V neděli (respektive první den Roš chodeš-nového měsíce-byl v sobotu, ale to se v kalendáři psal ještě 30. av) začal měsíc elul, měsíc příprav na Roš hašana a Jom kipur, čas, kdy bychom se měli pomalu začít věnovat sebezpytu a usmiřování s těmi, komu jsme v uplynulém roce ublížili, abychom to do Jom kipuru všechno stihli! Sefardští židé už od prvního elulu začínají každé ráno recitovat Slichot (kajícné modlitby), aškenázští židé začínají až v neděli před Roš hašana (letoz začíná Roš hašana v neděli večer, takže samozřejmě se slichot začneme o neděli dřív, abychom na to měli celý týden). Také je zvykem během měsíce elulu každé ráno troubit na šofar (kromě šabatu). Troubí se ovšem v synagoze, doma může troubit snad jen ten, kdo bydlí na samotě u lesa. Zvuk šofaru (beraního rohu) je velmi syrový, jeho účelem nás vyburcovat k pokání, a naši sousedé by nás opravdu neměli rádi. Beztak žádný šofar doma nemáme. Zatím.
Kromě duchovní přípravy na svátky je třeba provést i přípravu praktickou. Promyslet, koho pozvat a co uvařit na seder (i Roš hašana má svůj seder se speciálními jídly), zapsat se na komunitní seder a na Jom kipur (prakticky všechny komunity mají speciální přihlášku na Vysoké svátky, protože to je doba, kdy do synagogy chodí i lidé, co se tam jinak neukážou, jak je rok dlouhý, a tak je potřeba víc "organizovat"). A protože budu letos o Roš hašana číst z Tóry, musím vypilovat čtení i kantilaci (která je na svátky jiná, než po zbytek roku).
Takže už mám zase napilno...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire