Proč jsou zakázána smíšená manželství

Jedna z prvních "vážných" otázek, kterou mi rabi Kučera položil hned poté co mě přezkoušel z obecných židovských znalostí byla, jestli si uvědomuju, že když konvertuju, musím si vzít žida. Protože bez toho moje koneverze ztrácí smysl. Odpověděla jsem mu, že tomu rozumím a že chci vychovat svoje děti jako židy, ale musím přiznat, že v té době jsem netušila, jako moc důležité to je. Koneckonců, židovství se dědí po matce, takže moje děti budou židi, ať už je budu mít s kýmkoliv. Jenže jedna věc je děti jako židy zplodit a druhá je tak vychovat. Už po pár reakcích okolí na moji konverzi mi začalo svítat, že bez židovského partnera to prostě nepůjde. Že bez něj nevybuduju opravdu židovský domov a zázemí. Naštěstí jsem potkala Eliho, který je sice také konvertita, ale v rodinné historii židovské předky má, a společně se nám daří vytvořit tradiční židovský domov a snad časem také rodinu.

Proč o tom ale píšu. Česká televize přišla s dokumentárním seriálem Dokud nás víra nerozdělí (lze ho sledovat i přes internet), o partnerských dvojicích, kde každý vyznává jiné náboženství. Jedním z účinkujících je i žid Vláďa, kterého jsem párkrát potkala v Bejt Simcha. Podle mě je to trochu pošuk, ale co už. Žije s ateistkou a jak někdo zmínil v diskuzi pod pořadem, problém není ani tak rozdílná víra, jako vzájmný nedostatek úcty a respektu mezi partnery. Každopádně dokument krásně ukazuje, jak problematické je vychovat dítě jako žida ve smíšeném svazku. Vláďovy děti nejsou z halachického hlediska židé a přestože část reformních židů v USA uznává jako židy i potomky židovského otce, pokud byli jako židé vychováni, ani tenhle parametr jeho děti nesplňují. A vychovat svoje děti podle Tóry je úkolem každého žida a židovky. Koneckonců, dvakrát denně to opakujeme v Šema: "Vštěpuj je svým synům a mluv o nich sedě ve svém domě a jda po cestě, uléhaje a vstávaje!" a "A učte jim své syny a mluvte o nich sedíce doma a kráčejíce cestou, uléhajíce a vstávajíce!" (synové jsou obecný termín pro děti a to "o nich" znamená o micvot). Tohle se prostě strašně těžko ve smíšeném manželství realizuje. Buď ten nežidovský partner akceptuje, že domácnost bude židovská a on v podstatě bude žít jako žid, jen na to nebude mít papír (což je případ maminky mého kamaráda, která nakonec po letech k židovství konvertovala, takže teď už má i ten papír). A nebo se budou dělat kompromisy, které ve výsledku neuspokojí ani jednu stranu, jak to tak vypadá (alespoň po dvou odvysílaných dílech) u Vládi. Neberu v potaz případ, že židovskému partnerovi je jeho židovství ukradené a rodina žije tak jako všechny sekulární rodiny v ČR. A jen tak na okraj je také dobré podotknout, že pokud nejsou oba nastávající manželé židé, žádný rabín v ČR je neoddá, v USA existuje část reformních rabínů, kteří jsou ochotní celebrovat smíšené sňatky, v Evropě prý možná jeden takový je ve Velké Británii, ale nevím to jistě. Takže v takový pár může mít pouze civilní svatbu, ale ne náboženskou. I reformní židovství má svoje meze.

 Na tomhle místě se můžu zmínit také o tom, jak to vlastně mají židé s manželstvím, randěním a tak. Židovství nikdy nepodporovalo celibát a oženit se a zplodit děti je micva, sex není jen prostředkem k plození dětí, ale i upevňovačem vztahu mezi manžely. Samozřejmě jistá omezení tady jsou-jednak je zakázán sex mimo manželství a v manželství také během ženiny periody. Protože je předmanželský sex zakázán, bylo a v ortodoxních kruzích, které zákaz dodržují, stále je zvykem se ženit a vdávat brzy. V ortodoxních kruzích také stále existuje osoba dohazovače (šadchen), který ve společnosti, kde  se dívky a chlapci nepotkávají ve škole, při sportu a zábavě, hraje důležitou roli. Samozřejmě dneska jsou šadchani částečně nahrazeni internetovými seznamkami, ale nevypadá to, že by měli vymizet. Pár se pak setká na dohozeném rande (někde v restauraci, kde nebudou úplně sami) a pokud jsou si sympatičtí, pokračují v randění (a pokud jsou šomer negia, pak randí, aniž by se sebe před svatbou dotkli), pokud ne, hledají dál. Podle toho, co jsem kde četla, pokud si je pár i po pár schůzkách sympatický, poměrně rychle (během 3-6 měsíců) se zasnoubí a vezme. V reformním a konzervativním judaismu už dohazověče nenajdeme, pokud tedy nepočítáme starostlivé židovské matky, jak se stalo tady jedné kamarádce, že jí jedna paní v synagoze dohazovala svého syna. No a vzhledem k tomu, že s Elim bydlíme spolu, aniž bychom byli sezdáni, tak je zřejmé, že šomer negia asi taky nejsme, že...

V židovství vždy existovala možnost rozvodu, takže pokud se při výběru seknete, cesta ven je možná. Jen v ortodoxním judaismu je problém, že stále platí, že rozvodový list (get) dává muž ženě. Takže pokud se muž nechce rozvést, je žena dost namydlená. Může se obrátit na rabínský soud (bejt din), který se může pokusit muže k rozvodu dotlačit, ale v dnešní době na to nemá moc páky. V USA sedí ve vězení několik rabínů, kteří se snažili z muže rozvod vymlátit (ne osobně, ale najali si na to nějaké silné, ale ne moc chytré...), v Izraeli prý několik odpíračů rozvodu sedí ve vězení. Ale všeobecně to moc nefunguje. Ortodoxní rabíni proto přišli s předmanželskou smlouvou, který říká, že za každý den, kdy muž ženě odmítá vydat get, musí jí zaplatit danou sumu peněz (nezanedbatelnou). Taková smlouva je pak vymahatelná i u civilního soudu a evidentně funguje jako dobrá prevence. Reformní a konzervativní židovství obvykle uznává platnost civilního rozvodu a netrvá i na rozvodu náboženském, i když ho také provádí, ale v takovém případě jsou si muž a žena rovni.

Žena, která není rozvedená před bejt dinem se samozřejmě nemůže znovu vdát a dítě, které by měla s jiným mužem je mamzer (ale pozor dítě, které se narodí neprovdané ženě mamzer není!!!). A být mamzer je dost průser, protože mamzer si nesmí vzít normálního žida, ale jedině jiného mamzera a nebo konvertitu a jeho děti jsou automaticky také mamzeři. Mnoha rabínům během staletí se tahle stigmatizace a trestání dětí za chyby rodičů moc nepozdávalo a hledali cesty, jak z toho ven (třeba když se o ženě povídalo, že má milence, ale zároveň bylo zřejmé, že spí i se svým manželem, pak dítě bylo automaticky manželovo a tedy bez problému, rabíni se také příliš nevyptávali nově přistěhovavších...). Reformní a konzervativní židé celý koncept mamzerutu zrušili, právě z toho důvodu, že trestá děti za chyby rodičů, což je v rozporu s učením Tóry. Naopak vrchní (ortodoxní až ultraortodoxní) rabinát v Izraeli začal tyto údaje shromažďovat v počítači a ničit lidem životy (kromě problému mamzerutu existuje ještě další problém a to ten, že kohen (kněží v Chrámu, dnes často odhalitelný podle příjmení Kohn, Kohen, Cohn, Cohen, Katz, Kahn...ale ne každý Kohn je automaticky kohen!) si nesmí vzít rozvedenou ženu, vdovu a konvertitku. Na to také rabinát dohlíží, v reformním a konzervativním židovství tohle opět není problém).