Pracovni kompromisy

Od 3. ledna nastupuji zase do práce, po zhruba 5 týdnech na úřadu práce (ještě mi ani nestihli poslat podporu v nezaměstnanosti...). Navíc po letech v akademickém prostředí přecházím do privátního sektoru, do malého technologického start-upu, kde sice aktuálně nijak extra neplatí, ale můžu se tam naučit spoustu věcí a pokud se mi bude dařit, bude se dařit i firmě a platy porostou...
V akademickém sektoru jsem ale měla velkou volnost, co se pracovního rozvrhu týče a mohla jsem v pátek odejít dřív a být doma před začátkem šabatu. Tady ve firmě měli ve zvyku schůzovat v pátek navečer, protože dva šéfové mají kromě tohoto start-upu ještě jinou práci. Podařilo se mi to usmlouvat na jeden pátek za měsíc s tím, že ostatní pátky si mohu zorganizovat práci a odejít dříve. Jeden z mých šéfů se sice jmenuje Lévy, ale šomer šabat tedy rozhodně není (šomer šabat je někdo, kdo dodržuje všechny zákazy a příkazy týkající se šabatu). Navíc je mojí povinností se účastnit akcí pořádaných obchodní komorou a dvakrát do roka několikadenního veletrhu. Takže nezbývá než doufat, že organizátoři nenaplánují veletrh na nějaké obzvlášť nevhodné datum, třeba na Jom Kipur (na Jom Kipur prostě nepracuju, ale bylo by ideální, kdyby vůbec nenastala situace, ze by bylo nutné podobný problém řešit...ale říkali, ze snad jeden veletrh je v květnu a na začátku prosince byli šéfové na jiném veletrhu, tak snad...).
Další drobný háček je, že je potřeba, abych byla v práci už v 8:30, abych mohla přebírat poštu. Což znamená, že mi bude chybět přesně ta půlhodina, co ráno mám na modlení. Nezbývá než připravit stůl na snídani už večer, ráno odříkat ještě před snídaní Birkot ha-šachar, s talitem a tefilin, a zbytek modlitby dokončit v tramvaji (alternativu, že bych vstávala o půl hodiny dříve jsme po poradě s Elim zavrhli). Z toho důvodu jsem si koupila další sidur, v pořadí už šestý, který je dostatečně malý a lehký, aby se dal nosit v kabelce, kde tahám navíc oběd (v okolí práce se nic koupit nedá) a další nezbytnosti a každý gram navíc zatěžuje moje už tak bolavá záda. Ale spoléhat se na sidur v telefonu se mi nechce, protože baterka v telefonu se vždycky vybije v ten nejmíň vhodný okamžik. Takže mám nový sidur, tentokrát kompletně v hebrejštině s několika málo instrukcemi ve francouzštině. Je to místní tradiční sidur, kterému nikdo neřekne jinak než Tfila Bloch (vysloveno po francouzsku, tedy Blok), podle rabína, který jej sestavil. Tohle jsou přesně ty momenty, kdy se opravdu hodí naučit se modlit z tradičního siduru, i když člověk nesouzní se vším, co se tam píše, protože podobný formát siduru reformního ritu nenajdeme...

Tak mi držte palce, ať přechod z akademického do privátního sektoru zvládnu a předem se omlouvám, pokud nebudu stíhat příliš často psát...

A také, ať se vám všem daří v občanském roce 2018!