Jak je to s tou elektřinou o šábesu...

Jak už jsem jednou psala, o šabatu je zakázána jakákoliv tvůrčí práce-tedy taková, kde něco je přetvořeno v něco jiného (s výjimkou přenášení břemen, břemeno se nezmění, ale změní svoje místo). Třeba v případě vaření se syrové maso změní na uvařené-změnilo svoji podstatu (a z toho taky plyne, že co je jednou uvařené, nemůže být uvařeno znovu, tedy že znovuohřátím jídla už jeho podstatu nezměním). Dnes je jedním z nejproblematičtějších zákazů práce o šabatu zákaz používání elektřiny. Celkem bez problémů pochopitelné je to tam, kde spotřebič vykonává nějakou další práci-mlýnek na kávu (mletí), sekačka na trávu (zemědělské práce-sklízení), elektrický sporák (vaření) a tak dále...Co ale dodneška vzbuzuje velké vášně je použití elektřiny ke svícení. Abychom si dobře rozuměli-elektřinu můžeme používat, pokud danou věc zapneme před začátkem šabatu a nebo nastavíme na automatický spínač (takže lednička může bez problémů běžet celý šabat, protože je permanentně zapojená do zásuvky a nikoho nenapadne ji o šabatu vypínat a zapínat). Jenže když si rozsvítíme v obýváku, tak ten spínač sepneme. Je to práce a nebo ne? Ortodoxní židé trvají na tom, že je, a řadí do kategorie zapálení a zhasnutí ohně, což je dost přitažené za vlasy, protože v žárovce nic nehoří, jen se v ní žhaví drát (stejně tak nic nehoří v úsporkách a v LEDkách). Občasné prasknutí žárovky, kde i nějaká jiskra odlétne, se nedají počítat, protože to je práce za prvé nežádoucí a za druhé neočekávaná, leč možná (žárovka nepraskne při každém zmáčknutí vypínače) a tedy z hlediska halachy neproblematická. Eventuálně trvají na tom, že elektřina plní v tomto případě funkci jakou dříve plnil oheň a z tohoto důvodu je její použití ke svícení zakázáno. Což nejen z mého hlediska moc nefunguje, protože oheň sice produkuje světlo, ale taky teplo a hlavně při něm dochází ke spalování hmoty (přeměna), na rozdíl od svícení žárovkou. Takže ortodoxní a striktní konzervativní židy poznáte snadno podle toho, že o šabatu nepoužívají světlo. Obvykle nechávají v jedné místnosti rozsvíceno po celý šabat. Takhle to dělají jedni naši ortodoxní kamarádi a také židovská rodina, která bydlí v domě naproti. My se řídíme méně striktní interpretací, která nemá s použitím elektřiny ke svícení problém a vesele o šabatu rozsvěcíme a zhasínáme.
Jinou otázkou je ovšem vaření. O šabatu nevařím. Nic. Vůbec nic. Teď už máme všechny šabatové vychytávky, které nám umožňují si dopřát horké kafe k snídani a teplý sobotní oběd. Jsou to zleva: pomalý hrnec, ohřívací zásobník na vodu a ohřívací podnos, připojené na časový spínač.

Protože jak jsem už psala výše, co je jednou uvařené, nedá se uvařit znovu (maximálně spálit, což je ovšem dost nežádoucí přeměna). Pomalý hrnec používám na páteční večeři-ráno do něj naházím všechny suroviny, přes den se jídlo uvaří a před začátkem šabatu ho přepnu na udržování teploty jídla. Ohřívací podnos používám na sobotní oběd, kdy dopoledne před odchodem do synagogy vyndám hrnce z ledničky, položím je na podnos a ten se v nastavenou dobu zapne a jídlo ohřeje. Jen je třeba správně nastavit časovač, aby jídlo bylo teplé, když chce člověk zasednout k obědu. Podnos ohřívá jen na určitou teplotu tak, aby se jídlo nespálilo.
O šabatu také nepoužíváme spotřebiče, které narušují atmosféru šabatu-počítač, mobilní telefony. Věřte mi, kontrola e-mailu je dost velký narušitel sobotního odpočinku. Z toho samého důvodu se také o šabatu nefotí, nenatáčí a podobně (i když k tomuhle tématu existuje velká diskuze, ale tu jsem zatím nečetla, myslím, že až do bar/bat micva našeho potomka nic takového řešit nebudeme). A taky neřídí auto-jednak je problémem samotné cestování (o šabatu je zakázáno cestovat a existuje samozřejmě podrobný výklad, co je a co není cestování) a druhak startování auta, kdy vznikne jiskra a dochází k hoření. Tady je to s tím rozděláváním ohně bez diskuze. Jo, rabíni musí rozumět ledasčemu...
Jediným, z hlediska halachy problematickým, spotřebičem, který používáme a kterého se neplánujeme vzdát, je náš plynový kotel, který ohřívá vodu do topení a na mytí. Spaluje plyn, což by nevadilo, protože dokud někdo neotočí kohoutkem, dělá to automaticky podle předem nastaveného termostatu. Jenže v okamžiku kdy otočíme kohoutkem teplé vody (a někdy i studené) kotel začne přihřívat další vodu-tedy my jsme původci vykonávané práce. Z hlediska halachy je to problém, ale v tomhle případě se držím reformního přístupu, který staví atmosféru šabatu nad literu zákona. Protože bez horké sprchy by pro mě šabat nebyl žádný pořádný odpočinek a požitek.

Poznámka na závěr: koho by to zajímalo (a vládne angličtinou), tady je celá tešuva (rabínské rozhodnutí, odpověď) o používání elektřiny o šabatu z hlediska konzervativního judaismu. 
Mimochodem, všechny zákazy šabatu jdou stranou v okamžiku, kdy je, nebo by mohl být ohrožen něčí život...lepší porušit jeden šabat, aby jich člověk mohl prožít ještě spoustu...
Jo a jestli se vám zdá, že jsem dost ortodoxní v nevaření a málo ortodoxní v jiných otázkách, tak se vám to nezdá. Vaření mě baví, ale vařím denně, takže je to pro mě jednoznačně práce. A o šabatu se nepracuje!