mercredi 24 juillet 2019

Avi: Parašat Balak (Bemidbar 22:2 – 25:9)


  Když se řekne parašat Balak, většině z nás se hned vybaví mluvící Bileámova oslice. Proslulý věštec, pozvaný a dobře zaplacený Moabity, aby proklel Izrael, tu svou cestu absolvuje na své oslici. Když jí ovšem cestu zastoupí anděl, kterého zpočátku vidí jenom ona, začne jí trestat holí. A v tu chvíli se ona otočí a říká mu: „Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?“ (Bemidbar 22,28) A teprve po tomhle překvapivém oslovení je Bileám taky schopen vidět anděla a zděsí se, protože mu tak konečně naplno dochází, že se skutečně protiví samotnému Bohu.
  Ta scénka je kouzelná a jaksi pohádková. Jako by byla nahrávkou na smeč pro všechny posměváčky a skeptiky. Taková hloupost, mluvící zvíře, s tím na nás nechoďte, pchá! A nám zůstává otázka, jestli se dá takový text brát vážně a zároveň ne naivně. Když něco takového říká Tóra, stojí to za pokus. A nebudeme v tom sami, většinu cest už před námi prošlapali tradiční komentátoři.
  Jako první nápad se nabízí to, že nešlo o skutečnou událost, ale o nějakou prorockou vizi, možná     ve spánku. S tím přišel už Saadja a Maimonides. A jak na to přišli? Bileám měl jet s velkým průvodem a přitom při té rozmluvě s oslicí se zdá, že je úplně sám.
  Další možností je taky vlastně popření doslovného chápání textu. Biblický popis je literatura a dělo se něco daleko obvyklejšího. Pouze samotný Bileám to bral jako zjevení.  Možná oslice jen něco zamručela, zahýkala a postavila si hlavu a dál nešla. U oslů nic až tak výjimečného. Ale Bileám to přijal tak, jaký byl zrovna stav jeho ducha- stále si v hlavě rozebíral situaci, do které se dostal a nebyl s ní zajedno. Sám věděl moc dobře, že proklínat Izrael nemá. A v tom hlubokém zamyšlení tu situaci „slyšel“ a „viděl“ přesně takhle. Ale byl by to snad menší zázrak?
  No a tou třetí možností je přijetí skutečnosti, že tu šlo o opravdový zázrak se vším všudy, čili že se odehrálo něco, co se běžně neděje a proto nám to připadá divné. Tradice ty zázraky taky bere jako vybočení z běžného fungování přírodních zákonů. Proto taky talmudický traktát Pirkej Avot zařazuje mluvící Bileámovu oslici do zvláštní kategorie věcí, které byly stvořeny za soumraku, v předvečer úplně prvního šabatu. Na tenhle způsob, celkem moderně, to chápal už Maimonides. V přírodních zákonech mohou být ukryty potenciální možnosti výjimečných událostí. Ostatně, kdo by tyto zákony měl znát lépe, než Stvořitel, že? A vědci, kteří jsou pokorní, to většinou chápou nejlíp. Za každou jejich vyřešenou záležitostí se vyrojí  zase jen další spousty otázek.  Ale od takového teoretického  připuštění „zázraku“ k mluvící oslici, je přece jen pěkný kus cesty. A tak je na každém z nás, jakou možnost chápání si vybereme jako ten svůj náhled, se kterým jsme schopni se ztotožnit.
  Ostatně, samotný příběh v Tóře je vždy nositelem myšlenky, poslání. A tady se nejspíš shodneme všichni. Je to komický příběh pro zasmání. Největší věštec široko daleko nevidí to, co vidí oslice,        na které sedí. Na Izrael neplatí kouzla a čáry, nemá žádný smysl se jim věnovat, natož se jich obávat. V dnešní paraše se přímo můžeme dočíst: „Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby!“ (Bemidbar 23,23) Hezky stručně to shrnuje Lévinas: Judaismus odčaroval svět.
  Druhou rovinou je selhání samotného Bileáma.  Měl určitě talent v tom, jak působit na lidi, uměl být vlivný a svou činností mohl někoho vynést nahoru a získat mu moc a širokou podporu, anebo ho naopak svrhnout dolů. Dá se to přirovnat k dnešním kouzelníkům z mediální sféry. Mohou vytvořit naprosto fiktivní obraz o někom například z politické scény. Tihle manipulátoři mají schopnost vytvořit naprosto zavádějící obraz schopného, poctivého člověka, se kterým bude konečně dobře…  Že jejich talentu chtějí využívat ti mocní  je pochopitelné, přirozené. Bez nich by tu najednou stáli jako ten pohádkový císař v oněch příslovečných  nových šatech. A tak si je taky ti mocní patřičně hýčkají, tak jako Bileáma. A pak to tedy do jisté míry závisí na vnitřní integritě, poctivosti takových novodobých mágů- komu, nebo čemu ještě chtějí sloužit. Na Bileámovi bylo taky vidět, že se to v něm vnitřně pere. Jak dlouho bude za pěkně tučnou odměnu sloužit něčemu, s čím má sám veliký problém? I každý novodobý Bileám může skončit jako ta komická figurka, které musí tu nezkreslenou pravdu napovědět tažné zvíře, mluvíci oslice… A na každém z nás zase je, abychom takový iluzorní , magický svět „odčarovali“,abychom byli schopní vidět střízlivá fakta a ne dojmy . Pravdu -  a podle ní se zařídili.

Aucun commentaire:

Enregistrer un commentaire