A kdo je teda vlastně žid?

Jeden z mých prvních blogů se jmenoval "Kdo je žid?" a vysvětloval takové to klasické rozdělení podle denominací. Dneska bych ráda oprášila tohle téma a zkusila se na to podívat jinýma, o dva a půl roku zkušenějšíma, očima.

Rabi Ovadja Josef se vyjádřil, že žid je každý, kdo má dost odvahy to o sobě říct. V halaše existuje něco, čemu se říká "chazaka" a dá se to popsat na následujícím příkladu-najdu neoznačený balíček masa v ulici, kde je několik řeznictví. Pokud je většina řeznictví košer, pak mohu maso sníst, protože je s velkou pravděpodobností košer (pokud ten kus masa teda není zrovna prasečí hlava, že...). A na stejném principu to funguje i v případě prohlášení Ovadji Josefa-pokud se někdo označí za žida, s velkou pravděpodobností jím skutečně je, protože nežidé nemají ve zvyku se za židy označovat. Znamená to, že by Ovadja Josef udělal židovskou svatbu pro někoho, kdo o svém židovství nemá žádný doklad? Těžko. Ale znamená to, že chápe význam židovství jako identity.
Jak jsem už naznačila v jednom z předešlých článků, i já mám problém s uznáváním konverzí, které neproběhly podle halachického minima (obřízka u mužů, bejt din a mikve u mužů a žen). Ale je možné říct někomu, kdo prošel konverzí, která tyto parametry nesplňuje, že není žid? S tím mám také problém. A tak navrhuji používat jen dvě kategorie: žid bez halachického problému a žid s halachickým problémem. Hodně se mluví o inkluzivitě a tak podobně a zrovna označení "žid s halachickým problémem" mi přijde hodně inkluzivní. Nezpochybňuje identitu jednotlivce a zároveň nepopírá autoritu halachy.

Kdo je tedy "žid s halachickým problémem"? Jednoznačně židé po tatínkovi/dědečkovi/babičce atd., kterým by mělo být maximálně usnadněno vyřešení jejich halachického problému, pokud o to stojí. Ale také lidé, kteří jsou židé podle halachy, protože jejich babička nebo prababička z matčiny strany byla židovka, ale scházejí vhodné dokumenty, které by jejich židovství dokazovaly. Konvertita, který prošel neúplným procesem konverze by měl mít možnost diskrétně a rychle vyřešit svůj problém (a hlavně je potřeba hodně taktu, když mu rabín bude vysvětlovat jeho problém). Ale žid s halachickým problémem je třeba i kohen, co si chce vzít rozvedenou ženu nebo konvertitku (tady je jediným halachickým řešením zpochybnit statut kohena dotyčného muže), nebo mamzer (tady je zas potřeba značné rabínské vynalézavosti a odvahy najít nějakou halachickou obezličku, díky které by se ukázalo, že dotyčný vlastně není mamzer). A myslím si, že i konvertita se v určité fázi procesu konverze stává židem s halachickým problémem-je natolik integrovaný do komunity, že už je vlastně členem, ale podle halachy ještě ne.

Židem bez halachickéh problému je každý, kdo se narodil židovské matce a nebo prošel úplným procesem konverze (opět zdůrazňuji, jedná se o obřízku u mužů a bejt din a košer mikve u mužů a žen, bez ohledu na to, kterou denominací byla konverze provedena). V tomto bodě se mnou samozřejmě ortodoxní nebudou souhlasit, protože nechtějí uznávat konverze provedené neortodoxním bejt dinem, je třeba mít na paměti, že jde v první řadě o politické rozhodnutí, s trochou snahy jsou tyto konverze uznatelné. No, oni nesouhlasí se mnou a já zase s nimi.

Na okraj si dovolím drobnou poznámku o dědění židovství po matce. Ano, židovství se dědí po matce, ale pouze v případě, že nemůže vzniknout sňatek podle halachy. Pokud má židovská dvojice židovskou svatbu, židovství, respektive statut v rámci židovské komunity se dědí po otci-kohen, levi nebo bežný žid (v dobách, kdy existovalo všech 12 kmenů Izraele se po otci dědila příslušnost ke kmeni). Jedině v případě, že dítě pochází ze svazku, který halacha neakceptuje-židovská žena, nežidovský muž, židovský muž-nežidovská žena, kohen-rozvedená žena atd. má dítě statut matky-tedy, dítě židovské ženy s nežidovského muže je žid, v opačném uspořádání židem podle halachy není, dítě kohena a rozvedené židovské ženy je žid, ale není kohen. Mimochodem, podobný princip fungoval v římském právu a lze se jen domýšlet, zda se rabíni inspirovali a nebo došli ke stejnému závěru nezávisle. Koho toto téma zajímá, může si přečíst knihu Shaye Cohena "The Beginnings of Jewishness".