Konečně půjdeme zase do synagogy!!! Jupííííííííííííííííííí

 Na nadcházející šabat se těším jako malá holka-konečně zase půjdeme na šacharit do synagogy, naposledy jsme tam byli v říjnu...

Nemůžu se dočkat, protože z toho věčného zoomování se mi už dělá zle (a děsně mě to nebaví), ale je fakt, že nám to změní šabatovou rutinu. V pátek zase budu čekat, až se Elie vrátí ze synagogy a Šmuli už tou dobou bude (snad) chrnět, v sobotu musíme zvládnout logistiku s malým dítětem v synagoze, když tam byl Šmuli naposledy, tak ještě ani nechodil, jen lezl. Teď nejen chodí, ale taky mluví, zpívá a tak vůbec. Jsem na to hodně zvědavá, jak se bude chovat a jak to zvládneme. Každopádně spolu budeme muset odejít dřív, aby se doma včas najedl a šel spát, ideálně dřív, než Elie dorazí se studentkou rabínkou na oběd. Ano, budeme mít na oběd hosta!!! To je skoro na šehechjanu...

O šabatu budeme číst parašu Naso, držíme trieniální cyklus a letos jsme tedy ve druhé třetině a budeme číst proceduru ženy podezřelé z cizoložtví (sota) a nazíra. Trieniální yklus držím hlavně z praktických důvodů-nikdo, ani rabínští studenti ani já, Elie a ještě jeden pán, který občas čte, nejsme schopni připravit příliš dlouhý text. Já na tenhle šabat připravuju dvě alijot, dohromady 20 veršů a to je tak moje maximum, které jsem v běžném domácím provozu schopná zvládnout. A rabínští studenti na tom obvykle nejsou o moc lépe (tahle studentka čte velmi obstojně, ale i tak má ještě spoustu dalších věcí, které musí stíhat).

 Já s Elim čteme právě tu část o ženě podezřelé z cizoložství, Elie navíc už přes rok studuje každou neděli večer talmudický traktát Sota. Je zajímavé, jak to, že jeden až dva týdny připravuju svoje čtení, mění můj vztah k danému textu. Když se učím kantilaci, musím si všímat každého detailu, neobvyklých spojení kantilačních značek. A zároveň mě to nutí o textu přemýšlet. Sota je hodně zvláští rituál, někdo říká, že to je v první řadě ponižující procedura pro tu ženo, jiný říká, že je to naopak skvělý prostředek k usmíření manželství a chorobného žárlivce, protože je jasné, že z trochu prachu a inkoustu ve vodě se nikomu nemůže nic stát (leda by žena byla skutečně provinilá a hrůzou z kletby by to s ní na místě švihlo). Navíc žena se v případě viny prostě mohla přiznat. Muž by se s ní rozvedl a pro ní by nastaly těžké časy, ale pořád je lepší být rozvedená než mrtvá. I rabíni z tohohle rituálu byli celí nesví a učí, že stejně jako rituál egla arufa (sražení vazu jalovici, když dojde k vraždě mezi dvěma městy a není jasné, kdo ji spáchal), tento rituál přestal fungovat, když se nepravosti příliš rozmohly.

V textu je jeden zajímavý moment-když žena odpovídá knězi "amen, amen" předtím, než vypije hořkou vodu. Proč dvojitý amen, stačil by jen jeden. Přijde mi, že je to echo k situaci, kdy anděl zavolal na Abrahama: "Abrahame, Abrahame". Abraham byl odhodlaný prokázat svou oddanost Hospodinu obětováním svého milovaného syna Izáka a anděl ho zastavil. Žena je odhodlána prokázat svou nevinu a podrobit se rituálu a svým dvojtým amen vyzývá kohena k pokračování v celé proceduře. Myslím, že to je moment, který má interpretační potenciál, ale obávám se, že o tom ještě budu muset chvíli přemýšlet...