Židovské kuchařky-aneb zase jeden blog o jídle

Už minulý týden jsem si stěžovala na nedostatek inspirace z vedra a od té doby se to nijak nezlepšilo, takže se opět uchýlím k tématu jídla a vaření, jako vždycky, když nejsem schopná vyplodit nic zásadnějšího.
Dneska tedy o kuchařských knihách.

Miluju kuchařky, ale velmi zřídka podle nich vařím. Respektive, tak nějak se přidržuju receptu a improvizuju buď se surovinami, nebo kořením nebo postupem (zejména, je-li podezřele pracný). Jediná kuchařka, kde se receptu opravdu snažím držet je Jeruzalém Yotama Ottolenghiho a Samiho Tamimiho. Tuhle kuchařku všem vřele doporučuju, i když ne všechny recepty jsou košer (pokud chcete vařit košer, nastudujte si nejdříve příslušná pravidla a přeskočte nebo upravte nekošer recepty). Je to skvělá ukázka izraelské kuchyně a takhle v létě úplný poklad. Pokud jste dosud neměli rádi lilek, tak tady se ho naučíte připravovat tak, že bude chutnat i těm, kdo jsou k zelenině velmi podezíraví. Rybí karbanátky v rajčatové omáčce připravuji naveliko, nakládaný citrón se nám zabydlel v lednici a pasta z řepy a pasta z dýně tvoří nedílnou součást našeho zimního jídelníčku (snažíme se jíst sezóně). Knihu mi dal můj táta a já si ještě objednala od Yotama Ottolenghiho další kuchařku zaměřenou na pokrmy ze zeleniny (Hojnost). Jediný problém s Ottolenghim jsou některé suroviny, hlavně koření. V Praze se dá asi sehnat leccos, v menších městech je to trochu potíž, je potřeba obejít obchody se zdravou výživou eventuálně krámek lokálního Araba, pokud se v daném městě nějaký vyskytuje. Ani tady ve Štrasburku jsem zatím nesehnala všechno.
V létě je vůbec mnohem lepší vařit spíš sefardskou kuchyni než tu aškenázskou. Dalším dobrým zdrojem sefardských receptů je Claudia Roden, jejíž kuchařka vyšla i v češtině. Recepty jsou z celého světa, takže vedle gefilte fiš najdete recept na salát z lilků a paprik, šoulet i dafinu (dafina je sefardská obdoba šouletu-prostě dlouho ohřívané jídlo na sobotu).
Česká klasika je kuchařka Magdy Saxlové a Karla Sýse, já mám verzi z levných knih, ale vyšla i nová verze. Netuším, jak moc se od sebe liší, ale určitě v ní lze najít recepty na českou židovskou klasiku. Třeba šoulet s husím masem. Jen teda nevím, kde se dá v Čechách sehnat košer husa, ani tady v Alsasku se nedá koupit, jen kachna a ani ta není k dispozici vždycky, ale aspoň něco. Každopádně, konzumovat šoulet v tomhle vedru je hazard se zdravím, ale v zimě...mňam! Koho zajímá strava českých židů, musí si nutně přečíst i knihu Ruth Bondyové Boží hody, nenajde tam sice recepty, ale zato spoustu zajímavých informací ze života a stolování českých židů v průběhu staletí.
Alsaskou kuchařku požívám celkem vzácně (a přes svůj název obsahuje nejen tradiční alsaské recepty, ale i recepty ze severní Afriky, protože už od šedesátých let přišlo do Francie mnoho židů z Maroka, Alžírska a Tuniska). Pro mne jsou nejzajímavější informace o tom, jaká jsou tradiční sváteční alsaská jídla.
A ani poslední kuchařku, kterou jsem dostala jako svatební dar, neotevírám příliš často, její výhodou jsou fotopostupy na některé komplikovanější recepty a taktéž slušná zásoba izraelských a sefardských receptů, byť samozřejmě obsahuje i ty aškenázské. Ačkoliv by tato kuchařka měla být košer, už jsem autorku přistihla, jak v jednom receptu dává smetanu do těsta a pak ho nadívá masem...
Trochu váhám nad tím, zda se objednat knihu Millenial Kosher, kterou napsala autorka blogu BusyInBrooklyn, její recepty jsou nápadité, ale používá poměrně často maso, takže nakonec asi zůstanu jen u občasné inspirace na jejím blogu.

A kromě židovských kuchařek mám i Vaňkovu trilogii, která sice není košer, ale spousta receptů se dá snadno v košer proměnit a navíc perfektně vysvětluje postup. Jeho recept na Baeckeoffe je výborný, stačí jen vyměnit druhy masa tak, aby to bylo košer...

No, tak jsem se virtuálně namlsala a doufám, že se brzy ochladí a budu zase psát o něčem jiném...