Minule jsem psala o limitech židovství, o pluralitě, toleranci a deviaci, kterou lze buď tolerovat nebo netolerovat a slíbila jsem, že zkusím příště navrhout, jak z pasti mezidenominační nevraživosti ven. Předem upozorňuji, že se jedná o můj názor, nejsem ani rabín, ani předseda obce ani nic jiného, ale na druhou stranu všichni víme, že každý žid ví, jak by se to mělo dělat nejlépe...:-)
Vždycky, když ve Francii probíhaly námluvy mezi konzistoří a liberálními obcemi (v Paříži takové námluvy probíhaly už několikrát), jednání vždycky ztroskotala na tom, že konzistoř navrhla, že se bude starat o konverze, sňatky a rozvody, ale nebyla schopná říct, co udělá s konverzemi, sňatky a rozvody, které do té doby udělala liberální obec. Jenže chceme-li spojit dvě denominace, které mají odlišné standardy, je třeba hledat společné minimum a hlavně, není možné přijmout jen část jedné obce a tu druhou ne. Moše Feinstein, velký ortodoxní posek (ten, kdo určuje, co je a co není v souladu s halachou) zařadil konzervativní a reformní židy, včetně jejich rabínů, do kategorie netolerovatelných deviantů a určil, že jejich svědectví nejsou platná-z toho plyne, že všechny jejich sňatky, rozvody a konverze nejsou platné podle halachy. A to bez ohledu na to, jak dotyční dodržují nebo nedodržují halachu-můžete být praktikující podle ortodoxního výkladu halachy, ale jste-li členem konzervativní nebo reformní obce, jste automaticky heretik. Tohle rozhodnutí je jedním z kořenů dnešních problémů, byť to celé začalo mnohem dřív, když v Německu a v Maďarsku na konci 19.století vznikly oddělené ortodoxní obce. Na druhou stranu je třeba vidět problém v souvislostech a nedělat z Mošeho Feinsteina zaslepeného fanatika (a to říkám i přes to, že s jeho rozhodnutím hluboce nesouhlasím)-tím, že zneplatnil neortodoxní sňatky se vyhnul problému mamzerutu-mamzer je dítě narozené ze sňatku vdané ženy a muže, který není její manžel. Pokud se žena vdá podle halachy, ale pak se rozvede pouze před civilním soudem a neabsolvuje i náboženský rozvod (nedostane get) a pak se znovu vdá (civilně), její děti z tohoto manželství jsou mamzerim. A být mamzer je z hlediska halachy velký průser a rabíni vždy hledali způsoby, jak se "vzniku" mamzerim vyhnout (mamzer si totiž může vzít pouze jiného mamzera a jejich děti budou taktéž mamzerim...je to velmi problematické trestání dětí za chyby rodičů a všechny směry judaismu hledají, jak z toho ven-liberální statut mamzera odmítají úplně jako neetický, konzervativní a ortodoxní nějakou obezličku, jak určit, že dotyčný mamzer není. Slavné je například Maimonidovo rozhodnutí, že dítě, které se narodilo matce 11 měsíců poté, co manžel odjel z domu, třeba na obchodní cestu, je pořád dítě z manželského lože a to přesto, že Maimonides byl lékař a věděl velmi dobře, jak funguje lidská reprodukce...jen izraelský vrchní rabinát vede počítačovou evidenci mamzerim, naprosto proti tomu, jak se problém mamzerim řešil tradičně). Rabi Feinstein byl taktéž schopný sám sobě protiřečit, když uznal svědectví konzervativního rabína jako svědka při náboženském rozvodu (protože pokud by ho neuznal, žena by nebyla rozvedená a jsme zpátky u problému mamzerutu).
Tolik teoretický úvod. Jak jsem už řekla, s tímhle rozhodnutím hluboce nesouhlasím a považuji ho za vážnou překážku židovské jednoty. Na druhou stranu nejsem tak naivní, abych si myslela, že lze jen tak ze dne na den přijít a vyhlásit, že všichni jsme jednotní a jakákoliv forma praxe je v pořádku, na to mám halachu příliš ráda. A také si nemyslím, že důsledkem židovského "sjednocení" by mělo být zglajchšaltování-že by se všichni měli modlit podle jednoho ritu a ve všech synagogách se řídit stejnými pravidly. To by odporovalo všemu, co známe z židovské historie. Ale zachovat různorodost náboženského ritu, názorů a denominací bez vzájemné zášti-můžeme spolu hluboce nesouhlasit, můžeme si myslet, že ostatní se mýlí a náš výklad je správný, dokud z toho nevyvodíme důsledek, že ti, kdo s námi nesouhlasí, jsou "out". Myslím si, že je možné vytvořit "ostrůvky pozitivní deviace" a dát tak příklad ostatním. Zrovna v Evropě jsou pro to mnohem lepší podmínky než USA a zejména malé židovské komunity jako je ta česká pro to mají předpoklady-židů je v Čechách málo, takže se dá říct, že se skoro všichni znají, na druhou stranu je tady dost lidí, které bych zařadila do kategorie "žid s halachickým problémem" (tatínkovci, lidé, kteří jsou sice židé po matce, ale nemají k tomu žádný hmatatelný důkaz) a ortodoxien nemá příliš pevnou pozici. Liberální konverze v Evropě probíhají podle halachického scénáře-obřízka u mužů, bejt din a mikve pro muže i ženy, proto si myslím, že ortodoxie může takové konverze uznat jako platné, alespoň ex post facto, pokud ne a priori (ano, jsem si vědoma toho, že tím mohlou vzniknout halachicky problematické situace-typicky smíšené sňatky a ano, jsem si vědoma toho, že reformní rabíni obvykle nejsou šomer šabat, ale i Moše Feinstein si byl vědom toho, že v dnešní době veřejné porušování šabatu ještě neznamená, že se dotyčný separuje od židovské komunity, jako tomu bylo v talmudických dobách). Pokud ovšem říkám, že tyto konverze jsou uznatelné ex post facto (bedieved), znamená to, že by mělo existovat řešení a pripori (lehatchila). A tím by měl být společný bejt din (rabínský soud), který by prováděl konverze pro ČR a ve které by seděl ortodoxní, konzervativní a reformní rabín, všichni z domácích zdrojů (rabi Hofberg už je v Praze tak dlouho, že se snad dá považovat za domácího). Takový společný bejt din jeden čas fungoval v Bostonu, dokud ortodoxní rabín nezměnil působiště a jeho nástupce neodmítl se něčeho takového účastnit. Je třeba se smířit s faktem, že vrchní izraelský rabinát (a všechny rabináty, které před ním stojí se sraženými podpatky) takové konverze nebude uznávat, ale nezapomínejme, že židé nemají papeže a názor vrchního izraelského rabinátu není zákon tesaný do kamene. Takové konverze by byly uznány těmi, kdo jsou s izraelským rabinátem na nože (Gijur ke-halacha, Ahavat ger, open orthodoxy, konzervativní, reformní) a byly by bez problémů přijaty při uplatnění práva na návrat. Myslím si totiž, že důležitým parametrem konverze není míra náboženské praxe v okamžiku konverze (protože ta se vyvíjí a ani perfektní ortopraxe nezaručuje, že to dotyčný vydrží celý život a naopak), ale míra integrace do židovské komunity a to v co nejširším slova smyslu-tedy, že pokud někdo konvertuje prostřednictvím liberální Bejt Simcha, není dobře integrován jen tam, ale i v pražské komunitě jako celku. A totéž platí pro ortodoxního konvertitu. Pokud se někdo bojí, že setkání s jinak praktitkujícím židem ohrozí jeho vlastní náboženskou praxi, by měl v první řadě řešit svůj vlastní problém. A nic nepomáhá proti spirituální pýše lépe, než sdílení prostoru s těmi, s kterými nesouhlasíme. Konverze k židovství je často přirovnávána k adopci do velké rodiny a ve velké rodině vždycky narazíme na někoho, s kým nesouhlasíme, ale holt je z rodiny, nedá se svítit. A tak jako adopce, konverze je napořád-ať dotyčný provede cokoliv, zůstává židem (to je dobré mít na paměti, zvlášť s ohledem na znovu sílící antisemitismus) A logicky, je-li konvertita dobře integrován do židovské komunity v co nejširším smyslu, je menší riziko, že by úplně "odpadl". Samozřejmou součástí konverze je akceptace jha Tóry a micvot, ale tu lze chápat různě-společné minimum může být chápání Tóry jako určujícího dokumentu pro každého žida a micvot jako toho, co by měl znát a praktikovat podle svých nejlepších možností, schopností a chápání.
Tak jo, tak jsem se trochu zasnila, myslím, že všichni znalí situace vědí, že v tuhle chvíli je to utopie...ale snad jednou...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire