Skončili jsme čtení III. Knihy Mojžíšovy – Sefer Vajikra. Dnes začínáme číst IV. Knihu Mojžíšovu – Bemidbar. Jak už z překladu názvu vyplývá, děj se odehrává na poušti. Je to rozhodující čas, kdy se pokolení, které strávilo celý život v Egyptě, v otroctví, dostává na svobodu a učí se v ní žít. Není to lehký čas, ale právě v něm se vytváří Izrael jako národ. Začátek této knihy ale může fakt nudit. Nejdříve se všichni podle svých pokolení přepočítávají, pak se určuje, kdo jak bude pochodovat a tábořit. Zdánlivě obyčejné technikálie, které čtenář rychle projede, nebo rovnou přeskočí. Ale Tóra k nám dokáže mluvit i v těchto pasážích.
Píše se tam například, že: „Izraelci budou tábořit každý u svého praporu, pod znaky svého otcovského domu.“ (2,2) Raši píše, že každý kmen měl prapor, vyrobený ze sametové látky, zbarvený podle barvy drahokamu, který kmeni patřil na chošenu – náprsníku velekněze. Podle Chizkuni a Cror HaMor prapory obsahovaly jména patriarchů. Rabi Bechaje a Ramban zase píše, že na Rúbenově praporu byla postava člověka, který představuje Rúbena, který z pole přinesl mandragoru ve tvaru člověka (Berešit 30,14). Když kdysi probíhal zápas Jákobových žen, do kterého jak Ráchel, tak i Lea zapletly i své otrokyně, ve snaze mít s ním děti, připletl se do tohoto souboje i Rúben, syn Ley. Přinesl z pole - jak píše ekumenický překlad: jablíčka lásky, jak píše rabi Sidon: fialky. Tak jsem se na to podíval a všichni mají pravdu - mandragoře se říkalo jablíčka lásky a kvete fialově. Je to nebezpečná droga s hypnotickými účinky a může taky způsobit smrt. Ale údajně se používala i ke svedení mužů a řadě dalších poťouchlostí. Schválně si o tom znovu počtěte… Takže proto měl Rúben na praporu postavu člověka. Prapor Judy tam měl lva protože, jak je známo, Juda je přirovnáván k mocnému lvu (Berešit 49,9). Efrajimův prapor měl obraz býka, protože Josef byl nazýván „bechor šoro“ – jeho prvorozený býk (Devarim 33,17) a na Danově praporu byla znázorněna orlice. A toto jsou také lidské a zvířecí tváře v Ezechielově vidění svatého trůnu (viz Ezechiel 1,10).
Zajímavé je i to, které kmeny spolu byly na jednotlivých stranách. Juda, Isachar a Zabulón kráčeli po východní straně. Protože Juda je přirovnáván ke lvu, který kráčí v čele, i on kráčel vpředu na východní straně. Isachar studoval Tóru a činil dobré skutky a tak doprovázel Judu. Zabulón se zabýval obchodem a tak se dá říct, že zajišťoval proviant. Každý měl svůj úkol a doplňovali se.
Rúbenův prapor byl na jihu, protože Rúben byl kajícník. On jako první zachránil Josefa před smrtí, kterou mu chystali jeho bratři. Z jihu přichází plodné větry, které přinášejí potřebný déšť a rosu, požehnání lidem. Proto šel Rúben po jižní straně. Šimon pochodoval vedle Rúbena spolu s Gádem, protože byl velmi silný. To nám zase, podle midraše ukazuje to, že ten, kdo chce činit pokání, musí být velmi silný, aby se postavil svému vlastnímu zlému sklonu. Přesně tak, jak nás to učí naši moudří v Pirkej Avot (4,1): „Kdo je mocný? Ten, kdo ovládá svůj pud.“
Na západní straně kráčel Efrajim, Manases a Benjamín. Protože Jerovam, jeden z Efrajimových potomků byl hříšník, Efrajim byl umístěn poblíž kajícníka Rúbena a Isachara, který studoval Tóru, aby se naučil činit pokání a studovat Tóru.
Čtvrtým praporem byla vlajka pokolení Dan na severní straně, protože Dan sloužil modlám. Pokolení Dan uctívalo dvě telata, jedno v Bet El a druhé v Dan. Přinášeli tak temnotu a proto stáli na severní straně, kde není slunce, sluneční světlo. Tento směr se nazývá cafon (sever), protože jeho slovní kořen znamená „skrytý“, protože slunce je z této strany skryto. U něj se utábořili Ašer a Neftalí, aby mu osvětlili cestu. Požehnáním Ašera a Neftalí bylo požehnání oleje a sladkých pochoutek, které osvětlují oči člověka. Mohli tak při té dlouhé pouti přinést světlo do zatemněných očí Dana.
Uprostřed byl svatostánek, ten byl ze všech stran obklopen Levíty. Když se měli zastavit a utábořit, čteme tuhle instrukci: „Budou tábořit opodál kolem stanu setkávání čelem k němu.“ (2,2)
Co mě na tom fascinuje, je to, že je tu praktický návod pro každou náročnou cestu pouští, pandemií a dalšími trampotami života. Jak se tedy vytvářel Izrael na poušti? Je to zdánlivě jednoduché. Stáli tu vedle sebe a měli zájem na tom, aby nikdo z nich nepadnul. Pomáhali si podle svých různých schopností. Každý byl jiný, s každým se ale počítalo. Proto se této knize taky říká Numeri a začíná sčítáním. Počítalo se s tím, že je někdo slabší a potřebuje jištění, třeba dvojnásobné jištění. V čele byli schopní vůdcové, kteří osvědčili svoje schopnosti a opravdovou zbožnost, spravedlnost. I ti Levíté uprostřed byli ke svatostánku nejblíž proto, že se neklaněli zlatému teleti. A všichni, ať už tábořili na jakékoli straně, všichni byli otočeni čelem ke stánku, měli před očima stánek setkávání, to živé setkání s Bohem. Když se toho drželi, byli silní k neporažení. A když zrovna neremcali, mohl je i takový Ezechiel vidět jako Boží trůn, přesně tak, jak o tom píše midraš. Svoboda je totiž odpovědnost a spoluodpovědnost, bez toho to nefunguje.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire