Už když se nám narodil Šmuli, museli jsme přehodnotit zvaní hostů na šabatovou večeři a oběd. Nerezignovali jsme na to úplně, jen jsme omezili počet hostů, které zvládnme najednou pozvat a to, zda bude někdo pozván večer nebo v poledne závisí také na tom, jak moc nahlas mluví. V té době jsme tedy celkem pravidelně zvali na večeři Izáka, který byl sám (a mohli jsme tedy pozvat jen jeho), mluvil celkem potichu a zároveň se s ním výborně diskutovalo a navíc je z početné rodiny a má mnoho neteří a synovců, takže zná provoz domácnosti s malými dětmi. Na oběd jsme spíše zvali našeho chazana, který mluví mocným basem, rád a hodně. Izák odjel a přišel koronavirus, který do zvaní kohokoliv domů totálně hodil vidle. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsme mohli jíst vlastně hned po uspání Šmuliho a nečekala jsem, až se Eli vrátí ze synagogy (při čekání jsem obvykle v křesle usnula a pak jsem byla jak vyvoraná myš), na druhou stranu po pár týdnech karantény by nějaký host přišel vhod i přes to, že si máme pořád s Elim o čem povídat. Po skončení karantény jsme usoudili, že jednoho, maximálně dva hosty můžeme doma bezpečně přivítat a kromě rodiny už jsme tedy pár pozvaných na jídlo měli. A teď si lámeme hlavu, koho a kdy pozvat na jídlo na Roš hašana (před kipurovým postem u nás nejspíš bude zase jíst rabín, jako vloni).
Co ale úplně skončilo jsou společné šabatové večeře v synagoze, událost, která je pro velkou část našich členů důležitější, než samotný kabalat šabat. A vzhledem k opatřením, která panují a která se nejspíš s příchodem podzimu ještě zpřísní, není moc šance tyhle večeře v dohledné době obnovit.
Přitom hachnasat orchim-pohostinnost-je důležitá micva, o Abrahamově pohostinnosti se píše už v Tóře. Naše komunitní večeře byly sice organizovány v synagoze, ale přesto zahrnovaly pohostinnost-každý přinesl, co mohl, pozvaní byli i ti, kdo nepřinesli nic nebo náhodní návštěvníci bohoslužby. Pokaždé s sešla trochu jiná společnost, i když základní "jádro" zůstávalo stejné. Jak takové večeře nahradit? Před létem jsme zkusili piknik, který se moc povedl, ale ten nejde provozovat večer po bohoslužbě v centru města a s příchodem zimy už vůbec ne. Nahradit je individuálními pozváními mezi členy obce? Za jakých podmínek je ale dobrý nápad někoho zvát? Je dobrý nápad pozvat postarší pár a riskovat, že bychom je mohli nakazit? (I když, většina starších lidí v našem okolí si dává pozor a pravděpodobně by takové pozvání ani nepřijali, pokud by nšlo o pozvání k posezení na zahradě...ale tu my nemáme). Už zase mám víc otázek, nž odpovědí...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire