Jak na havdalu

Havdala znamená doslova oddělení nebo odlišení a zakončuje šabat a svátky. Potřebujeme k ní pohárek vína (nebo jiného nápoje, ale nesmí to být voda), svíčku s dvěma nebo více knoty (nebo dvě svíčky, které budeme držet u sebe tak, aby se jejich plameny spojily v jeden) a nádobu s alespoň dvěma druhy koření. Na konci šabatu nebo svátku počkáme na východ prvních tří hvězd (nebo si přesný čas pro dané místo předem najdeme v kalendáři), zapálíme svíčku, odříkáme požehnání nad vínem (nebo jiným nápojem-v tom případě nezapomeneme, že požehnání musíme změnit), kořením, plamenem a na závěr hamavdil (oddělení). Zazpíváme si Elijahu hanavi a je to.Jedno z názorných videí najdete třeba zde.
Až potud je to velice jednoduché, havdalu po skončení šabatu má každý za pár týdnů v malíčku. Ale co havdala po skončení svátku? A co když šabat navazuje na svátek? Nebo svátek na šabat? S Elim jsme si už začali připadat jako pitomci, že pokaždé, když nějaká taková situace nastane, hledáme ve všech možných chytrých knihách, jakou havdalu máme vlastně udělat a ne a ne si to zapamatovat. Tak jsem si řekla, že o tom napíšu blog a třeba si to konečně zapamatuju. Koneckonců, ta pravidla jsou logická a když na to přijde, dají se odvodit z toho, co je povoleno/zakázáno.
Havdala na konci svátku se týká jen biblických svátků, nikoliv Chanuky a Purimu. Jde o to, že havdalou skončíme sváteční den, kdy platí zákaz práce, o Chanuce žádný zákaz práce není a tudíž není ani havdala. Havdala na konci svátku zahrnuje pouze víno a hamavdil-koření je vyhrazeno jen pro havdalu na konci šabatu a plamen není potřeba, protože o svátku můžeme zapalovat oheň, použijeme-li již existující plamen (typicky dlouho hořící svíčkum na druhou stranu je zakázáno plamen zhasnout).

Když svátek navazuje na šabat (jako letos Šavuot), havdala je součástí svátečního kiduše. Nezapalujeme speciální havdalovou svíčku, ale jako zdroj plamene použijeme sváteční svíčky. Není třeba je držet u sebe, aby se plameny spojily-necháme je prostě hořet ve svícnu. K jejich zapálení ovšem potřebujeme zdroj plamene-tedy svíčku, kterou jsme zapálili ještě v pátek večer před začátkem šabatu (vždy používejte dlouho hořící svíčku ve skleněné nádobě, nikdy nepoužívejte hřbitovní nebo jakoukoliv jinou podobnou svíčku v plastu!) Ti, kdo z důvodu požární prevence takové svíčky nepoužívají (mají recht), vynechají toto požehnání (neříkáme požehnání nad plamenem, když žádný nemáme, že...). Hamavdil je trochu jiný a hlavně končí "hamavil bejn kodeš le-kodeš" ("který rozlišuješ mezi svatým a svatým"), protože se přesouváme ze šabatu do svátku, tedy z větší svatosti do trošku menší svatosti.

Když šabat navazuje na svátek, havdalu neříkáme a nezapomeneme zapálit svíčky z existujícího plamene před začátkem šabatu. Havdalu neříkáme proto, že se přesouváme z menší svatosti do větší.

Na konci Jom kipuru se říká havdala nad vínem, ohněm a hamavdil. Koření se nepoužívá (a to ani v případě, že Jom kipur připadl na šabat).

Připadne-li Tiša be-Av na sobotu, havdala se posouvá až na neděli po skončení půstu.

Tak snad jsem na nic nezapoměla a nebudeme zase s Elim listovat knihami, až zase přijde nějaký svátek...