Letos jsme se s Elim dohodli, že pojedeme k mým rodičům už přes Vánoce a ne až po nich, jako v minulých letech. Ne, že bychom snad chtěli Vánoce nějak slavit, nebo snad, chas ve-šalom, opustit židovství. Ale chtěla jsem Elimu ukázat, jak vypadají české Vánoce a zejména tradice mojí rodiny (a že je to nějakej folklór!), aby věděl, jak vypadalo moje dětství. Rovnou předznamenávám, že to bylo poprvé a také naposled, ale stálo to za to.
Předem jsme všechny varovali, že nepřijímáme a nerozdáváme žádné vánoční dárky a Vánoce neslavíme. Večeři 24. prosince máme tradičně u babičky, matky mojí matky, kde se obvykle sejde zhruba 10 lidí. Na to, že jsou všichni zapřisáhlí ateisté (nebo je jim nějaké náboženství úplně ukradené), se tradice dodržují-zpívají se koledy (Eli nechápal, jak je možné, že je všichni znají, když nikdo nechodí do kostela), dělají se lodičky ze skořápek vlašských ořechů, dávají se šupiny z kapra pod talíř, pálí se františek a purpura. K jídlu jsou kapří a jiné řízky a salát (ve kterém není salám), kapří polévka, štrůdl, vánočka, cukroví a ovocný salát. A litry (výborného) vína...Babička kvůli nám letos vynechala vepřové řízky a udělala jen kapří a kuřecí, aby nás nepohoršovala přítomnost vepře na stole (nepohoršuje, ale i tak, díky babi!). Neúčastnili jsme se ani zpívání koled ani rozdávání dárků, ale je zajímavé, že jsem si připadala divněji při těch koledách, než když všichni okolo mě rozbalovali balíčky. Druhý den jsme byli u druhé babičky, kde jsme přeskočili oběd a přišli až na kafe (babička totiž dělá maso s knedlíkem, zelím a špenátem a chvíli jsme váhali, že bychom si donesli vlastní kus masa a jedli s ostatními, ale pak nám došlo, že bychom si nemohli dát ke kafi vánočku, protože je v ní máslo...tak jsme přišli až na to kafe a vánočku).
Aby byl folklór kompletní, tak jsme koukali i na pohádky, viděla jsem přes svátky oba dva Anděly Páně a musím říct, že mě režisér Strach poněkud zvedá ze židle svým přístupem k nezobrazování Nejvyššího. Nic proti Bartoškovi, i kdyby obsadil George Clooneyho, tak by mi to vadilo. Jinak jsou to povedené pohádky, i když z nich katolicismus přímo tryská, ale tenhle "detail" asi nepřekousnu-respektive, jednou dětem raději pustím nějaké staré dobré pyšné a jiné princezny. Jak je ale možné, že si Češi tak oblíbili tuhle "křesťansko-katolickou" pohádku tak zamilovali? Že by nebyli takoví ateisté, jak se všichni tváří???
Takže, pro jednou bylo dobré, že jsme s Elim strávili Vánoce s mojí rodinou, a pokud by náhodou tenhle blog ještě někdo z nich četl, tak děkujeme za spoustu intenzivních zážitků, ale jednou nám to stačilo a zase budeme jezdit až po svátcích :-)
P.S. název blogu je z písničky Mňágy a Žďorp Včela na nádraží...žid u stromečku je jak ten hajnej na parníku :-)
Zdravím v novém roce! Tak tohle je hodně zajímavý příspěvek...
RépondreSupprimerMyslím si, že oslava Vánoc s přáteli nebo rodinou je úplně na stejné úrovni, jako když na židovský svátek, ať už šabat nebo třeba teď tu Chanuku, pozvu nějakého nežidovského přítele k sobě domů. Tzn. nemusí se mnou zažívat stejný náb-ženský prožitek, ale ty tradice a jídlo plus vysvětlivky co se zrovna dělá a proč přispívají k mezináb-ženskému porozumění. Samozřejmě je to na rozhodnutí každého, ale osobně s tím problém nemám (a Štědrý den jsem trávila s takřka 80letou rodinnou přítelkyní u jejího stromečku, protože by jinak byla sama.)
Co se Anděla Páně týče, je to z hlediska náb-ženského nejvíce problematické právě pro křesťany, protože je tam spousta narážek, leckdy i za hranicí korektnosti. Tudíž to je podle mě ten důvod, proč ateističtí Češi tuhle pohádku tak milují - protože sice pracuje s tradičními náb-ženskými motivy, ale zároveň to všechno zobrazuje jako pohádku-povídačku, které přece nikdo doopravdy nevěří (a tak si s tím námětem můžeme dělat, co chceme). A Jiří Strach to celé pojímá jako velkou nadsázku a dělá si svým způsobem legraci i sám ze sebe, což zase si přiznejme je největší benefit českých filmových pohádek, že je v nich inteligentní humor. Takže já nemám problém ani s jedním dílem Anděla Páně a zrovna jsem si říkala, že jsem to tuto zimu ještě neviděla ;-)
Diky za reakci a taky vsechno nejlepsi v novem roce...je fakt, ze nejlip se mezinabozensky dialog vede u jidla, protoze dobre jidlo spojuje :) Jak jsme meli tu inaguraci rabinky, tak jeden z pritomnych protestantskych pastoru vyjadril prani zazit klasicky sabat, kdy se "nic zvlastniho nedeje", tak jsme ho pozvali i s jeho partnerem na sabatovou veceri k nam domu nekdy v breznu (drivejsi termin se nepodarilo najit...
RépondreSupprimerJe fakt, ze balancovani Jiriho Stracha na hranici nadsazky je velmi povedene, asi mate pravdu, ze to je to, co se na tom Cechum tak libi!