Chanuka a oficiální uvedení naší nové rabínky do funkce

Včera, při příležitosti zapalování šesti svíček na chanukíji jsme zorganizovali oficiální uvedení naší nové rabínky do funkce a pozvali jsme zástupce města a ostatních náboženství na oslavu. Nebyla to zdaleka tak oficiální akce, jako uvedení do funkce nového vrchního rabína Štrasburku, ale i tak to nebyla úplně zanedbatelná událost. Chanuku jsme zvolili zcela záměrně, protože v neděli není šabat a během Chanuky nejsou žádná omezení ohledně práce, focení atd. Je tam chanukíja a svíčky jako náboženský symbol a tak je co fotit, na Chanuku obvykle přijdou i děti, takže nás v synagoze není pět a půl a komunita vypadá o dost dynamičtěji než obvykle.A vždycky se dá najít nějaká vhodná interpretace svátku a proslovy tak mají i nějaký hlubší obsah. A kdo by si nechtěl dát koblihu?
Se zvaním hostů to nebylo snadné-městský radní, který se zabývá náboženstvím (protože Alsasko má konkordát, což znamená, že katolíci, protestanti a židé-ale pouze ti konzistorní-dostávají od státu peníze, ve striktně sekulární Francii je to nečekaný historický artefakt, následek německé okupace Alsaska v letech 1871-1918) nakonec nemohl dorazit (ale nedorazil ani do konzistorní synagogy, které tady nikdo neřekne jinak než Grand šul, kde probíhala konkurenční akce). Taktéž zástupce katolíků nedorazil, ale to nikoho nepřekvapilo, katolíci drží basu s židovskou konzistoří. Zástupci protestantů dorazili v hojném počtu a přijel i vice-prezident AJL (Assemblé du Judaisme Libérale) z Paříže a několik místních novinářů. Pozvali jsme samozřejmě i prezidenta Grand šúlu a dva další členy jejich správní rady (vrchního rabína jsme nezvali, neb bylo od počátku naprosto jisté, že nepřijde). Prezident ovšem na zasedání jejich správní rady ztratil nervy a rozhodl, že se přeci jen zeptají vrchního rabína, co si o pozvání do liberální komunity myslí. Myslím, že je všem jasné, co si o liberální komunitě a ženě-rabínce myslí. Takže rabín řekl jasné ne. Pročež dva pozvaní členové správní rady rabínovi řekli, že jsou o třicet let starší než on a půjdou si, kam budou chtít. A přišli, jen požádali Eliho, aby je ve svém proslovu nezmiňoval jako zástupce konzistoře. Eli jim samozřejmě vyhověl, ale pak jsme slyšeli jednoho z nich říkat novinářce, že je tam jako zástupce konzistoře...asi se mu u nás líbilo (nebylo to poprvé, co přišel). Dneska vyšly články ve dvou alsaských denících, tak jsem zvědavá, jaké vlny se zase zvednou.

Každopádně to byl velký úspěch, Eli měl vynikající proslov, ostatní řečníci byli také dobří, i rabínce bylo celkem rozumět a na závěr zazpívala úryvek z Haendelova Judas Maccabaeus. Já jsem udělala svařák (z košer vína) a horký jablečný džus pro děti. Členové obce nanosili hromady koblih, buchet a jiných sladkostí, zahlédla jsem i mísu latkes (nicméně já se k jídlu nedostala, protože jsem roznášela svařák). Večer jsem padla o půl deváté do postele úplně vyždímaná. Ale stálo to za to!