Náš kamarád Izák, ex-charedi, dva roky učil Talmud-Tóru pro starší děti (10-13 let). Ale protože dodělává doktorát a neví, kam ho osud zavane, až obhájí (s Elim doufáme, že se rozhodne zůstat ve Štrasburku, ale moc to nevypadá), rozhodl se, že už letos učit nebude. Takže Eli už od června sháněl nového učitele, což ovšem nebylo úplně jednoduché. Židů je sice ve Štrasburku víc než v ČR, al najít někoho, kdo by chtěl a zvládl učit v liberální obci není žádná legrace. Nakonec se podačilo učitelce Talmud-Tóry pro mladší děti oslovit svoji známou a klaplo to. Nová učitelka Talmud-Tóry je ovšem charedi-zakrývá si vlasy a ruce chlapům sama od sebe nepodává (ale podá ruku, pokud ji chlap nabídne první). Je prostě viditelně "frum". Ale zároveň je živým důkazem toho, že charedi nerovná se automaticky člověk uzavřený ve svém světě. A jak říká druhá učitelka Talmud-Tóry, děti učí judaismus bez přívlasku. Koneckonců, i když děti často pochází z rodin, kde se nedodržuje téměř nic, s kouzelnou formulkou "tradice říká, že..." lze předat informaci o tom, že židé jedí košer, aniž by člověk vyvolával pocity viny a rodiné neshody u svých malých žáků.
Nová učitelka se o své misi mezi svými charedi přáteli moc nešíří (přeci jen, obecný přístup je, že s liberály se nepeče), ale jeden z mála, který to ví, to okomentoval slovy: "ti liberálové jsou docela tolerantní!". No, bylo by samozřejmě snadné se tvářit, že jako samozřejmě, že liberální židé jsou tolerance sama, ale zas tak snadné to není. I u nás se najdou "ortodoxně liberální". A z Paříže už také zaznělo (už když Talmud-Tóru učil Izák), proč nenajdeme nějakého učitele, který má liberání židovské vzděláni. Tak jasně, stačí, aby se někdo takový ve Štrasburku vyskytoval a zároveň chtěl trávit dvě nedělní dopoledne v měsíci učením...
Izák u nás byl minulý šabat na večeři a mluvili jsme právě také o židovském vzdělání dětí. Hlavně o tom, jak vlastně předat dětem fakt, že Tóra není učebnice dějepisu, obzvlášť, když děti mají příběhy rády. Židovství totiž není zrovna náboženství pro děti. V jakém věku ale začít dítěti vysvětlovat, že ten text není tak jednoduchý a nesmí brát v úvahu jen "pšat". Ptala jsem se na to Izáka a ten mi vysvětlil, že tohle byl asi jeden z kamenů úrazu, proč přestal být věřící a praktikující. Že jeho vysokoškolsky vzdělaný otec dozajista nevěří, že svět byl stvořen za 6 dní a že tuhle otázku sám pro sebe nějak vyřešil tak, aby bez problému mohl být charedi. Ale Izáka poslal do charedi škol, kde se učili Tóru v první a druhé třidě, tedy hlavně "pšat" s Rašiho výkladem a pak už jen Mišnu a Talmud a když pak jako náctiletý začal číst knihy o evoluci a zjistil, že věci nejsou tak, jak se kdysi učil, neměl nástroj, který by mu umožnil smířit sekulární poznání a ortodoxii. A tak náboženství opustil. Možná, že kdyby mu jeho otec dokázal předat, nebo alespoň nastínit, jak tyhle otázky vyřešil on sám, dopadlo by to jinak.
Myslím, že k tomu, abychom dětem předali i něco z židovské filozofie skvěle slouží každoroční cyklus čtení z Tóry. Každý rok můžeme něco přidat, jak je dítě staší a víc chápe. Protože pokud nikdy nerozvineme příbeh o Adamovi a Chavě, Kainu a Abelovi, Noemovi a arše, jednoho dne se nám dítě vysměje, že věříme takovým blbostem a sám nikdy víc svým dětem také nepředá, pokud vůbec.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire