Kavana

Kavana je, jak jsem už minule naznačila, něco jako soustředěnost, pozornost zaměřená na to, co děláme, směřování mysli. Obvykle se o kavaně bavíme v případě modlitby, ale existují i další micvot, které vyžadují kavanu-tedy, že když něco dělám, tak to nedělám mimovolně, ale s jistým stupněm uvědomění.

Problém je, že v poslední době jsem ta poslední, co by mohla psát o kavaně, protože se mi myšlenky neustále rozebíhají do všech směrů a udržet pozornost alespoň na chvíli je velký problém. Takže moje momentální starost je, jaká minimální kavana je nutná pro splnění micvy. Tedy co je ten základ, na kterém se dál dá stavět. A když v Amidě dojdu k požehnání: Slyš náš hlas (Šma kolejnu), tak mě napadá, že to je modlitba za to, aby Nejvyšší poslouchal naše modlitby, i když my sami se na ně nejsme schopní soustředit a také za to, abychom se my byli schopni alespoň občas modlit s hlubokou kavanou.

V Tamludu (Berachot 29b) najdeme tuto diskuzi: R Eliezer řekl: "Kdo udělal ze své modlitby rutinu, toho slova nejsou pokornou prosbou." Co znamená rutina v těchto souvislostech? Rabi Jaakov bar Idi řekl ve jménu rabiho Ošaji: "To znamená, pro koho je modlitba jako břímě na jeho hřbetě, které hledí rychle shodit." Rabíni říkají: "To se vztahuje na každého, kdo neodříkává modlitbu jako prosbu, ale jako obyčejné odříkávání bez emocí." Rabba a rav Josef oba říkali: "To se vztahuje na každého, kdo není schopný přidat nový prvek do své modlitby-tedy něco, co by reflektovalo jeho osobní potřeby a pouze odříkává standardní text." Rabi Zeira odpověděl: " Mohl bych přidat nový prvek do každé své modlitby, ale mám obavu, že bych se mohl splést. Navíc není možné žádat po všech, aby vnášli každý nějaký nový prvek do jejich modliteb."
Diskuse pokračuje tím, zda přesné načasování modliby (úsvit a západ slunce) znamená velkou kavanu, každopádně z uvedeného je zřejmé, že Jaakov bar Idi a jeho učitel rabi Ošaja jsou celkem minimalisté, zatímco Rabba a rav Josef vyžadují abychom se opravdu soustředili na to, co říkáme a přemýšleli o tom.

Šulchan Aruch říká, že je potřeba se modlit s kavanou celou Amidu a pokud se nám to nedaří, pak alespoň první požehnání (Avot). Pokud jsme se nesoustředili na první požehnání, je nutné celou Amidu zopakovat. Na což odpovídá Rema (rabi Moše Isserles), že Amidu neopakujeme, protože kdo se nedokázal soustředit napoprvé, nedokáže to ani na podruhé, takže k čemu je to opakování?

Rabi Sacks rozlišuje různé stupně kavany: kavana le-šem micva, tedy záměr splnit micvu, prostě se modlíme, protože to je micva. Tenhle level není zas takový problém zvládnout a pokud plníme micvu, protože nám dělá radost plnit micvu, pak jsme splnili minimalistický nárok rabiho Jaakova bar Idy. Další je porozumění textu-pro nás, kdo rozumíme hebrejsky každé desáté slovo je naprosto nutný překlad. A pak se buď modlit ve svém rodném jazyce, nebo si překlad zapamatovat a modlit se v hebrejštině a nebo si zapamatovat hebrejský text a sledovat překlad zatímco odříkáváme hebrejský text. Nebo se naučit hebrejsky. Nicméně, k téhle kavaně měl zajímavý komentář rabi Dalsace, který říkal, že pro žalmy a další části psukej de zimra není porozumění zásadní, protože už jen vnímání rytmu navozuje určitou kavanu. Stačí si poslechnout Širat ha-jam (tohle je tuším italská melodie).
Třetí stupeň kavany je pochopení textu a vědomí, že stojíme před Boží Přítomností. Čtvrtý stupeň je, pokud navíc to, co říkáme, myslíme naprosto vážně. To není zas až takový problém u Šema, kde deklarujeme, že Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný a přijímáme jho micvot. U Amidy je tohle moment, kdy vstupuje do hry důkladná intepretace a nebo textová změna, dalo by se říct, že to je ta kavana, kterou žádají Rabba a rav Josef. Další stupně kavany jsou pak spíše doménou mystiků a filozofů. Ale jak říká rabi Sacks (a třeba i rabi Heshel), kavana je, když naše slova, která říkáme, jsou v souladu s tím, co si myslíme a co děláme.

Takže co s mým nedostatkem kavany? Podle minimalistických halachických kritérií je moje modlitba platná, ale jak jsem psala minule, podle mého názoru je tady modlitba hlavně pro nás, takže je to hlavně moje ztráta, pokud se nedokážu soustředit. Ale přesto jsem přesvědčená, že je potřeba v pravidelné modlitbě pokračovat, i ty momenty, kdy se soustředím, mají velkou cenu a navíc, jednoho dne to zase půjde líp!