Měsíc Elul začal v neděli 1. září. Je to měsíc přípravy na Vysoké svátky, přípravy zejména duchovní, ale i materiální (je třeba myslet i na takové přízemní věci, jako co budeme mít na Roš Hašana na stole a co hezkého si oblékneme).
Moje letošní duchovní příprava se omezila na to, že jsem se přidala do WhatsApp skupiny rabiho Sackse (psala jsem o tom na faebooku) http://rabbisacks.org/whatsapp/ a požádala jsem Eliho, aby mi v židovském knihkupectví koupil CD se Slichot, protože ty letos opravdu nezvládnu (jsem ráda, když zvládnu ráno odříkat Šema a Amidu a když se povede cokoliv navíc, je to skvělý bonus). Slichot si budeme se Šmulim pouštět cestou do práce a z práce.
Jak už se v naší obci stalo tradicí, po oba dva dny máme ranní bohoslužbu bez rabína, takže také musím opakovat těch pár melodií na šacharit, který povedu a čtení z Tóry na druhý den (obětování Izáka). Naštěstí mám celkem dobrou paměť na melodie, takže to stačí jen oprášit. Také budu opět číst z Tóry na Jom Kipur ráno a brzy budu muset začít opakovat i toto čtení (na rozdíl od obětování Izáka, které jsem četla už třikrát, jsem na Jom Kipur četla jen vloni, takže to ještě není tak hluboce vryté do paměti).
Technická stránka vedení šacharitové bohoslužby na Roš Hašana mě moc neznepokojuje, ale mám obavu, jak to půjde po stránce spirituální. Vloni jsem pravidelně vedla některé části šabatových bohoslužeb a třikrát denně se modlila jak Tóra přikazuje. Od narození Šmuliho jsem před obcí stála jen jednou na Šavuot a moje každodenní praxe je dost bídná. Dokážu se soustředit a dosáhnout během Roš Hašana takové kavany, jakou si tento den zaslouží? Když chazan zpívá "Hamelech", oslovuje, volá Nejvyššího jménem celé obce, dokážu skutečně volat?
Nakonec asi vezmeme Šmuliho s sebou na Roš Hašana i na Jom Kipur, abychom byli všichni spolu. Během ranní bohoslužby by měl být celkem klidný, o Šavuotu v průběhu i usnul v mém náručí (to už bude trochu těžší, má 10 kilo!), i když vedle něj zpíval náš chazan svým mocným basem a vůbec s ním nehlo, když jsem s ním takhle zpívala Kadiš titkabal (několik lidí mi pak řeklo, že litovali, že se o svátcích nefotí, že by to byla skvělá fotka, jak tam s dítětem v náručí stojím před Aron ha-kodeš, v talitu a zpívám). Navíc se o něj Eli dokáže bez problémů postarat, takže v tom by problém být neměl. Na kvalitu mého soustředění to asi nebude mít moc vlív. Koneckonců mám problém se soustředit v práci, mám problém se soustředit večer doma, když Šmuli spí. Ano, to je ono, během měsíce Elulu se musím zase naučit soustředit. Těžký úkol...
Přeji všem, aby se vám vaše příprava na Vysoké svátky dařila!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire