V dnešní paraše Vaetchanan najdeme i tento verš, tuto výzvu: „A abys dnes poznal a vzal si k srdci, že Hospodin, on samojediný, je Bohem nahoře v nebesích a dole na zemi, nikdo další“ (Devarim 4,3)
Na první pohled zaujme ta výzva k dnešku. Ten dnešek může být veselý a bezstarostný, jindy těký a bolestný. Ale Boží panování zůstává faktem navěky. Jak to uchopit, když okolnosti nejsou zrovna příznivé? Jak je naznačeno, cesta vede od poznání k srdci. Mezi myslí a srdcem je někdy velká vzdálenost. Všichni víme, že svět je Hospodinův a že každý z nás tu je z Jeho vůle- abychom každý sám za sebe naplnili velmi důležitý duchovní účel. Říká se, že každá nešama – duše má svůj vlastní, jedinečný tafkid, čili misi, kvůli které byla poslána na zem. Všichni to tak nějak víme. Ale ten způsob, jakým žijeme své životy, všechna ta povrchnost a sobectví – odpovídá to tomu vědomí vyšší zodpovědnosti?
Podle slov velkého mistra musaru- židovské etiky ,rabína Elijahu Lopiana: Člověk musí vědět, že mysl a srdce jsou dvě odlišné entity. Mysl je rozumná, zatímco srdce je plné zlých záměrů a nízkých vášní. Jako by to byly dvě úplně odlišné osoby. Znáte to ze siduru velmi dobře: Střezte se, aby nebylo omámeno srdce vaše a vy jste sešli… A jak to říká Tóra: „abys dnes poznal a vzal si k srdci…“. To znamená, že vědomí samo o sobě nestačí, i když je jasné a absolutní. Každý sám musí přenést toto vědomí do svého srdce, to znamená, že jeho srdce má opravdově vnímat to, co jeho mysl ví.
Velké osobnosti žijí s neustálým vědomím, že jsou v každém okamžiku svého života uprostřed posvátné mise, aby splnili svůj tafkid. S tímto vědomím, které vnímají ve svých srdcích, jsou schopni čelit výzvám i v těch nejnáročnějších situacích. Jeden příklad je za tuny teoretických konstrukcí:
Pár hodin po porodu se Naftali Kohn a jeho manželka dozvěděli, že jejich novorozený syn je dítě s Downovým syndromem. Snažili se s tou zprávou vypořádat a domýšleli, jaký to bude mít dopad na ně a na jejich děti. Naftali si uvědomoval, že je jedna věc, kterou bude muset nějak vyřešit. Jejich nejstarší dítě, dvacetiletý Zev, studoval v ješivě v Izraeli. Volal často domů, aby zjistil, jestli se už dítě narodilo. Sdělit takovou zprávu dětem doma nebylo snadné. Ale sedět kolem jednoho stolu a mluvit z očí do očí bylo mnohem lepší, než nějaký telefonní hovor.
Pak dostal Naftali nápad. Zev byl velmi blízký rabínovi Chaimovi Wernerovi, který byl velkým učencem- talmid chacham a který žil v Jeruzalémě. Snad by byl rabín Werner ochoten přinést tuto zprávu Zevovi. Naftali vyhledal číslo na rabína Wernera a hned mu i zavolal. Naftali vydechl úlevou, když na druhé straně linky uslyšel hlas rabína Wernera. Po výměně pozdravů Naftali vysvětlil, proč volá. Když s tím skončil, rabi Werner tiše řekl: „Předpokládám, že víš, že i já mám syna s Downovým syndromem…“
Naftali byl ohromen. Neměl o tom ani tušení.
„A“, pokračoval rabín, „chci, abys něco věděl. Některé případy jsou obtížnější než jiné. A ten náš je z těch těžších. Ale říkám ti, že když pomáhám svému synovi s jeho osobními potřebami, překonávám hergeš – pocit jako při modlitbě Ne´ila, závěrečné modlitbě při Jom kipur- Dni smíření.“
Naftali stál jako omráčený a v rozpacích potichu čekal, až bude rabín Werner pokračovat.
„Ano, Ne´ila na Jom kipur“, pokračoval rabín Werner. „Řeknu ti proč. Každý z nás má na tomto světě tafkid, duchovní misi. Nemáme dnes žádné neviim – proroky. Nikdo nemůže s jistotou vědět, co je jeho tafkid. Jsem magid šiur (přednáším Talmud). Myslím si, že se snažím co nejlépe učit sé žáky a vést je – ale mohu s jistotou vědět, že je to můj tafkid a že ho řádně naplňuji? Jiný na mé pozici by třeba odváděl lepší práci než já.
Ale existuje jeden úkol, který nikdo nepochybně nemůže dělat tak jako já- když se s láskou starám o osobní potřeby svého syna. Pocit, který mám, když dokončím péči o synovy potřeby je neuvěřitelný. Právě v takové chvíli si jsem jistý, že jsem udělal něco co Ribono šel Olam (Pán Světa ) chce, abych udělal já a nikdo jiný. Takže se tě ptám: Co může být větší duchovní pocit, než vědět, že to, co jsi právě udělal, je bez stínu pochybnosti racon Hašem – Boží vůlí?
Je to jako Ne´ila na Jom kipur.“
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire