykoupení. Nestalo se nic, samozřejmě. Někteří Šabtajovi následovníci taktéž konvertovali k islámu, někde přežívaly šabatajské sekty a zbytek židovstva se snažil tvářit, že se nikdy nic takého nestalo a že by se k něčemu takovému nikdy strhnout nedali. Zanedlouho měla takhle aféra s falešným Mesiášem dohru v podobě Jakoba Franka, který se prohlásil za reinkarnaci Šabataje Cviho. Tentokrát to skončilo tak, že se Frank nechal po oplétačkách s úřady pokřtít.
Když se objevil reformní judaismus, tak samozřejmě vyvstala i otázka, co si má takový reformní žid pod pojmem Mesiáš představit. Reformní židovství hned zpočátku osekalo z modliteb zmínky o návratu na Sion, znovuvybudování Jeruzaléma a tedy i Mesiáši, protože to má být on, kdo přivede zpět všechny židy do země zaslíbené a znovu vybuduje jeruzalémský Chrám. Místo personifikovaného Mesiáše se v reformním židovství často používá termín "mesiášská doba" tedy doba, kdy dojde k naplnění vize proroka Izajáše "Tehdy ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy. Národ proti národu nepozvedne meč, už nikdy se nebudou chystat do boje" (překlad Bible pro 21. století) bez toho, že by musel na oslu přijet pomazaný král z rodu Davidova do Jeruzaléma (dneska už se stejnak neví, kdo má v rodokmenu krále Davida a kdo ne...).
S mesiášskými vizemi jsou problémy i dneska. Jednak existuje malá část lubavičských chasidů, kteří věří, že poslední lubavičský rebe byl Mesiáš. Zbytek lubavičských chasidů na Mesiáše netrpělivě čeká a věří, že aby přišel, je potřeba přivést všechny židy k ortodoxnímu židovství (v lubavičské verzi, ideálně).
Druhá skupina těch, kdo na Mesiáše netrpělivě čekají, jsou v Izraeli ultrapravicoví náboženští sionisté, kteří pro změnu věří, že aby Mesiáš přišel, je třeba obsadit zemi Izraelskou v hranicích, o kterých hovoří Tóra. Že se tyto hranice neslučují s těm dnešními, je asi nabíledni. Tahle skupina je dost nebezpečná a začíná izraelské vládě přerůstat přes hlavu. Mimochodem je to ta samá sorta, co spáchala atentát na Jicchaka Rabina. Aby mohlo dojít k mírovému procesu s Palestinci, je třeba nejen zpacifikovat palestinské teroristy, ale i ty židovské. To, že těch palestinských je víc, vládu neomlouvá, všem je třeba měřit stejným metrem.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire