Do Roš hašana už nezbývá ani měsíc a my si stále lámeme hlavu, jak to celé zorganizovat, abychom nikoho neohrozili a zároveň umožnili co nevíce lidem se zúčastnit. Eli poslední týden sondoval, jak se připravují jinde, jaké jsou předpisy konzistoře, šel změřit naši synagogu, abychom věděli, kolik židlí s metrovým rozestupm tam můžeme dát (Aron ha-kodeš jsme posunuli tak, že jsme úplně zrušili prostor, kde jsme dříve dělali komunitní večeře a kiduš, tenhl prostor v dohledné době stejně nebude potřeba). Zjistil, že do synagogy můžeme bezpečně usadit 40 osob. Konzistoř dětem do 12 let vstup přímo zakazuje, u nás je silně nedoporučený (nepřichází do úvahy, aby dítě běhalo bez roušky po synagoze a na všechno sahalo, takže pokud nevydrží sedět 3 hodiny na zadku na židli, tak je jeho přítomnost nežádoucí. Pro nás je to celkem komplikace, protože hlídání budeme mít asi jen jeden den Roš hašana, ale do synagogy musíme oba, Eli má drašu, já vedu šacharit a čtu z Tóry a měla bych i něco zpívat během musafu, ale to lze s trochou přemlouvání delegovat). Všichni budou muset mít roušky a vydezinfikovat si při vstupu ruce (mahzory dezinfikovat nebudeme). Všichni se budou muset předem zapsat, nejen proto, abychom měli jistotu, že dodržíme předepsanou kapacitu, ale také abychom měli seznam účastníků v případě nákazy. Otázkou zůstává troubení na šofar-stačí, aby se baal tekija postavil co nejdál od obce? Lze dát na šofar roušku a bude to košer? Rabi Berkowicz, který v současné době rabínuje v masorti komunitě v Barceloně dokonce přemýšlí na odložením troubení na šofar během tašlichu-venku je riziko nákazy menší. A to pořád operujeme s předpisy, které jsou aktuálně platné. A všichni víme, že situce se může z dne na den změnit. A po Roš hašana bude následovat Jom kipur a další organizace a omezení. Už teď je jasné, že letos nebudeme stát všichni tři s Elim a Samuelem pod talitem a na závěr Neily kříčet "Hašem, hu ha-Elokim!" a poslouchat troubení šofaru, ze kterého běhá mráz po zádech, kdy člověk přímo cítí, jak se zavírají nebeská vrata a pak následuje úleva z konce půstu. Děti budou mít zakázaný vstup, takže Neilu nejspíš budu mít tichou doma se Samuelem. Už teď je mi z toho smutno.
Svátky se blíží a já se na ně těším, ale na druhou stranu na mě padá ta tíha-tíha toho, že letos je celé čtení z Tóry po oba dva dny na mě, Izák už je zpátky v Jeruzalémě, a kdyby mě sklátila nějaká choroba, tak je celá obec namydlená, tíha toho, že vlastně nevíme, co bude, co bude za týden nebo za měsíc, strach, jak dlouho komunita taková drastická omezení vydrží. Jak dlouho to vlastně všechno bude trvat.
Nezbývá než věřit, že rok 5781 přinese nějaké lepší zprávy...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire