Jak jsem se učila modlit

Někdy v průběhu konverze jsem došla k tomu, že modlit se jednou za týden je trochu málo, zvlášť, když po nás halacha žádá, abychom se modlili třikrát denně. A tak jsem se začala snažit, abych se tomuto ideálu přiblížila. Kdo někdy držel v ruce český reformní sidur Hegjon Lev, dá mi za pravdu, že to není sidur určený pro domácí použití, natož pro domácí použití začátečníkem v oblasti modlitby. Je určený hlavně pro použití v synagoze, kde vás někdo naviguje. Navíc v něm spousta věcí není. Jenže v té době jsem ještě neuměla číst hebrejštinu, takže jsem se modlila česky a český překlad ortodoxního siduru Adir ba-marom mi vůbec nevyhovoval (o existenci siduru Sichat Jicchak jsem neměla tušení, ale nejsem si jistá, zda by mi býval vyhovoval víc). S pomocí internetu jsem vypátrala, že ráno a večer se odříkává Šma a ráno, v poledne a večer Amida. A vždy na závěr Alejnu. Kadiš se říká jen s minjanem. Výhodou siduru Hegjon Lev je ovšem transliterace a tak jsem během pravidelného modlení vstřebala nejen význam textu modliteb, ale postupně jsem se naučila i číst hebrejsky.
Ale nepředbíhejme-jako skřivan nemám problém ráno vyskočit z postele a obecně jsem po ránu vcelku výkonná, takže jako první přišla na řadu ranní modlitba. Už si nevybavuji, jak dlouho mi tenkrát trvalo odříkat Šma a Amidu (a to jsou v siduru Hegjon Lev hodně osekaná požehnání před a po čtení Šma), ale tipla bych si, že jsem si začala nařizovat budík o půl hodiny dříve. Dodnes si myslím, že půlhodina je celkem rozumná délka ranní modlitby (bez mnjanu) a pak už jen záleží na cviku, co člověk dokáže do téhle půlhodinky vecpat. Ale kabalisté, kterým trvá ranní modlitba 3 hodiny by se mnou jistě nesouhlasili. V té době mě také příliš netrápila otázka přesného načasování modliteb, takže večerní modlitbu jsem odříkávala (pokud na to došlo) prostě večer, bez ohledu na to, zda ještě bylo nebo nebylo světlo. Odpolední modlitbu jsem obvykle vypustila.

S postupem času a prohlubováním znalostí mi začala spousta věcí na mém siduru vadit-třeba, že tam chybí Ašrej (žalm 145 + 2 přidané verše před a jeden na konci). A začala jsem hledat jiný sidur. Kdo četl můj článek o sidurech, ví, že jsem našla rekonstruktivní sidur Kol ha-nešama. Kdeže loňské sněhy jsou! Sidur Kol ha-nešama jsem používala asi půl roku a pak jsem si pořídila na všední dny konzervativní sidur Or chadaš (jedná se vlastně o sidur Sim šalom s komentáři, se spoustou komentářů!). S tímhle sidurem jsem spokojená a zdá se, že u něj už opravdu zůstanu. Jen je trochu těžký a tak jsem si na cestování pořídila klasický Koren-Sacks sidur (který je ortodoxní).

Ale zpátky k modlitbě-od slabikování Amidy v hebrejštině jsem se posunula dál a během té ranní půlhodinky (no spíš 25 minut) stíhám obléct talit a uvázat tefilin, odříkat ranní požehnání, ošizené Psukej de-zimra, Šma, Amida a Alejnu a někdy tam vmáčku i Jigdal. A když je potřeba tam ještě vmezeřit Halel, tak holt vezmu Psukej de-zimra hodně z rychlíku. Pravidelnost v odpolední a večerní modlitbě se ovšem nijak výrazně nezlepšila-sice už dbám na správné časy, ale v létě často vytuhnu dřív, než stihnu odříkat večerní modlitbu (ale nemám problém s tou odpolední) a v zimě zase nezvládám odpolední modlitbu, protože v zimě je na minchu pozdě, už když se vracím tramvají z práce (naučila jsem se modlit v tramvaji z telefonu, není to tak šílené, jak to zní, často se soustředím lépe, než v pohodlí domova, kde se mi myšlenky rozbíhají všemi směry).

A tak jsem se letos rozhodla o modlitbách, jejich obsahu, účelu a vlastní praktické realizaci a problémech s ní spojených, psát. Třeba mi to pomůže zlepšit moji vlastní praxi. Třeba tak někdo, kdo v modlení nevidí žádný smysl, uvidí, že to není tak zbytečná činnost, jak si myslel. Třeba to pomůže někomu, kdo s pravidelným modlením zápasí. A nebo někomu, kdo s pravidelným modlením nikdy nezápasil, aby viděl, že ostatním to může dělat potíže.